Ernst Jünger: Nástup nacionalismu (1926)

Jsme nacionalisté - toto označení nám bylo přiřčeno nenávistí vzdělané i nevzdělané chásky, zástupem oportunistů ducha i hmoty. Má to přinejmenším jednu výhodu, co je nenáviděno, co je proti mělkému pokrokářství, liberalismu a demokracii, to se nemůže stát všeobecně rozšířeným. Všeobecnost nepožadujeme. Odmítáme obecné pravdy a obecná lidská práva, dokonce i všeobecné vzdělávání a všeobecnou brannou povinnost, odmítáme všeobecnou ničemnost, ke které to všechno vede. Všeobecné požadavky a vlastnosti jsou vlastnostmi a požadavky masy, a čím jsou obecnější, tím méně mají ceny. Vyznávat masu, znamená chápat samotné množství jako zásluhu. Obecnost se počítá a váží, zvláštnost se hodnotí a cení. Průměrnost znamená nechtít v sobě cítit nic neobvyklého, být v nejlepším případě objektivní, uměřený, rozumný, vědecky "střízlivý". Být zvláštní, znamená mít vlastní měřítka, cítit plnou odpovědnost a nanejvýš si cenit duševní síly. Moderní nacionalismus, základní životní pocit nového, omletými frázemi osvícenství až ke zvracení znechuceného pokolení, je pro výlučnost. Nechce formy, nýbrž to základní, co tyto formy vytváří: duševní sílu. Nechce jako marxismus dokazovat své pravdy vědecky, nýbrž plností života samého - může se opírat o vědu, ale nemusí. Nechce odměřování a zvažování práv, nýbrž chce právo, které má život k životu, které s ním tvoří nedělitelnou, osudovou jednotu. Nechce rovnost, spravedlnost a svobodu, spočívající jen na nárocích, nýbrž chce prožívat štěstí z bytí jako takového. Nechce socialismus nároků, ale povinností, stoický svět, v němž jedinec přináší oběti. Otcem takového nacionalismu je válka. Co na to říkají literáti a intelektuálové, to pro nás nic neznamená. Válka je krvavý zážitek, proto má význam jen to, co o ní řekli muži. Literátskými manifesty se válka neodstraní, ani její příčiny. Jsou to prapory, které při nejbližší příležitosti povlají jiným směrem. Nakolik má být válka základním měřítkem pro záležitosti všední, je úvaha ryze teoretická. Jádro německé mládeže válku neprožilo v kavárně ani v teplíčku za psacím stolem. Byli v pekle - nuže dobrá, patří k podstatě faustovského člověka, že se ani z pekla nevrací s prázdnýma rukama. Barbusse tam dole mohl vidět sobě rovné - nuže dobrá, ale my v tom žhnoucím očistci spatřili víc.

Nevracíme se s čirou negací. Teprve moc hmoty nám zjevila moc ideje. Teprve ochota k oběti nám umožnila rozpoznat v úplnosti hodnotu člověka a rozdílné stupně charakteru. Jasněji než temně rudý žár ohně, viděli jsme zářit bílý plamen vůle. Granáty, jedovatý plyn, tanky - může za tím vězet právě tak brutalita jako zbabělost, pro nás je to ale ještě méně - vnější dění, temné pozadí, ze kterého vystupuje nové, ocelově tvrdé plémě lidí dneška. Tušíme nástup tohoto pokolení u všech národů Evropy, neboť stejně jako válka nepotkala pouze Němce, tak se také nový nacionalismus neomezuje na Německo. Vidíme všude, ať už zvítězivší nebo ještě v boji, onu silnou, z krve vzešlou energii, lišící se jen národními zvláštnostmi, bažící po změnách. Těší nás to a zdravíme: "Buďte přesně tím, čím jste!", neboť mnohem raději budeme žít v prostředí smysluplného utváření, než v tekuté břečce bez charakteru, bez tvaru, bez osobitosti. Ale jeden nárok si přece činit smíme: že nás válka postihla nejtvrději. Proto také potřebujeme, ještě oslněni hrůzami, nejdelší čas na rozmyšlenou, ale zrovna tak smíme doufat, že z této setby vzejde nejbohatší sklizeň. Boj je naším otcem, zplodil nás v žhnoucím klíně zákopů jako nový druh a my s pýchou pohlížíme na náš původ. Proto bychom také měli posuzovat dění z pozic heroismu, jako válečníci, a ne jako kramáři, kteří chtějí měřit jen svými lokty. Nechceme užitečné, praktické a příjemné, nýbrž jen nezbytné - v souladu s osudem. Německý frontový voják teď pochoduje, napravo, nalevo, ve středu. Dejme koloně čas, aby si každý za sebe vyjasnil směr. Ukáže se, že všichni směřujeme k témuž. Ale nebudeme u cíle, dokud nebudeme hotovi s naším světem. Naše vlajka není rudá, červeno-černo-zlatá, ani červeno-černo-bílá, máme novou vlajku, vlajku říše, která byla založena v našich srdcích a z nich bude utvořena. Přijde den, kdy bude tato vlajka rozvinuta. Naší společnou tradicí je válka a velké oběti - buďme si toho vědomi!

Tímto textem zdravím všechny spolubojovníky, kamarády, bratry. Zanedlouho budou následovat další, v nichž budou načrtnuty základy nového nacionalismu. Budou se líbit mládeži, která není dogmatická, liberální, reakcionářská, a také chce od sebe co možná nejdál držet ducha oné revoluce, kterou chápe jako něco v zásadě nečistého. Tato mládež vybojovala poznání, že staré stezky končí a je třeba vkročit na nové. Jedna etapa skončila, začíná druhá. Zdravíme krev, kterou bitva nespálila, nýbrž ji v žáru a ohni proměnila! Co nemohlo být zničeno tam, vydrží i jiné boje. Zdravíme ty, v nichž se hloubka mísí s tvrdostí! Pochod je v proudu, řady budou brzy semknuty. Zdravíme mrtvé, jejichž duch nabádavě a tázavě stojí před naším svědomím. Ne, nepadli jste nadarmo. Německo, zdravíme tě.

Ernst Jünger: Politische Publizistik 1919-1933 (Politické eseje 1919-1933), vydal Sven Olaf Berggötz, Klett-Cotta Verlag, Stuttgart 2001. Délský potápěč - kráceno