Proč demokraté legalizují extémismus a jak zneužívají myšlenky kapitalismu a komunismu

Všechny politické strany, které byly po převratu uměle vytvořeny, byly infiltrovány předem připravenou organizací osob sestavenou ve spolupráci s StB. OF bylo dohodnuto asi půl roku před převratem a schváleno 13. oddělením ÚV KSČ. S možností svobody slova totiž vznikalo nebezpečí vzniku extrémismu, a to jak pravicového, tak samozřejmě i levicového. Možností, jak toto nebezpečí zastavit, bylo vytvořit infiltrované konkurenční a záškodnické extrémistické strany.

Jelikož v této republice existuje zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, nebylo pro disidenta Václava Havla problémem odhlasovat zákon č. 15/1990 Sb. a pokřikem „nejsme stejní jako oni“ legalizovat komunismus. Tento výše uvedený zákon mimochodem definoval podmínky, za kterých mohou vzniknout politické strany.

Zároveň je nutné upozornit, že otec Havla byl Miloš Havel, který zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé jméno a příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný úředník pražského Gestapa. V protokolech o výslechu Klause Wilfera se objevují jména osob, které Miloš Havel dostal do koncentračního tábora, nebo vězení. To, že jablko nepadá daleko od stromu ani raději nepřipomínám.

Poté došlo v naší legislativě ještě k jednomu opatření. Volební zákon č. 47/1990 Sb. byl s komunisty sjednán, umožnil jejich přežití, dovolil jim, aby se uchytili v Parlamentu a legalizoval tak KSČ podruhé.

Málokdo však tuší, že i když je KSČM tímto zlegalizována, nejedná se o pravou komunistickou stranu. Za jediné pravé komunisty lze považovat Komunistický svaz mládeže, který byl v roce 2006 zakázán, protože měl ve svém programu ustanovení, ve kterém se otevřeně hlásí k možnosti a přístupu znárodňování majetku, což KSČM vůbec nemá, proto je legální a nemá s komunismem co dočinění.

Připomeňme si, že převrat v roce 1989 byl za souhlasu Gorbačova předem připraven, protože kapitalismus vyhrál „studenou válku“. Důkazem tohoto tvrzení je fakt, že z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1. 1. 1977 bylo 156 bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají jména osob, zkompromitovaných terorem v padesátých letech. Česká televize o tomto tématu odvysílala pořad, za který obdržela v roce 2006 pokutu ve výši 100.000 Kč, což je v demokracii, kdy má být svoboda slova, doslova absurdita. Ano, za pravdu se lidé zlobí nejvíce. Návod k takovému postupu a převratu lez najít v publikaci Analýza 17. listopadu od Miroslava Dolejšího.

Další kuriozitou je výpověď politického vězně Zbyňka Čeřovského, který mimo jiné uvedl: „Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a  jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst. Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho, Václav Havel", věnoval.“ Tomu říkám opravdu podivný kriminál. Podobnou celu měl ve své době i Adolf Hitler, kde napsal svůj Mein Kampf. Poté tuto bestii pustili na svobodu provést nacistickou revoluci.

Další pikantní kapitolou je pravicová politika, kdy v prosinci 1989, založil Miroslav Sládek Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa (SPR-RSČ). Program a stanovy SPR-RSČ vypracovali pro Sládka lidé s tehdejšího ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. Sládkovou úlohou bylo být v opozici proti novému režimu. Činnost SPR-RSČ byla v letech 1989 – 1991 financována ze zdrojů KSČ, které byly v čas převedeny na řadu soukromých či polostátních organizací v té době zakládaných. Později byly peníze na činnost získávány ze zahraničních židovských nadací – Carnegiho, Guggenheimova, Literární nadace Pasco ve Španělsku, atd. 

Miroslav Sládek se narodil v prominentní bolševické rodině v roce 1950 v Hradci Králové. Jeho otec byl členem OV KSČ v Praze 6. Stejně tak byla členkou KSČ první Sládkova žena, která byla učitelkou němčiny na filozofické fakultě a rovněž také pracovala na MV KSČ u Miroslava Štěpána. Sám Miroslav Sládek pracoval dlouhá léta v Úřadu pro tisk a informace. Zde došlo k jeho navázání kontaktů na předsedu ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. V tomto údobí byl Sládek vybrán, stejně tak jako stovky dalších figur, pro svoji úlohu po 17. listopadu 1989.

Úlohu M. Sládka nejlépe charakterizoval Miroslav Dolejší, autor známé Analýzy 17. listopadu 1989, cituji: „Posláním SPR-RSČ a M. Sládka byla kompromitace národního programu a toto poslání bylo splněno, načež byla SPR-RSČ odstavena (v červnu 1998)“.

Z výše uvedeného je zřejmé, že prastarou taktikou buržoasie je kontrolovat a zakládat bez výjimky všechny politické strany i strany nejradikálnější, aby podle Rothschildova hesla: „Nedávej všech vajec do jednoho koše“ ovládali úplně všechny. Proto také v současnosti zakládají všechny možné směry či frakce – eurooptimisty, euroskeptiky, odpůrce evropské ústavy, zastánce evropské ústavy, strany pro evropské, strany proti evropské, atd. Krásným příkladem je V. Klaus, který si hraje na tzv. euroskeptika, ačkoli je sám členem zednářské lóže B´nai B´rith, ve které jsou její nejradikálnější strůjci.

Podruhé si Václav Klaus a jeho ODS nakupovali pravicové nebo spíš ultra-pravicové politiky svým způsobem chování, kdy se Klaus paktoval s Národní stranou. V Britských listech o tom psali: „Klaus se nezbláznil, jen se paktuje s ultrapravicovými nacionalisty“.

Když se demokrati alias sociál-fašisté po převratu v roce 1989 rozhodovali, jestli mají zrušit komunistickou stranu, rozhodli se pro jinou možnost, a to, že si z ní udělali děvku. Nikdy nezapomínejte, že tito sociál-fašisté studovali Macchiaveliho „vysokou školu vládnutí“, která učí, že vládnutí se provádí plánovitě tak, že „se občas uvolňují otěže vlády proto, aby se následně mohly ještě pevněji přitáhnout.“

Demokracie zneužívala kapitalismus a komunismus k jedinému démonickému cíli, a to k vytvoření nové vládnoucí aristokracie, která by spočívala na pokrevním příbuzenství a dědičném právu. Kapitalismus lidi ovládá pouze na moci peněz, kde tvrdí, že materiální bohatství znamená svobodu. Domnělým komunismem se snaží ovládat lidi skrz ideál rovných příležitostí pro všechny. Toto jen dokazuje, že obě tyto myšlenky zneužívají demokraté k upevnění svojí moci a že v jejich rukou jsou jen rub a líc stejné mince.

Pavel Herman, Vyškov