Političtí vězni ve 21. století? - demonstrace národních bolševiků, která se tak trochu nepovedla

6. února se v Brně (ČR) uskutečnil mítink na podporu politických vězňů z řad ruských národních bolševiků, zorganizovaný československými národními bolševiky pod heslem "Političtí vězni ve 21. století?".

Této akce se také zúčastnili lotyšští národní bolševici Vladimir Linderman a Alina Lebedeva. Původně měl mítink proběhnout poblíž ruské ambasády, nakonec však byl přesunut do centra Brna. Pozitivně vyzněl počet přihlížejících a přítomných novinářů.

Od půl páté v Brně demonstrovali členové Národně bolševické strany za demokratické změny v Rusku. "Chceme, aby Rusko propustilo politické vězně a aby ukončilo pronásledování muslimů z bývalých sovětských republik," požadují členové národních bolševiků.

Demonstraci však odpoledne přišlo podpořit jen několik členů Národně bolševické strany. "Je mi líto, že je nás tady tak málo. Nevím, kde se to vždycky pokazí," posteskl si jeden z organizátorů akce.

Organizátorům chyběly ruce k držení transparentů a kvůli malé účasti se demonstranti nakonec nevydali ani na plánovaný protestní pochod k ruské ambasádě na Hlinkách.

"Srp a kladivo, to snad není možné. To jsou přece symboly totality! To by mohli rovnou povolit nacisty," rozčilovali se kolemjdoucí na náměstí Svobody.

Organizátoři požadovali, aby ruská vláda okamžitě přestala s únosy a zastrašováním lidí a propustila všechny politické vězně. "Nechceme-li, aby se něco podobného objevilo u nás, musíme na to upozornit," řekl Jan Ševčík z bolševické strany.

Akce se zúčastnilo také hnutí Libertas Independent Agency. Podle Lukáše Lhoťana se hnutí demonstrace nezúčastnilo z politických důvodů, ale chtělo vyjádřit podporu stíhaným lidem.

"Naše účast se nese v duchu vzpomínky na tisíce zavražděných muslimů v Ruské federaci," doplnil Lhoťan.

"Většinu Čechů nezajímá co se děje v Rusku. Je ale možné, že i sem se jednou vrátí totalita a my se pak budeme ptát, kde je svět. stejně jako se ptají lidé třeba v Čečensku," poznamenal Lhoťan.

Bolševici a muslimové demonstrovali v Brně

Brno - Brněnští muslimové a Národně bolševická strana Československa se v pátek sešli na demonstraci na brněnském náměstí Svobody. Původně plánovali pochod na protest za propuštění ruských politických vězňů k ruskému konzulátu v ulici Hlinky. Demonstrace však po chvíli skončila a pochod se nekonal.

Protestu se účastnilo několik Rusů, kteří proto přijeli do Brna. „V Rusku je mnoho politických vězňů. Podle tamní legislativy totiž mohou uvěznit člověka pro jeho názory,“ uvedl ruský bolševik Vladimir Lindermann.

„Do Brna dorazili celkem tři Rusové, pět jich nepustili přes hranice. Ti přítomní měli strach, že by kvůli protestu spolu s příznivci muslimů mohli mít doma potíže,“ uvedl Lukáš Lhoťan z muslimské organizace Libertas independent agency. Dodal, že to byla jeho poslední demonstrace. „Větší význam mají informační stánky nebo letáky,“ dodal Lhoťan.

Demonstrace se navíc účastnila asi jen dvacítka lidí. Jedním z nich byl i Ivan Michlíček. „Šel jsem kolem a problematika Ruska mě zajímá, tak jsem se zastavil,“ uvedl Michlíček.

V Brně demonstrovali národní bolševici na podporu muslimů v zemích bývalého Sovětského svazu

BRNO - Na náměstí Svobody v Brně demonstrovali dnes dopoledne za práva muslimů v bývalých republikách Sovětského svazu členové neregistrované Národně bolševické strany Československa. Asi patnáct lidí mělo transparenty v češtině a ruštině.

„Demonstrujeme za demokratické změny v Ruské federaci a propuštění tamějších politických vězňů a ukončení pronásledování obyvatel Ruska pocházejících z muslimských republik bývalého Sovětského svazu,“ uvedl organizátor Jan Ševčík.

Asi půlhodinové shromáždění sledovalo okolo třiceti lidí a příslušníci městské i republikové policie. Demonstranti se nakonec nevydali na plánovaný protestní pochod před budovu generálního konzulátu Ruské federace v ulici na Hlinkách. Nepodpořili je totiž brněnští muslimové, a tak by byl jejich průvod příliš malý.

