www.narodni-bolsevik.org

Velvyslanectví Čínské lidové republiky v ČR projevuje úctu Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a je pověřeno sdělit české straně následující stanovisko čínské strany k „Prohlášení Poslanecké sněmovny k situaci v Tibetu", které Poslanecká sněmovna vydala 1. dubna 2008:

1. Je všeobecně známo, že od 13. století je Tibet součástí čínského území. Na světě není jediného státu, který uznával samostatnost Tibetu, a stejně tak i Česká republika stále trvá na principiálním stanovisku, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny. Otázka týkající se Tibetu patří výhradně do vnitřních záležitostí Číny. Poslanecká sněmovna ČR však nehleděla na opakované vyjednávání a rozhodný odpor čínské strany a vydala prohlášení k otázce Tibetu, což je považováno za hrubé vměšování do vnitřních záležitostí Číny. Čínská strana toto prohlášení rozhodně odmítá, vyjadřuje silnou nespokojenost a rozhodněproti tomu vystupuje.

2. V roce 1959 provedla čínská ústřední vláda v Tibetu demokratické reformy a zrušila zde starý politicko-náboženský nevolnický systém, jenž je temnější než středověk v Evropě. Je to největší pokrok v oblasti lidských práv v historii Tibetu, neboť většina tibetských spoluobčanů byla zbavena naprosté osobní nesvobody a kruté nadvlády tří feudálních pánů – vládních úředníků, aritokracie a vysokých lámů, v jejichž čele stál dalajláma. Od té doby se v Tibetu začal provádět systém národnostní oblastní autonomie, ve kterém jsou od počátku předsedové a většina úředníků vlády Autonomní oblasti Tibet tibetské národnosti. Za padesát let, zejména v posledních třiceti letech, kdy se v Číně začala provádět politika reforem a otevírání se světu, všechny oblasti Autonomní oblasti Tibet se rychle rozvíjejí, počet obyvatel vzrostl z 1 milionu v roce 1951 na současných 2, 6 milionů, z toho 93% tvoří Tibeťané. Délka lidského života se prodloužila ze 35 let z roku 1951 na 67 let, tibetští spoluobčané mají zcela zajištěnou svobodu náboženského vyznání, jejich tradice a kultura jsou taktéž dobře respektovány a ochraňovány, nyní je v autonomní oblasti více než 1700 buddhistických chrámů a 46 tisíc mnichů a mnišek. Pokrok, který se zde odehrál v oblastech hospodářství, společnosti, kultury a lidských práv od doby založení autonomní oblasti je zřejmý všem.

3. Vážný násilný a zločinný incident bití, rabování a pálení, ke kterému nedávno došlo ve Lhase, narušil vážným způsobem společenský pořádek a způsobil velké škody na životech obyvatel a bezpečnosti jejich majetků. Během tohoto incidentu založila malá skupinka výtržníků požár na 300 místech, zapálila 214 obchodů a lidských obydlí a 56 osobních a policejních vozidel, 58 nevinných občanů utrpělo vážná poranění a 18 lidí bylo zavražděno, z čehož bylo výtržníky pět mladých dívek, mezi nimi i jedna 21letá Tibeťanka, a jedno ani ne osmi měsíční nemluvně upáleno.

Žádná země by jistě netolerovala takového násilné chování. Čína je právním státem a proto pro udržení a zachování společenské stability a ochrany životů obyvatel a bezpečnosti jejich majetku podnikly příslušné orgány vlády Tibetské autonomní oblasti v Číně zákonné kroky, aby celou situaci vyřešily. Během celého procesu bylo chování čínských vykonavatelů práva velice zdrženlivé, neměli u sebe a nepoužili žádných střelných zbraní. Početné čínské obyvatelstvo jakožto i více než 120 zemí celého světa již vyjádřilo podporu zákonnému způsobu, jakým čínská vláda udržela a ochránila stabilitu v Tibetu.

Avšak česká i některá další západní média při reportování výše popsaného incidentu ignorují fakta a zaměňují černé za bílé, což mezi početným čínským obyvatelstvem, včetně tibetských spoluobčanů, vyvolalo silné rozhořčení a protest. Poté, co se situace v Tibetu stabilizovala, zorganizovala čínská strana vstup do Tibetu pro novináře z příslušných mezinárodních médií a diplomaty některých států, aby na mistě mohli natočit reportáže a poznat pravý stav věcí. Příslušné průzkumy ukazují, že stále více důkazů svědčí o tom, že „Lhaský incident ze 14. března" rozhodně nebyl žádnou tzv. „mírovou demonstrací", ale že se jednalo o vážný násilný a zločinný incident, který předem naplánovala, pečlivě připravila, vyprovokovala a zorganizovala dalajlámova klika, aby tak propojila separatistické akce za „nezávislost Tibetu" uvnitř i vně země. Jejím hanebným záměrem byl pokus vyprovokovat v citlivé době nepokoje vedoucí až ke krvavému incidentu, a vytvořit tak nátlak na čínskou vládu, narušit a sabotovat Olympijské hry v Pekingu a narušit mírovou stabilitu v Číně.

4. Dalajláma není čistě jen duchovním činitelem, je především politickou osobou, která již po dlouhou dobu provádí v zahraničí akce za rozštěpení země a narušení národnostní jednoty. Jeho nedávné oznámení úmyslu vzdát se své pozice „tibetského politického vůdce" to jen dotvrzují. Dalajlámova slova a činy za posledních několik let dokazují, že se nikdy opravdu nevzdal postoje za rozdělení státu a nikdy nezastavil separatistické činnosti. Vážný násilný a zločinný incident bití, rabování a pálení ve Lhase znovu odhalil separatistickou podstatu dalajlámovy kliky i falešnost a podvodnost jejích prohlášení o „míru" a „nenásilí". Politika čínské ústřední vlády vůči dalajlámovi a osobnostem kolem něj je stálá a jasná: stačí, když se dalajláma opravdu vzdá „postoje za nezávislost Tibetu", uzná, že Tibet a Taiwan jsou neoddělitelnými součástmi čínského území a zastaví násilné akce, pak budou dveře pro rozhovor s čínskou ústřední vládou dokořán otevřené.

5. I když čínská strana již několikráte představila české straně pravý stav věcí o tomto incidentu, přesto i přes příslušná fakta nejenže neprojevila Poslanecká sněmovna ČR žádný soucit s nevinnými oběťmi incidentu, ale naopak otevřeně ignorovala fakta a oponování čínské strany a vydala výše zmíněné prohlášení stranící malé skupince výtržníků. Kde jsou však její humanismus a zásady lidských práv? Kde je její spravedlivé a objektivní stanovisko?

Čínská strana se domnívá, že vydání tzv. „Prohlášení k situaci v Tibetu" Poslaneckou sněmovnou ČR na základě nepravdivých informací je nespravedlivé, neobjektivní a vyrazně nezodpovědné. Čínská strana apeluje na Poslaneckou sněmovnu ČR a její četné poslance, aby poznali pravou podstatu věcí, zabránili tomu, aby této situace využila velmi malá skupinka protičínských aktivistů, a za objektivního a spravedlivého předpokladu vycházeli z celkové situace vztahů mezi oběma zeměmi, zastavili chybný postup vměšování se do vnitřních záležitostí Číny prostřednictvím zasahování do otázky Tibetu tak, aby nedošlo k poškození čínsko-českých vztahů.