A.C.T.A.

ACTA je mezinárodní smlouva připravovaná uzavřenou skupinou vyjednávačů a lobbistů. Je označována za obchodní dohodu, ve skutečnosti se ale jedná o právní dokument, který má výrazně změnit autorské zákony ve většině zemí světa včetně ČR dle představ velkých amerických nahrávacích společností. Kopírování nahrávek pro osobní potřebu, které je dnes v ČR legální, má být trestáno vězením, a soudy mají těmto případům dávat přednost před ostatními. Lidé mají být odpojováni od Internetu, celníci mají kontrolovat soukromé notebooky na „nelegální kopie“, obsah Internetu má být filtrován. Text dohody je tajný, po jeho dokončení se bude tlačit na EU i jednotlivé státy, aby podle něj změnily svou legislativu, čímž se obcházejí základní demokratické principy. Postupně unikaly různé detaily, a přednedávnem i celý text návrhu dohody, takže si můžeme rozebrat, o co vlastně usiluje.
 

Kriminalizace kopírování pro vlastní potřebu

Podle českého práva neděláte nic špatného, když si z Internetu stáhnete volně přístupné video, zkopírujete CD od kamaráda nebo okopírujete knihu z knihovny, kterou nemůžete jinde sehnat (pokud už byly vydány a pokud je dále nesdílíte, jak se to děje u některých výměnných sítí). ACTA si klade za cíl to změnit. Pokud projde, budete v takových případech za zločince. Smlouva požaduje, aby nekomerční kopírování děl pro osobní potřebu bez výslovného souhlasu autora bylo trestným činem. A dále se žádá, aby za tento trestný čin hrozilo vězení, což zatím hrozilo jen za komerční porušování autorských práv ve větším rozsahu. USA prosazují, aby mezi způsobenou škodou a trestem nebyla úměra, a samy jdou příkladem - za drobné sdílení již odsoudily několik lidí na pokutu převyšující 100.000USD. K trestnímu stíhání už ani nemá být potřeba žádosti od poškozeného držitele autorských práv.

Podle některých průzkumů za hudbu stejně nejvíce utrácejí ti, kteří ji nelegálně stahují, opatření je v tom případě namířeno proti lidem, kteří nahrávací průmysl živí, a je kontraproduktivní. Navíc je neslučitelné s naším právem a tradicí.
 

Internet

USA se zde snaží prosadit svůj zákon DMCA do mezinárodního práva. Má se zavést spoluzodpovědnost providerů a provozovatelů webů za přenášený obsah. Nikoliv neomezená, ale například na odkazy se vztahovat má, takže můžete být žalováni i za pouhé provozování webového vyhledávače, který najde odkaz na něco nelegálního. Nebo jen za zveřejnění informace o tom, že se někde něco takového nachází. Provozovatelé by měli mít povinnost problematický materiál odstranit nikoliv po rozhodnutí soudu, jak je tomu v ČR dnes, ani na žádost kompetentního úřadu, ale na žádost kohokoliv, kdo tvrdí, že materiál porušuje jeho práva. V praxi bývá obtížné ověřit, zda to je pravda, a tak půjde provozovatele nutit k odstranění ledasčeho nepohodlného.

Dále by provideři měli bránit porušování autorských práv tím, že budou na základě žádostí od velkých nahrávacích společností odpojovat uživatele od Internetu. Podobný zákon již schválila Francie pod názvem HADOPI, v původní verzi se dokonce mělo odpojovat bez soudu (nakonec po zrychleném soudním řízení). Odpojeného člověka nesmí žádný jiný operátor připojit. V současné době jsou lidé na Internetu čím dál více závislí při práci, komunikaci a nakupování, podobné rozhodnutí může znamenat pracovní, ekonomickou a sociální likvidaci. Navíc je nepřiměřeným a těžko zdůvodnitelným zásahem do práva šířit a vyhledávat informace, garantovaným Listinou základních práv a svobod. Podle prvních statistických výsledků se ve Francii po přijetí zákona míra pirátství ještě zvýšila, a přesunulo se tam, kde je hůře postižitelné.
 

Hraniční kontroly

Komerční pašování padělků dávno řeší stávající dohoda TRIPS. Připravovaná ACTA přitvrzuje. Podle návrhu mají celníci kontrolovat nejen fyzické zboží, ale i data, ta se mají dostat na stejnou úroveň jako ostatní nelegální zboží. Zabavovat se má nejen to co porušuje autorská práva, ale i to, kde je jen podezření. Podobný zákon platí už asi rok v USA, celníkům dovoluje kontrolovat cestujícím notebooky, a při pouhém podezření na nelegální kopie je zabavovat.

Toto opatření nemůže nic změnit na šíření pirátských kopií digitálních nahrávek - poslat je zašifrovaně přes Internet je a zůstane mnohem bezpečnější, levnější, rychlejší a pohodlnější, a není způsob jak to změnit. Zvýší se ale obtěžování lidí při pohraničních kontrolách, celníci budou procházet soukromá data. Při zabavení firemního notebooku s citlivými informacemi hrozí jejich únik a mnohamilionová škoda, a sjednání nápravy a náhrady škod bude velmi obtížné.

V každém státě je navíc legální něco trochu jiného. Když si v ČR pro vlastní potřebu zkopírujete DVD z půjčovny, je to legální; na hranicích s USA nebo jiným státem, kde to legální není, pak můžete mít problém.

Někteří vyjednávači se snažili tato ustanovení zmírnit tak, aby se turistům na hranicích nekontrolovaly notebooky a přehrávače. Výsledkem je bezzubý odstavec říkající, že pokud není podezření na komerční aktivity, tak se věci turistů mohou nechat na pokoji (ale nemusejí).

