#ČLÁNKY:

Kultura

Být pro nebo bojovat proti?
 
Na černo obarvené vlasy, černé kabáty, prázdné zakalené výrazy, na opraných mikinách stará nepochopená znamení. Pracovně je nazývám „černokněžníci“, subkulturníci, jsou to lidé, které často potkávám v ulicích velkoměsta. Tito často nenávidí křesťanství a židokřesťanství (tj. současné evropské křesťanství a původní z hebrejství vycházející křesťanství poz. red.), sami sebe nazývají „pohany“. V jejich pojetí jde o trefný výraz, protože oni původní hodnoty opravdu „pohaňují“ – aniž by si to možná sami uvědomovali. >>>

Michael F. Strmiska: Tradiční pohanství versus eklektické: Rekonstrukce minulosti versus její vytváření
 
Další důležitá otázka, s níž se dnešní pohanská hnutí potýkají, zahrnuje různorodé postoje a přístupy k textům, folklóru a dalším kulturním tradicím, jež využívají jako základ pro své soudobé praktiky a víru. Druhy kulturních zdrojů, které jsou zdrojem informací a inspirace, a způsob, jímž jsou využity, převážně určují charakter moderního pohanského hnutí. Pro všechny dnešní pohany zůstává ohromou překážkou, že pohané v minulosti převedli do psané podoby tak málo informací o dávných tradicích. Mnoho z existujících informací o pohanské mytologii, víře a rituálech bylo zapsáno křesťanskými kněžími, buď ve formě církevních listů, kronik a jiných dokumentů, které se zabývají vzestupem křesťanství a potlačováním pohanství Evropě, nebo ve formě literárního znovuvytváření pohanských mýtů, básní a eposů v období po konverzi. >>>

4 NEšumavské povídky - povídka třetí: Učebna bez dveří

 
Na gymnáziu probíhala hodina matematiky. Slunce svítilo do třídy, ve které nebyly žádné dveře. Bylo horko a děti neměly co pít. Seděly zpocené v lavicích a hluboký hlas diktoval čísla. Chlapcovy mokré dlaně zanechávaly na papíře slané skvrny. Bylo nesnesitelné dusno a chlapci kručelo v břiše hlady. Enzymatická polévka naleptávala sliznice dětských žaludků a kousavý svetr dráždil jako pohlazení drátěným kartáčem. Papír s čísly byl promočený potem a hučení v hlavě a uších stále sílilo. >>>

Michael Moore: O kapitalismu s láskou
 
V těchto dnech můžete zhlédnout v českých kinech dokumentární snímek kultovního režiséra Michaela Moorea O kapitalismu s láskou (v originále Capitalism: A Love Story). Jeho cílem, jak sám uvádí, byla kritika současného ekonomického systému. Zásadní otázkou celého dokumentu je, kdo nese vinu za ekonomickou krizi, a kdo by měl být potrestán. Odpověď vyznívá jednoznačně: viníky jsou jednak kapitalismus samotný, pak vláda a s ní i všichni byznysmani a lobbisté na Wall Streetu. Bohužel, následky krize nesou nejhůře obyčejní, chudí lidé, které krize sesadila z pozic střední třídy. Ta, jak dokument dokládá, v Americe prakticky vymizela. Ve Spojených státech najdete buď velice bohaté lidi, anebo ty velice chudé, kteří denně bojují o to nejzákladnější: práci, střechu nad hlavou a potraviny. >>>

Hudbou proti teroru III.
 
Zde vám předkládám autentické příklady, jak ze strany radikálně pravicové, tak levicové scény, poukazující na míru svobody slova a kulturní tvorby v naší zemi. Sami si pak udělejte svůj názor. Hudba byla, je a vždy také bude jednou z nejúčinnějších forem našeho boje proti útlaku a porobě. Je to něco, co dodává člověku spoutanému v okovech sílu, odhodlání, sounáležitost se stejně smýšlejícími kamarády. Hudba je něco, co spojuje něco, co zpříjemňuje trpké chvíle boje za svobodu. >>>

Darwinova cena

 
Darwinova cena se uděluje lidem, kteří se vlastní neopatrností nebo hloupostí připraví o život. Přestože jsou tedy její nositelé bez výjimky po smrti, cesty k získání cen jsou mnohdy úsměvné... Devětatřicetiletý právník Garry demonstroval studentům práv pevnost okenních skel mrakodrapu, ve kterém sídlila jeho kancelář. Studenti se tak mohli přesvědčit, že skla příliš pevná asi nebudou, když ho Garry dokázal ramenem prorazit, vyletět ven a pádem ze čtyřiadvacátého patra se zabít. Nemocniční pacient s vážnou chorobou plic dlel v kyslíkovém stanu a těšil se, jak si zahřeší. V ponožce měl totiž ulité dvě cigarety a zapalovač. Když osaměl, mohl si konečně zapálit. Škoda, že mu nikdo neřekl, jak silná výbušnina kyslík je. Možná mohl ještě žít... >>>

