#ČLÁNKY:

Ideologie

Bakunin a národ

 
„...Stát není vlast; je to abstrakce, metafyzická, mystická, politická a právní fikce vlasti. Ve všech zemích lidové masy hluboce milují svou vlast; je to přirozená, skutečná láska; vlastenectví lidu není myšlenka, ale fakt; ovšem politické vlastenectví, láska ke státu, není správným vyjádřením tohoto faktu, je to znetvořené vyjádření pomocí lživé abstrakce, a to vždy ve prospěch vykořisťující menšiny. Vlast, národnost, obdobně jako individualita, jsou přirozené a společenské fakty, zároveň však i fakty fyziologické a historické..." >>>

Teď jsme Černobílí!
 
„Jen blbec nemění názory!“ - tak pravil klasik a měl pravdu. Vše se mění, vše se vyvíjí. Když jsme před třemi lety začínali, byli jsme v mnoha ohledech naivní. Mysleli jsme, že stačí ukázat, jak spolu mohou stoupenci různých ideologií a filosofií v boji proti systému spolupracovat, a ti se rázem vyserou na vzájemnou rivalitu a zapojí se do nové organizace. Mysleli jsme, že založíme stranu a skrze ní vše změníme. Mysleli jsme, že sepíšeme obludně rozsáhlý program a všichni pochopí co chceme. Mysleli jsme, že svět nejlépe změní skupina vyvolených filosofů-revolucionářů. Mýlili jsme se. >>>

Tradice & Revoluce
 
Nejprve je třeba zdůraznit, že Tradice nemůže být zaměňována s nejrůznějšími zvyky a obyčeji. Tradice v sobě obsahuje souhrn znalostí vyššího řádu v návaznosti na Bytí a jeho odraz ve světě, jež nám byly zanechány generacemi našich předků. Neoperuje s tím, co probíhá v místě a v čase, nýbrž s věčnými hodnotami. Může se vyskytovat v různých formách, ovšem ve své podstatě má jediný základ. Neměla by být směšována s konkrétními náboženskými tradicemi, neboť zahrnuje celou škálu lidských aktivit na poli politickém, ekonomickém, sociálním, atd. >>>

Slavonie představuje osobnost – Jan Radegast
 

"... Nezabývám se ani tak otázkou komunitního života jako otázkou lidské svobody. Ta v globální masové a centralizované společnosti zákonitě mizí. Individuum se v zástupu rozpouští. Člověk je nucen žít podle nespočtu zákonů, pravidel a norem. Utápí se v daňových přiznáních, formulářích, byrokracii… Instinkty jsou zkroceny, život standardizován. A proč? Protože to tak chtěla nějaká vláda, federace, aliance, unie? A to je kdo? Lidé které jsme v životě neviděli zvolení či dosazení jinými, které v životě neuvidíte. Tací však nad námi nemají žádná práva a my jim nejsme ničím povinováni. Nikdo, komu jsme právo soudit nás sami nedali, jej nemá. My jsme majiteli svých životů, nikdo jiný. Všechny ty zákony a vyhlášky mají jen takovou váhu, kterou jim sami dáváme. ..." >>>

Posvátno peněz

 
Když s úplným zánikem „zlatého pravěku“ vypučely dějiny jako nový způsob bytí člověka na světě, byl v samém počátku také předznamenán jejich konec, protože vše, co je podřízeno vzniku, je zákonitě pomíjivé a podřízené zániku. Přesto je z dlouhodobého hlediska očividné, že „lidské dějiny“ jsou velice mladým úkazem. Lineárně vyjádřeno: „čas mýtu“ trval řádově tisíce let, zatímco „dějiny“ na území pravěkého Boiohaema panují pouhé stovky. Zatímco pozvolný nástup „konce dějin“ byl v šedesátých letech ve svém projevu dosti nečitelný, dokázal se kapitulací komunismu s peněžnickou revolucí čtvrtého stavu plně odhalit a rozvinout. [1] Přesto zánik tradičního způsobu bytí sám o sobě neznamenal a ani nemohl znamenat zánik lidského rozměru myšlení, náboženskosti a náboženské zkušenosti. >>>   

Psychologický profil záškodníka

 
Podívejme se, jak charakterizuje politického záškodníka policejní literatura – ať už se jedná o islámského fundamentalistu, bílého separatistu nebo třeba levicového extremistu. Politický záškodník je idealista s pevným světonázorem, výborný řečník a vysokoškolsky vzdělaný člověk (nejčastěji lékař a stavební inženýr) mezi devatenácti a třiceti lety. Je to člověk s železnou, nezlomnou vůlí, nadlidsky pilný a vytrvalý, s přísným, dokonalým sebeovládáním a sebekázní. Skutečný politický bojovník pracuje skrytě, je to člověk dvojí tváře, je skromný, skrytý, nenápadný a neviditelný. Jeho mysl je soustředěná, jasná, chladná a klidná, je duševně vyrovnaný, připravený obětovat vše, aby dosáhl svých cílů. Je schopen maximální koncentrace. Dokáže se hodinu plně soustředit na jedinou myšlenku či představu bez myšlenkového odbočení či přerušení. >>>

