|
Poezie
Od harlekýna vlasti
Poezie:
Vlasť moja, z lebiek predkov zrodená, Vlasť moja, kde už
vlkov v lesoch niet, Zem, nad ktorou hrdý orol prestal bdieť, Azda je to
kružidlo, čo kontúry tvojej bolesti rysuje, Azda prázdne oko pyramídy
svoje pekelné dielo s úškľabkom sleduje, Páli mosty slávne minulosti,
Podráža nohy dávnej hrdosti, Ty strácaš sa mi pred očami,
vlasť moja, neóny tvoju krásu presvietili, cudzie drápy tvoj lesk
zoškriabali...
>>>
Vnuci
Svaroga
Poezie:
Mrazom Atlantídy a vetrom kaukazských stepí skúšaní,
tiahli uctievači Slnka na kraj bohmi vyvolený,
tam v lone krásnej zeme zastavili vozy,
nebáli sa žiadnej pozemskej hrôzy.
Mnohí votrelci pochodovali našou zemou,
no sekera Perúna ponechala len kosti za sebou,
ríša vznešená povstala pod Tatrami,
no hadie semeno zničilo ju šípmi jedovatými.
>>>
Mor ho!
Poezie:
Zleteli orly z Tatry, tiahnu na podolia,
ponad vysoké hory, ponad rovné polia; preleteli cez Dunaj, cez tú šíru
vodu, sadli tam za pomedzím slovenského rodu. Duní Dunaj a luna za lunou
sa valí: nad ním svieti pevný hrad na vysokom bralí. Pod tým hradom
Riman - cár zastal si táborom: belia sa rady šiatrov ďalekým priestorom.
>>>
Umrznout
Poezie:
Spát a spát. Oči se klíží. Kůže se mění v
mramor. Schoulený pod stromem. Kolem padá bílý klid. Vločka za vločkou.
Z jedné je tisíc. Z tisíce tma. Bílá tma. Nestudí.
Hřejí.
>>>
Černobílí
Poezie:
Hnát a hnát se dát. Vítr pálí v očích.
Hříva udává směr. Polem a polem. Lesem a plání. Touhou. S puškou na
zádech. S dálkou v srdci. V ruce černobílý prapor. Hnát a hnát se dál.
Myslet jen na obzor. Být, letět jako pták. Nepoznat hranice. Od
rozbřesku. Do soumraku. Po nocích u ohně spát.
>>>
Divadlo Archeofuturista
Poezie:
Odletěl anděl se zprávou o svobodě. Zbyla tu po něm
pravda a láska, prázdná věta, povstání třetího stavu, třetího pohlaví,
třetího světa. S čertem na křišťálovém trůnu v čele hledáme ráj srdce v
labyrintu světa. Místo ráje odcházíme z děje.
Nedopitá vína, na tváři smích předejde žal až srostou kořeny a
hlínou zhořkne slina.
>>>
Anarchistická hymna:
Hadí poledne
Poezie:
Nás vyláká jen slunce, naděje, když hudbou světla zem se
zachvěje v den plápolavě bílý. Tma skrýší podzemních a vlhký chlad a
popel mrtvých neztratil náš hlad, chceme ven, chceme lov a mstu.
>>>
Kdo na moje místo?
Poezie:
Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst. Až bude růst
nade mnou tráva, až budu hnít, kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít?
V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál,
noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál,
nech zářilo slunce, nech večer se šeřil,
já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil:
ty bohaté židy, ty grofy ze šlachty,
já škaredý horník, jak vyskočil z šachty.
>>>
PÁD
Poezie:
To vám jednou zase, zjevilo se prase. Podobu má velmi
známou, úsměv háže hnojnou slámou. Kdopak být to asi může, kdopak blbost
zase zmůže? Je jím dobrák od kosti, co rád mlsá sladkosti.
>>>
Vlci
Poezie:
Jak vlk vyje do noci, přišla hrubá síla. Propraly se velmoci, jedna
zvítězila. Minimálně záleží na tom, kdo je vítěz. Kdekdo musel v bídě
žít, v minulosti i dnes.
>>>
Skalpel
Poezie:
Každá krása jednou přec odkvete, nebe nemůže být stále
jasné, temné stíny stále víc jdou světem a naděje, která nepohasne.
>>>
Stráž
Poezie:
Trčí dva vojíni v malinké střílně, svoji
vlast střeží vzorně a pilně. Pohlédne jeden, ten, co je na stráži, na
toho druhého, co právě odpočívá. Celý den jenom vetřelce odráží, vraždí
neb chtějí žít, tak co jim zbývá.
>>>
Toto je země vaše
Poezie: Toto je země vaše, jednoho jako druhého, slunce, voda,
strom, zelené osení, dílny na dobré věci, rostoucí z ní jako ruce,
podávající vám, čím byste se oděli, čím byste potěšili své oči.
>>>
ZPĚT |