Národní bolševici jsou odštěpeneckou organizací soudem rozpuštěného Komunistického svazu mládeže.

Tož bitvu sme presráli, ale dobre sa ožráli, aneb tak se nám ta demonstrace nějak nevyvedla

Veleúspěšná akce! Desítky lidí se sešli, aby vyjádřili svůj nesouhlas! Brňané řekli své jasné ne! - tak a ještě mnoha podobnými způsoby jsme mohli psát o naší poslední akci. Přesně tak jak to vyžaduje fenomén veleúspěšných akcí, který ovládl naší radikální politickou scénu. Kam se člověk podívá, všude na něj řvou titulky oslavující slavná vítězství anarchistů, komunistů, fašistů, neonacistů, radikálních ekologů atd., srovnatelná snad jen s legendami o dávných bitvách a hrdinských činech, jenž se tak uchovaly v legendách našeho národa.

Ano a i my jsme mohli takto psát, jenže my jsme národní bolševici, a tak nejen že přiznáme, že jsme naší poslední akci poměrně slušně posrali, ale také, věrni svému životnímu postoji, se tomu budeme ještě dlouho a s chutí smát. Začněme však od začátku.

Vše začalo ještě na konci loňského roku, kdy při poradě s ruskými národními bolševiky, jak jinak než nad půllitry dobrého českého piva, vznikl nápad uspořádat v Brně mezinárodní demonstraci za demokratické změny v Ruské federaci, propuštění tamějších politických vězňů a ukončení pronásledování obyvatel Ruska pocházejících z muslimských republik bývalého SSSR. Vzhledem k tomu, že naše strana je v současnosti jednou z nejsilnějších národně bolševických uskupení na západ od Ukrajiny, zdálo se to všem jako dobrý nápad, a tak neprodleně začaly přípravy.

Jelikož výběr členských příspěvků zatím nešlape tak jako by měl, nastal všeobecně „oblíbený „výběr jednorázových příspěvků na akci. A to zas jednou bylo nadšených tváří, ochotných vydat za svou myšlenku i poslední penny. Když pak v prasátku bylo dost kulatých, nakoupily se látky a započala výroba dvou transparentů, z nichž jeden nesl název strany a druhý moto celé demonstrace „Političtí vězni ve 21. století?“. Po dvou dnech plných bojových zranění utržených během stříhání látek a intenzivního zdokonalování našeho oblečení skrze lepidlo na vysoce namáhané spoje byly transparenty hotovy a naše pozornost se přeorientovala na dořešení zbývající logistiky. Byly tak natisknuty tématické materiály a v jednom sklepě, na základně náhodného nálezu, dlouhodobě vypůjčeny tyče na vlajky a transparenty.

Souběžně s těmito přípravami na akci se udála ještě zábavná příhoda na radnici Brno-střed, kde proběhla koordinační schůzka naší delegace, představitelů radnice a bezpečnostních orgánů naší země. Zde představitel radnice na dotaz přítomného policisty zda jsme „ta Dělnická strana“ odpověděl „Ne, toto je ještě něco horšího!“.

Po dořešení logistiky už zbývalo jen zajistit hojnou účast na akci. Svou účast nahlásily všechny naše jednoty od Jižních Čech a až po Bratislavu a taktéž mnoho našich známých a přátel. Samostatnou kapitolou pak byla domluva o podpoře akce ze strany brněnských muslimů, vycházející z našeho společného nesouhlasu s pronásledováním obyvatel Ruska pocházejících z muslimských bývalých republik SSSR. Inu účast se tedy rýsovala jako slušná, vše bylo přichystáno a tak už zbývalo jen vyčkat onoho slavného dne konání akce.

V pátek 6. února jsem se vydal do naší stranické centrály (bytu jednoho z nás co s oblibou a k velkému „nadšení“ jeho obyvatel pokaždé když je třeba zokupujeme). Zde se již chystalo vše potřebné a na místě byli první z našich aktivistů. Okolo druhé hodiny odpolední dorazila i delegace národních bolševiků z Ruska a Lotyšska a tak již nezbývalo než vše co jsme měli připravené na demonstraci pobalit a vyrazit na místo jejího konání. Něco po čtvrté hodině nevelká skupina národních bolševiků dorazila na náměstí Svobody, kde jsme se měli setkat s dalšími našimi aktivisty a sympatizanty. Zde však krom již nervózně přešlapujících brněnských muslimů bylo prázdno. Inu, znervózněli jsme, avšak klidu nám dodávalo vědomí, že nebylo a asi ještě dlouho nebude akce, kam by národní bolševici přišli včas (i náš kontingent dorazil s nějakým tím zpožděním) a tak jsme čekali naše spolubojovníky každým okamžikem.

