Anarchistická hymna: Hadí poledne

Nás vyláká jen slunce, naděje,

když hudbou světla zem se zachvěje

v den plápolavě bílý.

Tma skrýší podzemních a vlhký chlad

a popel mrtvých neztratil náš hlad,

chceme ven, chceme lov a mstu.

Jak hovoří vzduch! Jak vánek celuje

ochromlé tělo! A jak miluje

nás, hady poledne,

vysoké nebe čisté, modravé,

jak miluje nás! Světlo laskavé

nám o krunýř se tříští

a každá jeho drobná šupina

zrcadlí boha, jehož proklíná

sto pokolení našich děr.

My jíme hlínu, bože spravedlivý,

a plíseň dýcháme. A svoje divy -

ne, pro nás netvořils.

Jak slunce milujem! Neb žhavý jeho květ

dá krvi sílu, destiluje jed

a ran, ústrků a běd.

A pro sladký jed život snášíme

a pro jed parodicky tančíme

po dlažbě Paříže,

my, hadi poledne, až v kterýs den

jed dozraje, čas bude dovršen.

Buď zdráva, Marianno!

Poznámka:

Autorem této básně Hadí poledne je Karel Toman, která pochází ze sbírky Melancholická pouť - báseň je rovněž považována za tzv. „anarchistickou hymnu“.