Sjednocená Evropa: Duchovní předpoklad

 
Prvním politickým krokem k vytvoření sjednocené Evropy by bylo vystoupení všech evropských vlád z pokrytecké organizace Spojených národů, pokud jí vůbec někdy byla.Základ pro evropskou iniciativu musí být pečlivě připraven; nicméně problémy konkrétní politické taktiky nespadají do rámce tohoto tématu. Můžeme zde pouze zdůraznit, že to, čemu věříme, musí být formální, duchovní a doktrinářský základ sjednocené Evropy. 'Federalistická' and 'asociativní' řešení, ekonomická a vojenská spolupráce – to jsou všechno předpokládané projevy organického charakteru Evropy (nebo jejího nedostatku). Předpokladem skutečně evropského celku musí být spojená síla ideje a tradice, s níž je Evropa neodvolatelně spojena. >>>

Zemřít se ctí
 
Zemřít se ctí je vlastně pro bojovníka a všechen lid velkou událostí. Za starých dob byla násilná smrt nejčestnějším způsobem, jak přejít do říše Swargy. Zemřít v bitvě či boji za ušlechtilou věc. Zemřít z důvodu choroby nebo vysokého věku se pro válečníka považovalo za nepřijatelné. Stejně tak byl sám o sobě čestný akt zabití, tj. pokud byla smrt také poskytnuta čestným způsobem. Na čestný boj mezi dvěma nepřáteli, kteří se navzájem respektovali jako válečníci, nebylo pohlíženo jako na nesmyslnou vraždu rukou vítěze. Smrt byla z rukou váženého protivníka, bojujícího dle válečnického kodexu cti. Proto smrt nebyla hanebným následkem hanebné vraždy. >>>

Nový národ (+ komentář J. Radegasta)

 
Stojíš uprostřed velkoměstského davu. Stojíš klidně a rozhlížíš se kolem sebe. Cítíš něco ve vzduchu, něco, co navzdory navoněným věcem v barevných obalech vyvolává neklid a vzrušení. Vidíš důsledky, všude kolem sebe. A hledáš příčiny. Pod povrchem věcí. Není to peněžní krize nebo hospodářská – to jsou, řekněme, přechodné jevy, které časem odezní. Je to krize celého státu, která se projevuje ve všech důsledcích každodenního života. Je to krize státu předurčující krizi světadílu. Krize státu následující po peripetii národa a národnosti. >>>

Evola viděný zleva

 
U Evoly existuje jeden velmi zajímavý aspekt, který se objevuje v první a poslední etapě jeho života a mnohdy je označován jako „pravicový anarchismus“; projevuje se v Evolových uměleckých dílech z mládí [1] a zvláště v knize Jezdit na tygru (1961, čs. 2009) [2]. Permanentní a veskrze antiburžoazní postoj jej zároveň nesmiřitelně dělí od konvenčních západních pravic. Na druhé straně byl v rámci tradice vždy přitahován postranními oblastmi, které více či méně vedou k perspektivě cesty „levé ruky“. Revoluční hledisko, které by se v Evolově poselství dalo označit za „levicové“, bije v úhrnu jeho textů jistě silně do očí. Naprostá absence konsenzu s moderní západní realitou a radikální opovržení měšťáckými hodnotami jej zajisté přivádí do blízkosti některých levicových kruhů. >>>

Súčasný kapitalizmus a jeho nové zmeny v rámci globalizácie

 
Amerika vstúpila do krízy, ktorá zasahuje postupne svet. Z hľadiska vplyvu Ameriky je známy výrok ešte z čias krízy 30. rokov – keď „Amerika kýchne, tak Európa má chrípku“. Podľa niektorých popredných predstaviteľov v USA má dnes Amerika „zápal pľúc“. V čom sú príčiny tohto stavu a aké to môže mať dopady? Poprední humanistickí futurológovia Alvin a Heidi Tofflerovci predpokladali, že postindustriálne spoločenstvo sa bude líšiť od civilizácie II. Vlny (priemyselnej revolúcie) najmä úlohou vedy, vzdelania, kultúry a tak centrálnym inštitútom spoločnosti nebude priemyselný podnik, ale univerzita a výskumný ústav. Tieto predstavy sú prevládajúce v toku názorov súčasnej sociológie kapitalizmu. Napriek tomu neoliberálna vlna súčasného dravého kapitalizmu zatiahla rozvoj Západu na inú cestu. Ako hovorí G. Simmel kapitalizmus sa dal na cestu „úžerníka“ cestou špekulatívneho finančného kapitálu. Hlavnými inštitúciami sa nestali univerzity a laboratória, ale burza, banka zjednotená v globálnu sieť. Peniaze nemajú vlasť. „Úžerník je v prevahe a drží ľudstvo pod krk“. >>>