Vikingové z Brna, aneb iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel
 

Nevím, zda-li někdo z Vás postřehl reportáž "Vikingové z Brna", která běžela včera na programu ČT2, tedy na veřejnoprávní televizi, která je placená z koncesionářských poplatků a daní nás občanů. Za tak zmanipulovanou reportáž by se nemusel stydět ani ten nejhorší bulvární deník. Pro to, aby jste si mohli udělat korektní obrázek o kvalitě práce reportéra ČT (jmenovitě pana redaktora Duška) je téměř nezbytné, aby jste si nejdříve "reportáž" Vikingové z Brna prohlédli. A teď by mě velmi zajímalo, co si o této "skandální" záležitosti myslíte. Připadá Vám reportáž zcela objektivní, vyvážená a v pořádku? Mě rozhodně ne. Spíše na mě dělá dojem, že pan reportér Dušek (věřte, že oslovení pan reportér se mi píše velmi těžce) jel na vyhlášenou mezinárodní akci s jasným cílem dokázat, že pod rouškou historické akce se v Polsku konají srazy neonacistů. >>>

4 NEšumavské povídky - povídka třetí: Okamžik, kdy astrofyzik začíná věřit v Boha

 
Chlapec pracoval na táboře jako vedoucí. Byl rád, že se mu podařilo na pár hodin zmizet. Šel si odpočinout. Ze silnice byl vidět zatopený lom. Nad ním skála a místo, kam chodili vedoucí o poledním klidu kouřit. Vylezl na skálu, skopnul vajgly do vody a díval se dolů pod sebe. Dvacet metrů mezi vodou a zemí. Pětina vteřiny mezi životem a smrtí. Na táboře byly tyto děti: Alenka, Jonáš, ubrečená Markéta, Honza, kterému píšou z domova každý den, Johanka, co nejí maso, retardovaný Zdenda, Jiří, Zuzka, která chodí s vedoucíma kouřit, a který rodiče se znají s jinejma rodičema, který ho prej taky znají. >>>

4 NEšumavské povídky - povídka druhá: Duchařský kroužek

 
Začaly blátivé Vánoce a dny se jakoby stále depresivně krátily. Paní Sýkorová šla domů oklikou, aby se zbavila toho strašného stereotypu, který ubíjel její poslední dny před operací. Utáhla si strakatý šátek a zastrčila ruce do kapes, protože se ochladilo. Ve městě se v tuto dobu za okny rozsvěcovaly vánoční stromky. Město v údolí nebylo odtud vidět. Od úst jí stoupaly obláčky páry. Cítila zvláštní neklid. Tráva podél cesty byla vlhká od večerní rosy a padající mlhy. Stmívalo se. Na pozadí šedé oblohy vynikaly ponuré uschlé jabloně v zanedbaných polích. Před sebou spatřovala vršky pokryté vřesem, podmáčenými rašeliništi a zamrzajícími potoky. Byl Štědrý večer. >>>

4 NEšumavské povídky - povídka první: Muž v tmavém saku

 
Muž v tmavém saku hlasitě zívl, aniž by si zakryl ústa rukou. Držel řadící páku a jeho automobil se potápěl do stále houstnoucí tmy. Černá propast za svodidly strhávala dálnici do útrob kamenných masivů Alp. Muž si rozepnul košili. Pravidelné nárazy oranžovývh paprsků ho dováděly k nepříčetnosti. Šlápl na plyn. Ždímal volant zpocenými dlaněmi a benzínový zápach se zdál po šesti stech kilometrech nesnesitelný. Minul kamion. Široce se usmál a pohodlně se usadil. Napadla ho jednoduchá lest, jak vyzrát na bodání světel. Přimhouřil oči a světla se slila v jeden rozmazaný pruh. Dlouho a spokojeně se vrtěl na měkké sedačce. >>>

Hudbou proti teroru II.
 