Ochrany proti kopírování

ACTA se snaží postavit mimo zákon obcházení ochran proti kopírování, a USA z toho chtějí dokonce udělat trestný čin. V praxi není jasné, zda ochranu proti kopírování co nefunguje lze považovat za ochranu (a ta co funguje žádnou zákonnou podporu nepotřebuje), ale podobné zákony již bohužel platí.

Známý je případ s DVD. Před časem existovalo pouze několik málo oficiálních programů pro jejich přehrávání na počítači. Když Jon Lech Johansen napsal svůj program pro jejich dekódování, vzniklo mnoho dalších přehrávačů, které svou oblíbeností překonaly ty oficiální, a které používáme dodnes, například VLC nebo Mplayer. Za svůj přínos byl Johansen zažalován americkou nahrávací společností MPAA, a byl souzen; nakonec byl osvobozen, ale hrozilo mu vězení, zabavení počítače, a nemalá pokuta. .
 

Dnes je podobná situace u Blu-Ray disků. Pokud jej máte legálně koupený a chcete si jej přehrát třeba v Linuxu, máte smůlu. Jejich kódování je považováno za ochranu proti kopírování, k přehrání byste ji museli překonat, a to je nezákonné (a oficiální přehrávač pro Linux není k dispozici). Postup existuje, ale když ho použijete nebo o něm někomu napíšete, porušíte zákon.

Ochrany proti kopírování především brání lidem v řádném použití legálně zakoupených nahrávek. Znemožňují přeskočení reklam, přehrání v jiné části světa, v softwarovém přehrávači s otevřeným zdrojovým kódem, přehrání v plné kvalitě na standardním monitoru, výrobu záložní kopie média pro případ jeho poškození, a další akce, které jsou ze zákona legální, ale nelze je udělat, aniž překonáte „ochranu proti kopírování“, což je zakázané. Platící spotřebitel je tak krácen na svých právech.

Opatření může šíření pirátských nahrávek jen podpořit, protože ty žádnou ochranou proti kopírování zatíženy nejsou, a tudíž uživatele zbytečně neomezují. Z hlediska platícího spotřebitele jde o jednoznačnou diskriminaci.

Autorům ACTA to ale nestačí, jdou ještě dále. Bod 6a na straně 33 se snaží zakazovat i pouhé odstranění informace o právech, čímž staví mimo zákon například toho, kdo si koupí nahrávku s takovou informací, a pak ji vypálí na CD, aby ji mohl poslouchat v autě, přičemž se příslušná informace ztratí.
 

Byrokracie
 

ACTA zřídí nový mezinárodní úřad, který se bude starat o její dodržování, zvětší rozsah práce policie a celníků, a související náklady si vyžádají nové fondy placené z daní. Přitom několik mezinárodních organizací zabývajících se padělky a autorským právem již existuje. Vedle Světové obchodní organizace (WTO) se o to stará Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), a v neposlední řadě i OSN.

Způsob vyjednávání

Většina zemí, co dohodu vyjednávají, se navenek hlásí k demokracii, ale už samotný způsob vyjednávání ACTA je nehorázný útok na základní demokratické principy.

Text je utajovaný, veškeré žádosti o zveřejnění jsou odmítány. Vláda USA tvrdí, že kvůli její „národní bezpečnosti“. Přístup k textu má jen úzká skupina vyjednávačů a lobbistů. Parlamenty, které pak mají text převést do právní praxe, k návrhu přístup nemají, a nemohou k němu vznášet připomínky. Po přijetí dohody bude vyvíjen tlak na parlamenty EU a jednotlivých států, aby ji v nezměněné podobě ratifikovaly, a její právní principy začlenily do legislativy. V demokracii by to ovšem mělo fungovat opačně.
 

Návrh ACTA nařizuje jejím signatářům, aby přiměly ostatní státy (které dohodu nepodepsaly) změnit svou legislativu k obrazu ACTA. To co by se normálně považovalo za nepřípustné vměšování do záležitostí jiných zemí je zde dáváno jako smluvní závazek. K platnosti ACTA má stačit ratifikace pouze pěti státy (jedním bude nepochybně USA, které dohodu prosazuje a z jehož legislativy vychází), ostatní státy mají být nuceny se jí podřídit později.

K dohodě ACTA a způsobu jejího vyjednávání se koncem února kriticky vyjádřil Evropský inspektor pro ochranu údajů, kterému se nelíbilo filtrování Internetu, odpojování občanů a porušování jejich občanských práv .
 

Dne 10.3. následně Evropský parlament drtivou většinou 633:13 odhlasoval rezoluci, ve které požaduje odtajnění vyjednávané dohody, nesouhlasí s odpojováním občanů od Internetu a odmítá prohlídky laptopů na hranicích. Na přípravě rezoluce se podílela i česká europoslankyně Zuzana Roithová.
 

Proti ACTA protestují pirátské strany a organizace zabývající se ochranou svobody a lidských práv. Objevují se petice proti ACTA, ke kterým se může každý občan připojit. Čas ukáže, nakolik si dokážeme obhájit svá základní práva a důstojnost, a nakolik je ztratíme ve prospěch velkých nahrávacích lobby.

copyleft

Zdroje:

(EN) uniklý text ACTA

(EN) uniklé výhrady EU

(EN) analýza

(CZ) překlad analýzy

(CZ) Odtajněte jednání o smlouvě ACTA

(CZ) USA budou tvrdě vymáhat duševní vlastnictví

(CZ) Ubránila se Evropa digitální gilotině?

(EN) Wikipedia

(EN) odmítnutí zveřejnění ACTA s odkazem na "národní bezpečnost"

(EN) ACTA může porušovat ústavu USA

Ke dni uveřejnění tohoto článku již byla ACTA schválena.