Husité za svobodu lidu

 
Když jsme se probírali CDčky z krabice, kterou jsme nedávno našli při úklidu zapomenutou na dně skříně, objevili jsme na jednom z nich zálohu článku o kterém jsme si mysleli, že je již dávno nenávratně ztracen. To by však nebylo nic tak výjimečného, kdyby se nejednalo o ideový článek napsaný v roce 2006 jedním ze zakladatelů první Národně bolševické strany Československa J. Červeňákem, který byl úplně prvním článkem umístěným na našich tehdejších internetových stránkách. Proto vám jej jako historickou zajímavost nyní přinášíme v originální a nepozměněné podobě. Vaše redakce >>>

Já mám sen

 
Skoro jsem zapomněl, že jsem napsal knihu "Disciplinární sanatorium", kde jsem uvažoval nad uspořádání moderní společnosti. Dnes jsem si na to vzpomněl, když jsem obdržel dopis od jednoho muže ze Sibiře v němž se ptal, čeho že vlastně my, Národně bolševická strana Ruska, chceme dosáhnout a jakou společnost chceme budovat. Na západě se dnes za šťastný považuje jednotvárný dlouhý život podle standardů evropské civilizace. To znamená ne zrovna těžká práce - nějaké papírování, nepřerušovaná kariéra po celý život, pak v důchodovém věku komfortní existence důchodce a následná smrt v hluboké debilitě stáří. Vlády západních zemí pokořily člověka, nechaly mu jen jednu povolenou nezávislou aktivitu – lov na samičky. Ve všem ostatním je život západního člověka krajně omezován mantinely zákonů. Muž byl zotročen a domestikován. V SSSR byl jiný režim, ale se stejným výsledkem. Skutečně, moderního muže naučili, že nic nesmí a potřebuje jen celý svůj život dřít jako mezek a pak umřít, aniž by se jakkoliv vzpíral. Za kvalitní život je tak považován život dobře živeného otroka. >>>

Ernst Jünger: Nástup nacionalismu (1926)

 
Vážení přátelé, přinášíme vám úryvek z knihy jednoho z praotců národního bolševismu Ernst Jünger "Politické eseje 1919-1933". Když si přečtete tyto řádky, asi vás překvapí rozdílnost mnoha zde popisovaných autorových názorů od současné podoby národního bolševismu - filozofie na jejímž vzniku se podílel. Je na nich však možné sledovat vývoj nejen autorův, ale i naší idee až k jejím prakořenům. Vždyť právě na zde popisovaném heroismu, sebeobětování, nezkrotné energii, duševní síle a revolučnosti dodnes stojí naše hnutí. >>>

Demokraté a demagogové

 
Česká média věnují tradičně prostor všemu možnému, jen ne podstatným věcem, hýbajícím světovým děním. V poslední době se zraky mnoha světových deníků a televizí obrací k Moldávii, kde vypukly ostré protesty vůči výsledkům voleb, ve kterých zvítězila komunistická strana, načež opozice, nehledě na fakt, že volby byly legální a podle všech pravidel, začala požadovat přepočítání výsledků voleb a posléze rovnou volby nové. Podle některých komentářů, jichž nebylo ušetřeno ani Česko, jsou v právu – háji ideály liberální společnosti. Máme tomu tedy rozumět tak, že zatímco komunistický demonstrant, rozbíjející výlohy v protestu vůči kapitalistické vládě zůstává výtržníkem a zločincem, liberální demokrat, dělající totéž, je omluven „morálním hlediskem“? >>>

Další z praotců národního bolševismu - Ernst Jünger
 
Esejista a romanopisec Ernst Jünger se narodil v Heidelbergu v roce 1895. Byl nasazen ve světové válce jako důstojník a své vzpomínky shrnul v knize In Stahlgewittern (Ocelová bouře), která vyšla v roce 1920. Přeloženo do řeči míru, Jünger se stal stoupencem extrému a militaristického nacionalismu. Ačkoli Jünger flirtoval s národními socialisty nějaký čas, odmítl jejich rasový program a víceméně se situoval do role revolucionáře-konzervativce, vydat publikaci pro Stahlhelm s názvem Die Standarte. Ačkoli byl Jünger radikální nacionalista, byl také elitářským aristokratem, který pohrdá špinavou vulgárností politické poslušnosti ve prospěch politiky jediného vládnoucího diletanta. >>>