Djové v san franciscu v městské čtvrti Soma se bouří. V posledních týdnech se množí případy, kdy při zátahu na místní undergroundové akce policie zabaví djům jejich laptopy, gramofony, playery a další vybavení. Některé z nich pak nepochopitelně dlouhou dobu zadržuje bez rozumného vysvětlení. Stížnostmi Djů se už začala zabývat národní organizace elektronických práv. Zatím není jasné, jestli bylo dostatečným důvodem k násilnému ukončení probíhajících parties chybějící povolení od úřadů. Otázkou však zůstává, proč policejní oddělení v San Franciscu zabaví a zadržuje soukromý majetek Djů, kteří nástroje potřebují pro tvorbu muziky. Šéf policie k celé záležitosti vydal pouze obecné prohlášení: „Zařízení bylo odebráno jako důkazní materiál, který může být použit u soudu ve věci spáchaného přestupku či zločinu,“ obhajuje postup strážníků seržant wilfred williams. >>>

Poruchy sexuálních preferencí

 
Když se řekne sousloví sexuální deviace, většina lidí si představí postaršího muže, pobíhajícího v baloňáku okolo dětského pískoviště a lákajícího hrajícího hrající si děti do křoví na sladkosti. Problematika sexuálních deviací je však mnohem složitější a musím podotknout že taky zajímavější, což je taky důvod, proč jsem si jí vybral jako téma své maturitní práce. Pojďme tedy spolu poodkrýt závěs nevědomosti a předsudků a nahlédněme spolu do světa lidské sexuality a jejich netradičních podob. >>>

Frida Kahlo

Strhující životní příběh slavné extravagantní mexické malířky a komunistky Fridy Kahlo se Salmou Hayek v její životní roli. Frida Kahlo prožila bouřlivý život, plný bolesti i lásky, skandální milostné aféry (Trockij) i fatální vztah s manželem Diegem Riverou (Alfred Molina). Do dějin se zapsala nejen jako skvělá umělkyně, ale i sexuální a politická revolucionářka s horkou jižní krví. Barevné mexické ulice, vášnivá hudba, krásné ženy, charismatičtí muži a bouřlivé události první poloviny 20. století tvoří nedílnou součást životního příběhu této pozoruhodné ženy. >>>

Hudbou proti teroru I.
 
To, že se politici často navažují do klubové a zvláště festivalové scény, je už docela známé. Vždyť v roce 2005 byl typickým příkladem CZECH TECH. Zde si politik Jirka Paroubek společně s Bublanem pozvali armádu policistů, aby si zde mohli zkusit policejní zásah načisto Jelikož byl ale nelegálně pořádán na chráněném území (pokud tedy nešlo o lživou propagandu) a netuším, jak pořadatelé nakládali s odpadem, nebudu se k této věci více vyjadřovat. >>>

Jukio Mišima - Poslední japonský samuraj

 
“Ukazujeme vám hodnotu, která stojí výš než úcta k životu. Není to svoboda nebo demokracie. Je to Japonsko, země naší historie a tradice, Japonsko, které milujeme.” (Mišima, Gekibun [Manifest]) Mišima zaujímá mezi hrdiny tohoto temného, ke konci se chýlícího století, zvláštní postavení, protože byl dekadent. Po zhýčkaném dětství objevil své sadomasochistické sklony homoerotického zaměření a následně západní dekadentní autory typu Thomase Manna [1]. Uprostřed svých četných masek (”person”) - herce, modelu, “knížete básníků” i politického žurnalisty - šel za svým skutečným posláním: podat svědectví o věčném Japonsku jedinou ještě možnou formou: přitakáním věčnosti smrtí pomíjivého. >>>

Neporažení

 
Český celovečerní umělecký film, čerpající z událostí 14. a 15. března 1939, byl natočen podle divadelní hry laureáta státní ceny Milana Jariše „Přísaha". Malá posádka, kterou stmelila zářijová mobilisace a rozhořčení nad mnichovskou zradou, se nechce vzdát při březnové okupaci republiky nepříteli bez boje. Důstojníci stojí mimo, pokud nestojí vyloženě proti, a tak veškerá iniciativa je závislá na prostých vojácích a poddůstojnících. Vojákům se podaří bránit se několik hodin proti nepříteli, způsobit mu ztráty a nakonec čestně opustit bojiště. Příběh filmu se zakládá na historických skutečnostech, autoři se ovšem nedrželi přesného dokumentárního záznamu o odporu místecké posádky, aby mohli vykreslit charakterové portréty různých lidí té doby. >>>

Včelí medvídky podezíral soud z rasismu

 
Znalci nechali prověřit text Zdeňka Svěráka z večerníčku Příběhy včelích medvídků kvůli podezření z rasismu. Podle dnešních informací Lidových novin se známý textař dostal do hledáčku policie shodou náhod. Jeho skladba, v níž si včelí medvídci prozpěvují "bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila," se objevila jako speciální přídavek na disku s rasistickými písněmi, který šířil sympatizant Národního odporu Tomáš Pliska. Ten byl za propagaci nacismu odsouzen ke dvěma rokům vězení. >>>

