Holíč - boj, déšt a pevnost

Cesta - o cestě nebudu mluvit bo není moc důležitá, důležité je, kam jsme jeli a proč jsme tam jeli. Inu, jeli jsme já a přátelé do menšího slovenského města jménem Holíč na akci "Naše národy hranice nerozdělí".

Dorazíme na místo, dáme víno na kuráž a jdeme bojovat s masou lidí a zvítězíme jen tehdy, když řeknou, že máme jakožto národní bolševici krasné myšlenky - což máme. Nakonec jsme se setkali s odporem jen v podobě dvou tvrdohlavých mozků, naneštěstí patřících organizátorům této akce z KSS (jeden zakrslý plešoun v luxusním obleku a jeden stařičký důchodce). Nedalo se s nimi mluvit, odmítali diskutovat – jen kvůli barvě našich zástav se máme nechat vyhodit? NE!!! To mi neuděláme – nevzdáme se. Hrdě motáme naší zástavu, ale ne proto, že se necháme vyštvat, ale jen proto, že nám bohové nepřáli a seslali na akci déšť, a to pořádný. Moknoucí materiály a vlajky jsme schovali, ale vyhodit se z místa nenechali. Když se počasí dlouho nelepšilo, dali jsme si pivko a vyrazili směr místní pevnost. Zde jsme chytili báječného průvodce Pepeho, koupili mu pivko a on nás za to vzal do veřejnosti nepřístupných oblastí tvrze, jako jsou krovy, katakomby a tajné cesty. V podzemí jsme narazili na černou kuchyni, samotné sklepy, obrané chodby i únikové cesty. Podél vnitřního příkopu z podzemí ústily střílny, ze kterých se dalo střílet na most.

A cesta zpátky - to byl boj dostat se ze Slovenska do Brna. Tam jsem přespal u kamaráda a pak už jen dlouhá cesta domů vlakem.

Skřeťák, Bruntál

Fotografie z akce najdete zde: >>>