Když jsme už o čtvrthodinu přetáhli čas zahájení akce a pořád nikdo další z našich nepřicházel, na rozdíl od novinářů a kolemjdoucích, kteří již okolo nás udělali slušný hlouček, bylo potřeba začít vlastní akci organizovat. Byly tedy vytaženy transparenty, přichystány tiskoviny, na tyče vyvěšeny vlajky a nyní mělo následovat jejich rozdání našim lidem. Ale ouha, nastal první velký průser dne. Mnozí z našich lidí, znervóznělí malou účastí z našich řad a poplašnými zprávami jimiž se navzájem „uklidňovali“, začali odmítat držet prapory a transparenty. Situaci pak muselo hasit několik odvážných sympatizantů, v čele s dívčinou se kterou jsme se do té doby viděli podruhé v životě (!), kteří se chopili jednoho z transparentů a začali mezi přítomnými roznášet naše tiskoviny. Když byl tento průser zažehnán, hned následoval druhý, a to spor mezi zahraniční delegací a přítomnými muslimy, motivovaný strachem Rusů o mezinárodní vyznění akce v případě sebeprezentace muslimů. Poté co byl i tento zažehnán, následovalo ještě několik dalších problémů. Nervozita značně narůstala. Do toho celou situaci nacházející se jen krůček od chaosu s nadšením zaznamenávali novináři a přítomní přihlížející netrpělivě popocházeli.

Museli jsme chtě nechtě začít. Ve stavu blízkém nervovému kolapsu jsem tak byl nucen zahájit akci svým projevem. S hrůzou jsem však zjistil, že mi celý můj projev vypadl z hlavy. Byl jsem tak nucen improvizovat a řeknu vám, žádná sláva to nebyla. Po mém projevu následoval proslov V. Lindermana ze zahraniční delegace, který však z technických důvodů nedodal svůj projev dopředu, načež tak musel být simultánně překládán přes dvě osoby, což způsobovalo zhruba pětiminutové odmlky. Následovalo vystoupení zástupce přítomných muslimů L. Lhoťana, po němž jsme již nebyli schopní situaci na místě demonstrace ukočírovat a tak jsem byl nucen akci s poděkováním za účast ukončit a odpískat tak plánovaný průvod. Poté ještě ve stručnosti promluvil místopředseda strany Dejv K., který se přítomným omluvil za komplikace které demonstraci provázely a na závěr dosti fatalisticky poznamenal „Vážně nechápu proč se to tak posralo!“. A aby nebyli bohové ve věci naší demonstrace málo sarkastičtí, asi čtvrt hodiny po ukončení demonstrace dorazili do Brna naši lidé ze severní Moravy. „No řekněte sami – neměli by jste z toho dost?!“

Po ukončení demonstrace a uskladnění jejího logistického zázemí většina našich lidí skončila v naší oblíbené hospůdce, zatímco já a Dejv jsme prováděli zahraniční delegaci po pamětihodnostech Brna. V družných diskusích jsme se tak postupně uklidnili a domluvili další spolupráci. Nejvíce nás potěšil fakt, že zahraniční hosté nebyli akcií příliš zklamáni, neboť ji považovali za dobrý začátek. Když jsme se pak s nimi rozloučili, vydali jsme se i my za ostatními do hospůdky. Tam jsme se rozvalili do křesel, objednali zlatavý mok, vytáhli kytary a bonga a hráli a zpívali až do ranního rozbřesku. Škoda jen, že se nám takovou atmosféru nepodařilo rozvinout i na vlastní demonstraci.

Co říci závěrem? Naše demonstrace za demokratické změny v Ruské federaci, propuštění tamějších politických vězňů a ukončení pronásledování obyvatel Ruska pocházejících z muslimských republik bývalého SSSR nedopadla zrovna tak, jak bychom si to představovali a zůstala daleko za takovými našimi akcemi, jako byl 17. listopad v Brně, nebo oslavy zimního slunovratu 21. prosince. Přesto však nebyla fiaskem a to z několika důvodů. Jednak jsme načerpali mnoho zkušeností tolik potřebných pro pořádání dalších akcí, jednak jsme započali novou éru naší zahraniční spolupráce a hlavně, přes všechny problémy které tuto demonstraci provázely, jsme upozornili naše spoluobčany na situaci lidských práv v současném Rusku a dali jasně najevo, že v Československu existují lidé, kteří se bez návaznosti na tolik dnes profitující proamerické a panamerické kruhy zabývají tím jak se žije obyčejným lidem v Rusku.