Divadlo Archeofuturista

Za matného svitu petroleje noci se v čas vlků promění.
Tep běsní, když
přichází snění.

Na staré Rotundě ve větvích zšeřelých zrak spočine;
kde kamenný
donjon sahá ke hvězdám, objeví se černá Radyně.

Za lesem mizí světlo ospalé vesnice,
kde rýsuje se
Ostrá Hůrka – temná silueta čarodějnice

a v plastovém sídle na posvátné zemi,
jež provází rozvaliny věků,
třetí varna staví iluze na hypotéku.

Za zpěvu zahnívajících plavuní
z vyhaslého
ohně popela pramení
do obchodů a betonových měst
hnědé stoky místo cest.

Chladnoucí páry se sráží v pot,
koruny domů se lehce chvějí,
zní tisíců hřmot,
kovové haluze naklánějí

a panuje pravda a láska,
prázdná věta,
povstání třetího stavu, třetího pohlaví, třetího světa.

Spí
Jednooký mág v hoře
a vzrůstá asfaltová příroda.
Září světla v pláni jedového moře
- v rakvi posledních
z vymírajícího národa.

Po dlouhém podzimu
naše mysl bude čistá,
namísto jara přijede
mrazivé divadlo:

divadlo
Archeofuturista.

Dionýské činy,
předejdou žal
než srostou kořeny
a hlínou zhořknou sliny.

Nová vnitřní Říše
a dlouho zadržené slzy.

Brzy
ve chvíli orgiastické smrti
divadlo přinese nový stav mysli:

Lva, co nikdy neumírá,
sómu pije,
živý plamen
jménem Eurasie.

Král Šumavy