Rusové zcenzurovali South Park, vystřihli Putina

Americký bulvár se omluvil za karikaturu „šimpanze Obamy“
 
List New York Post se omluvil za zveřejnění karikatury, která přirovnává amerického prezidenta Baracka Obamu ke cvičenému šimpanzovi. "Byl to jen pokus zesměšnit nejapný plán na oživení ekonomiky," uvedl list v omluvě. Karikatura uveřejněná na stránkách New York Post znázorňuje dva policisty, jak po zastřelení šimpanze stojí nad tělem zvířete. >>>

Kulturní protest proti Izraeli, to je Izrahell

 
Na přelomu ledna a února se v Praze uskutečnil originální protest proti genocidní politice „demokratického“ státu Izraele. Umělec Ivan Vosecký nainstaloval nápis „Izrahell“ na svah nad Letenský tunel v Praze. Obří nápis měl několik metrů. Instalece proběhla ve tři hodiny odpoledne. Hodinu poté byl však demontován policií. >>>

Hrdost mezi řádky
 
...“Tak jsem konečně dokončil svoji sbírku.. paní Müllerová“, oznámil jsem ironicky své milé poloviččce cca před dvěma měsíci. Sbírku poezie, jejíž pracovní název byl ještě v době, kdy jsem začal psát její první verše(na podzim roku 2005) „Práva kajícníků“. Nakonec z historického hlediska zvítězil název druhý, kterýžto jsem měl v záloze - „Pomníky a asfaltu“. Však ona historie sama prokáže, který z nich byl příznačnější. Verše vznikaly takřka samovolně, vždyť dějiny promlouvaly slovy Kainů, Ábelů i Jidášů – stále/ pořád a bez ustání... >>>

Viera starých Slovanov
 
Ak chcem rozprávať o viere „starých Slovanov“ musím najprv objasniť tento pojem. Pod „starými Slovanmi“ sa myslia národy a kmene Slovanov v období pred prijatím kresťanstva, alebo ešte aj v jeho počiatkoch. >>>

Turnerovy deníky volně ke koupi v našich knihkupectvích!

Románová fikce popisuje povstání, po kterém bílá rasa převezme vládu v USA a pak na celém světě. Ač ne příliš čtivá, patří tato kniha dodnes k nejčtenějším a nejvlivnějším mezi krajně pravicovými extrémisty na celém světě. Text, jehož autor byl v době prvního vydání (1978) již dlouholetým aktivistou s historií členství v řadě rasistických a neonacistických skupinách, tak přibližuje myšlení a cíle těchto lidí a jejich hnutí. >>>

Kult hákového kríža
 

Tento článoček nieje o rovnomennom filme, ale o paranojy z tohto symbolu v dnešnom svete. Všade z médií sa na nás valia kauzy so zadržanými ľuďmi len pre to že mali niekde na tele hákový kríž. V poslednej dobe sa rozpútal doslova hon na symboly a neonacistov. Naše vlády nám masírujú mozgy tým ako tvrdo bojujú proti akýmkoľvek prejavom extrémizmu. Proti akýmkoľvek aktivitám vedúcim k potláčaniu ľudských práv. A pritom tieto práva sami potláčajú. Potláčajú právo na slobodu vierovyznania, sebaurčenia. >>>

Na internetu se objevil zakázaný dokument o Kosovu

Na internetu se před nedávnem objevil nikdy neodvysílaný dokument ČT "Ukradené Kosovo". My vám ho nyní přinášíme na našem webu. Dokument "Ukradené Kosovo" se neobjevil na televizních obrazovkách zřejmě proto, že jsou v něm USA, EU a NATO vyobrazeny v tom pravém světle, což je pro dnešní cenzurovaná média logicky nepřijatelné. >>>

Němcová! Bloudění v krvi a mlhovinách slov

Němcová je opět v kurzu. Po Pitínském se ke Kauze Divá Bára chystají v pražském Rokoku a v pondělí měla v Divadle Ta Fantastika premiéru Němcová!, v níž si Lucie Bílá titulní rolí splnila svůj letitý sen. Jiří Pokorný a Václav Noid Bárta nazvali svůj opus „hudební obrazy inspirované životem Boženy Němcové“ s tím, že chtěli stvořit „silné hudební drama“.
>>>

Edvard Limonov: To jsem já, Edáček
 
Když jsem nedávno procházel brněnské obchody, navštívil jsem náhodou i jednu z mnoha prodejen „Levných knih“, kde mi padla do oka kniha Edvarda Limonova „To jsem já, Edáček“. Jelikož mi osoba tohoto ruského avantgardního spisovatele a politického extrémisty není neznáma, zakoupil jsem zvědav a pln očekávání tuto knihu a po cestě domu šalinou se do ní začetl. A můj dojem z oné knihy? Řeknu vám to asi takto, knihu jsem četl do půl páté ráno, poté prospal celé vyučování (jsem student) a odpoledne skoupil všech čtyřicet výtisků knihy, které teď šířím… >>>

ZPĚT