Zakladatel národního bolševismu Ernst Niekische: Naše stanovisko

 
"Pomluvy vůči časopisu Wiederstand jsou cíleny tak, aby jejich zpětný účinek dopadal na dělnické masy – údajně pěstuje „nacionalistické zpátečnictví“ v podvědomí pracující třídy a pomáhá tak vítězství společenské reakce a buržoazie. Co jiného jsme mohli čekat? Reference o nás jsou vytvářeny s absolutní jistotou na základě terminologických podobností, třebaže jejich tvůrci nenabídli žádný důkaz těchto svých tvrzení.  >>>

Nová třída a boj proti ní
 
Mediální diskurz již delší dobu čas od času navštíví pojmy, vyjadřující novum některého známého, zavedeného fenoménu. Slýcháme o Nové třídě, či o Nové totalitě (naposledy toto označení užil Michal Semín v rozhovoru pro 51pro). Co si pod nimi představit? Ve stručnosti je Nová třída určitá, neformální, neorganizovaná (avšak hierarchizovaná) kasta skupin a jednotlivců, která má zájem na určitých jevech západní společnosti (globalizace, depolitizace, ztráta národních identit, úpadek duchovního života), které buď uvedla v život, nebo plně podporuje. Nová totalita je především soubor vlastních univerzalistických výkladů světa Novou třídou uváděných do praxe a nezřídka usilující o „tichou smrt“ jí nepřátelských idejí a nejlépe o vytlačení idejí z oblasti politična vůbec. >>>

Pravice či levice?

 
Často se můžeme setkat s tím, že někdo někoho označuje za levičáka, jiný druhého za pravičáka atd. Obecně se bere ODS = pravice a ČSSD + KSČM = levice. Já osobně bych to tak jednoduše neviděl. Hlavně se nám zde dle mého úsudku objevuje třetí síla, která infiltruje a nyní již v podstatě kontroluje neradikální pravici i levici (ODS a ČSSD + samozřejmě středové strany a to zejména Zelené.) Myslím tím neoliberalismus, pro národní státy ještě horší myšlenkový proud než marxismus. (Nezaměňovat dnešní liberalismus s liberalismem 18. a 19. století, jenž se týkal převážně ekonomických hledisek, zatímco nynějšímu jde převážně o mezilidské vztahy v co nejvíce multikulturní společnosti). >>>

Jak národní bolševismus kombinuje ideologie tzv. ultralevice a ultrapravice
 
Národně bolševická ideologie tedy vznikla nezávisle na dvou místech světa (Rusko, Německo), kde specifické historické podmínky donutily doposud rozhádané socialisty a nacionalisty spojit své síly v boji za společný cíl. Vznikla tudíž jako spojení na první pohled navzájem protichůdných ideových směrů, a to ani nemluvě o tom, že během své další historie pod svá křídla krom socialismu a nacionalismu zahrnula například také tradicionalismus a enviromentalismus. Aby tohoto nečekaného spojení mohla dosáhnout, musela nejprve zavrhnout zatěžující a nikdy nefungující systém dělby politického spektra na levici a pravici a pohlédnout do historie všech těchto ideologií, až po jejich společné kořeny. >>>

Idealismus Eurasie proti materialismu Atlantiky, část II.: jaké má střední Evropa zaujmout postavení?
 

Vzrůstající význam asijského kontinentu se třemi zásadními hráči, aspirujícími na roli globální velmoci (Rusko, Indie, Čína) staví Evropu před otázku, jaké v nadcházejícím, schmittovsky chápaném mezinárodním konfliktu, zaujmout postavení. Je evidentní, že se dostane do soukolí mezi vzrůstající význam (Euro)Asie a Spojené státy. Na jedné straně hrozí nebezpečí především čínské expanze a na druhé snaha Spojených států udržet si svou supervelmocenskou pozici, i přes evidentní krach projektu Nového amerického století. >>>

Idealismus Eurasie proti materialismu Atlantiky – část I., základy geopolitiky
 
Co to znamená, když se řekne „Eurasie“? V českém prostředí je jistě širokému spektru lidí znám geografický význam tohoto slova – Eurasie jako zeměpisné vyjádření pozemního propojení mezi Evropou a Asií v „jeden kontinent“. Druhý, a méně známý výklad pojmu Eurasie je výkladem geopolitickým a do jisté míry i filosoficko-okultním. Eurasie jako geopolitický koncept, namířený proti svému úhlavnímu konkurentovi – Atlantice. >>>

Stranický styl
 

V roce 1994 jsem zakládal Národně bolševickou stranu. Já, nemocný konvenční politikou, jsem chtěl vytvořit na nové ideologii založený styl. V téže době jsem byl u toho, když se někdo zeptal Egora Letova, ruského punkového idolu, proč je tak uboze oblečený. Letov odpověděl, že se obléká tak, jak se oblékají jeho obdivovatelé. „A já vím, že to jsou chudí lidé“, řek Letov. >>>

ZPĚT