|
Všechno, co jste chtěli
vědět o třídě a báli jste se na to zeptat: Jan Keller - sociolog a
publicista
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. - sociolog a publicista. Od roku 2000
působí jako profesor sociologie na Zdravotně sociální fakultě Ostravské
univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná
sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu,
teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických
problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj.
Jak
chápete pojem společenská třída?
Snad všichni sociologové se shodují
na tom, že společnosti jsou nerovně uspořádány. V tomto bodě ovšem shoda
končí. Ti, kdo tuto nerovnost považují za oprávněnou, užívají zpravidla
termínu „sociální vrstvy“. Naopak ti, kdo se domnívají, že existující
nerovnosti jsou nespravedlivé a že výhody jedněch jsou vykoupeny
znevýhodněním druhých, hovoří o třídách. Zcela zásadní je právě otázka,
zda a nakolik je pozice těch nahoře se všemi výhodami a privilegii
umožněna větším či menším strádáním těch dole.
S tím souvisí rozlišení „třídy o
sobě“ a „třídy pro sebe“. V prvém případě jde o to, že nespravedlivá
nerovnost sice existuje, avšak ti, kdo na ni doplácejí, si toho nejsou
vědomi. Myslí si, že jejich nedobrá pozice je důsledkem jejich osobní
neschopnosti, smůly anebo řízení osudu. Ti, kdo jsou nahoře, mají
pochopitelně zájem, aby si právě tohle ti dole mysleli. Jakmile se ovšem
podaří ukázat, že privilegia jedněch jsou založena na znevýhodnění
druhých a existují jen díky tomuto znevýhodnění, je to první krok k
tomu, aby si lidé uvědomili, že tvoří třídu a že jsou spojeni určitými
zájmy, v jejichž realizaci jim ti druzí brání.
Existují v současné společnosti třídy? Pokud ano, je jejich podoba
stejná jako v minulosti?
Marxismus se před více než sto lety
domníval, že vývoj spěje k polarizaci, takže časem bude proti sobě stát
99 % lidí v pozici chudých vykořisťovaných a zbylé procento budou tvořit
ti, kdo z jejich vykořisťování profitují.
Vývoj nastoupený od konce 19.
století však šel jiným směrem. Drobní vlastníci sice krachovali, jejich
potomci se však nestávali proletáři. V soukromém i veřejném sektoru
začaly vznikat velké organizace a jejich zaměstnanci měli vyšší životní
úroveň, větší míru jistoty a lepší perspektivu než jejich rodiče –
drobní podnikatelé. Zároveň se začíná rozvíjet sociální stát, který
téměř sto let vcelku spolehlivě pojišťoval nemajetné před sociálními
riziky a před zchudnutím. Rozvoj středních vrstev a rozvoj sociálního
státu vedly k tomu, že se předpovědi o polarizaci společnosti
nenaplnily.
Zhruba od sedmdesátých let 20.
století jsme však svědky opačného procesu.
Střední vrstvy stagnují a zažívají
nejistotu, kterou dříve neznaly. Sociální stát je stále více napadán a
oklešťován. To znamená, že jsou vyřazovány z činnosti dvě pojistky,
které před polarizací společnost chránily.
Teď ale přecházím ke druhé části
otázky. Domnívám se, že mají pravdu sociologové, kteří tvrdí, že v
současnosti prudce narůstá nerovnost ve společnosti, ale zároveň mizejí
třídy. Jde o to, že mizí velké formální organizace, které zaměstnávaly
velké masy lidí. Finanční jádra těchto organizací se zbavují svých
výrobních částí. Ze zaměstnanců se stávají formálně samostatní
dodavatelé a subdodavatelé. To znamená, že jejich situace se
individualizuje, nejsou spolu v kontaktu a ztrácejí povědomí o svých
společných zájmech. Naopak je mezi ně přenášena konkurence, aby si
navzájem sráželi náklady a poskytovali své služby organizačnímu centru
co nejlaciněji. Pracovníci v Česku tak připravují o práci své německé
kolegy, aby sami přišli o práci vzápětí, až budou výroby přeneseny do
ještě chudších zemí.
Nedávno vyšla v Paříži knížka o
tom, že jedinou třídu stmelenou vědomím svých vlastních zájmů a
programově tyto zájmy uskutečňující je dnes velká buržoazie. Všechny
ostatní třídy a vrstvy se daří rozkládat a v konkurenčním boji štvát
jejich příslušníky proti sobě. Obrovskou práci přitom odvádějí média.
Ta česká se liší od světových snad
jen mírou buranství, s jakou to provozují.
Jak
v nynější době vnímáte sociální boje, kdo jsou nejdůležitější hráči?
Ekonomika se rychle globalizuje a
spolu s tím se budou stále více globalizovat sociální boje. Jednotlivé
národní strany odprava až doleva budou přitom hrát stále menší roli.
Jejich zájmem je urvat zbytky z moci a vlivu, který nadnárodní koncerny
a finanční toky ještě ponechávají na úrovni jednotlivých států. Bohužel
si podobně počínají většinou i odbory. Snaží se hájit zájmy svých členů
na úkor lidí bez práce, s neplnohodnotnou (flexibilní) prací a na úkor
druhých zemí.
Globalizace tím podrývá základy, na
kterých stála politika a sociální oblast až do poměrně nedávné doby.
Zároveň ovšem vytváří potenciál pro krystalizaci nových aktérů
sociálních bojů. Patří mezi ně občané sociálního státu, který je v
důsledku globalizace osekáván, populace celých zemí, které na
globalizaci (s výjimkou svých úzkých elit) prodělávají, a vůbec lidé,
kteří jsou z hlediska tvorby soukromého zisku přebyteční a nepotřební.
Základní otázkou není to, zda se všechny tyto skupiny spojí na obhajobu
společných zájmů, ale kdy se to stane. Myslím, že hlavní úlohu v tom
nebudou hrát klasičtí dělníci, ale členové středních vrstev, které
procházejí a ještě projdou historicky významným otřesem. Velkým
nebezpečím je, že mohou na tento otřes zareagovat podobně jako jejich
předchůdci ve 20. a 30. letech 20. století. Ti se tehdy většinově
přiklonili na stranu fašismu. Boj za záchranu veřejného sektoru, za
záchranu sociálního státu a za co nejužší evropskou i mimoevropskou
spolupráci je tak zároveň bojem za záchranu demokracie. To není fráze,
ale holá skutečnost, které si snad časem a jistě mezi posledními všimnou
dokonce i česká média.
Převzato z:
www.a-kontra.net
Redakčně kráceno |
