Buzničky a klauni, aneb Párty na konci věků

Jede takhle Václav Klaus autem a zastaví ho policista: „Dobrý den, pane řidiči, řidičský průkaz, prosím.“ a Václav Klaus povídá: „Myslíš tu růžovoučkou knížečku, žabičko zelená?“ Pozorný čtenář si jistě vybaví tento vtip v podání Miroslava Sládka v pořadu Duel z roku 1993. Tato anekdota nabývá v posledních dnech znovu na aktuálnosti. Panu presidentistovi se totiž nelíbí zamýšlený pochod homosexualistů skrze Prahu stověžatou. Proč? Jako kdyby mu do toho něco bylo... Jako by kdokoliv neměl kdekoliv právo pořádat cokoliv - počínaje beznohými a konče mimozemšťany.

Ovšem další závažný problém je svoboda slova, zánik křesťanské civilizace a vměšování cizích mocností do interních záležitostí našeho státu. Zkrátka Václav Klaun a jeho hradní šapitó v posledních dnech ožilo a započalo lítý boj se silami temnot za doprovodu vuvuzel andělů z Apokalypsy, čímž se z bezvýznamné pouliční víkendové „párty“ stalo téma nambr van na celý týden, nedej Bože měsíc. Nu, uvidíme...

Prague Pride navíc podpořili i zástupci některých cizáckých ambasád a pravdoláskové do toho řvou po umlčení propagátorů bezpečnostních ocelových slipů. Válka růžového vibrátoru s cool křížem je na spadnutí. Problém je, že „naši“ zástupci se již dříve chovali obdobně v cizině. Klatě! Otci Fura například není hloupé vměšovati se do interních věcí Ukrajiny a dožadovat se ujištění, že proces s Tymošenkovou opravdu, ale opravdu není politický. Opět: jako by mu do toho něco bylo. A co vlastně čekal za reakci? „Ano, pane kolego profesore presidente, bohužel, proces s Tymošenkovou je fakt politický, je nám líto.“ Nebo jak? Nu nic, klíč letí do moře...

A jiný dvorní šašek zase musí varovat, že pražská devipařba může mít za následek konec jednoho náboženství, které má přes miliardu vyznavačů a které buhví proč ztotožňuje s velmi specifickou zromantizovanou představou o západní civilizaci a jejích tradicích... Po těch bude ale brzy veta, neb jsme ujišťování, že homosexualita je hlavním znakem pádu umírajících velkých civilizací. Škoda knedlíků, vepřové a piva! Co si jen počneme...?

Takže zatímco ve světě krachují státy, hroutí se burzy a Londýn nám hoří, Čechy zdecimují homosexuálové v jednotných šicích s kůrovcem. Je v co doufat!

Čtenář, ať už heterosexuální, homosexuální či ufosexuální, si asi bude klást otázku, odkud tento cirkus vlastně přicestoval? Měli jsme tu vždycky? Nebo se Neptun ocitl v nějakém špatném transitu? Zanikne naše úplně nejvíc nejvyspělejší civilizace? Zkusme se nad tím zamyslet s klasikem: O sociálním „konformismu“ je třeba poznamenat, že otázka není nová a že poplach vyvolaným některými intelektuály je jen komický. Konformismus existoval vždycky. Jde dnes o boj mezi „dvěma“ konformismy, tj. o boj o hegemonii, o krizi občanské společnosti. Staří intelektuální a morální vůdcové společnosti cítí, že ztrácejí půdu pod nohama, zjišťují, že jejich „kázání“ se stalo pouhým „kázáním“, tj. něčím, co je cizí skutečnosti, čistou formou bez obsahu, maskou bez ducha. Odtud jejich zoufalství a jejich reakční a konzervativní tendence. Poněvadž zvláštní forma civilizace, kultury a morálky, kterou představovali, se rozkládá, vykřikují o smrti každé civilizace, každé morálky a požadují od státu represivní opatření a vytvářejí skupinu odporu vzdálenou reálnému historickému procesu a zvětšují tímto způsobem trvání krize, protože zánik určitého způsobu života a myšlení se nemůže udát bez krize. (Antonio Gramsci, Poznámky o Machiavellim, politice a moderním státu)

Avvakum