Matka vlast - vymírání europoidní rasy

Lidský druh je rozdělen do ras. Do jaké z těchto ras se narodíme a jaké tak zdědíme „plusy“ a „mínusy“ si nevybíráme - to je na matce přírodě. Každá z ras je však pro lidstvo důležitá, každá jej svou existencí a svými výtvory obohacuje, každá je součástí lidského genofondu, jehož existence a vývoj jsou podmíněny různorodostí. Dnes je však tato různorodost a rovnováha lidské existence všeobecně silně ohrožena – bílá (europoidní) rasa vymírá. Populace bílých lidí se vlivem západního životního stylu neustále zmenšuje a stává se tak nekonkurenceschopná vůči ostatním rasám světa. Zatímco partnerské dvojice ostatních ras a jejich lidů („lidem“ je míněn menší dílčí článek rasy) mají průměrně tři a více dětí, u bílých dvojic je to stěží jedno dítě. Pokud si uvědomíme, že každý z těchto bílých párů s jedním dítětem má matku a otce, kteří ho zplodili, máme tady redukci počtu příslušníku bílé rasy ze čtyř lidí na jednoho za pouhé dvě generace (!!!). Takto se vylidňující území tradičně obývané bílou rasou (Evropa, Severní Amerika) postupně osidlují příslušníci jiných ras (a lidů) a přebírají nad nimi kontrolu. Tak se tomu stalo v případě Kosova, tak se tomu postupně děje v celé Evropě (např. vláda Německa oficiálně počítá s tím, že „bílí“ ztratí kontrolu nad územím Německa nejpozději do 20 LET). Jedinou většinově „bílou“ zemí, která se tomuto negativnímu vývoji postavila čelem a snaží se svůj populační růst za každou cenu podporovat je Ruská federace. Nyní se tak společně podívejme na způsoby, jakými tak činí. O jejich správnosti si pak již musí každý udělat názor sám.

Redakce

Matka vlast: Zdá se, že evropští političtí vůdci jsou o problému upadající porodnosti ve starém světě ochotni hovořit výhradně prostřednictvím eufemismů a zbožných přání. Zástupci establishmentu sice v souvislosti s katastrofální postkoloniální migrační politikou trpí výčitkami svědomí, jejich výhradním zájmem je však udržení míru a vnitřního pořádku, až (nikoli pokud) se Evropané stanou menšinami ve svých vlastních zemích. Nebylo tak tomu ovšem pokaždé. Moderní evropské státy, ať již demokratické nebo autoritářské, se vždy čas od času snažily podpořit růst původní populace, zejména v důsledku člověkem způsobených katastrof. Učinila tak například Francie po První a SSSR po Druhé světové válce. Pronatalistické přístupy Sovětského svazu nejsou zapomenuty. Dnešní Rusko má s “pravou Evropou” společnou kvazikoloniální minulost a chabou demografickou současnost. Nicméně narozdíl od napodobování evropského defétismu se ruská vláda nejenom že rozhodla chytit pověstného býka za rohy, nýbrž jej přinutila i k páření.

Sovětský svaz je kapitolu samou pro sebe, neboť jeho sociální politika se během prvních desetiletí jeho existence rapidně změnila. V období těsně po bolševickém převzetí moci se stát přiklonil k marxistické ideologii a mimo jiné legalizoval potraty, zjednodušil rozvodová řízení a vytvořil obraz “nové ženy.” Některé kované komunistické feministky jako například Alexandra Kollontai dokonce odmítaly i morálku jako takovou. Občané se však ve své drtivé většině novým přístupům nepodřídili a stále si chránili své rodiny jako společensko-ekonomické jednotky. Pokud se dvacátá léta vyznačovala neúspěšnými pokusy o zavádění marxistických nemorálností, léta třicátá zaznamenala úspěšný příklon k sociálnímu konzervatismu. Potraty byly zakázány a obdržet povolení k rozvodu se stalo složitějším. Vláda začala odměňovat matky s více dětmi (tzv. “hrdinské matky”), které pomáhaly zachránit národ poté, co kolektivizace, industrializace a opakované hladomory zapříčinily úpadek porodnosti.

Plakát 1930Tyto změny reflektovaly i plakáty sovětských “veřejných služeb.” Jeden z nich, vytvořený ve třicátých létech, například apeloval na matky, aby si chránila svá prsa. Důvtipnější plakát z roku 1934 pak vypichuje úsilí čestných rolníků prostřednictvím vyobrazení šťastné slovanské rodiny. Po roce 1945 se vláda snažila nahradit třicetimiliónový populační úbytek způsobený válkou a úmrtími v pracovních táborech. Za tímto účelem byly vylepovány plakáty, jejichž ústředním motivem bylo blonďaté slovanské dítě pod rudou komunistickou vlajkou, což doprovázel apel “Povstaň, válečníku! Sovětská armáda tě chrání!”

Krásné blonďaté slovanské děti se objevují i v rámci současné kampaně na zvýšení porodnosti. Ta byla spuštěna v květnu 2006, kdy Vladimir Putin označil demografickou krizi za ruský problém číslo jedna. O rok dříve dosáhl čistý populační úbytek alarmujícího čísla 600 000 lidí ročně. S tímto tempem by Rusko do roku 2025 ztratilo 11 miliónů občanů. Jeho přístup ke zvrácení tohoto trendu není příliš odlišný od toho, jenž v minulosti vyzdvihoval “hrdinské matky”: lepší sociální servis pro novorodičky, extra přídavky pro mnohočetné rodiny, nemalé množství investovaného kapitálu do budoucího vzdělávání dětí, atd. Putinovi kritici okamžitě přispěchali s tvrzením, že se ženy začnou rozmnožovat čistě ze zištných důvodů a argumentovali, že jeho programy povedou pouze k zavádějícímu krátkodobému populačnímu nárůstu. Nicméně i přesto, že se média těmito vizemi zaobírala, trvale ignorovala dva zásadní aspekty Putinova plánu. Za prvé, tento plán zahrnuje důležité kulturní iniciativy stavějící na ruských tradicích a současných propagačních metodách. A co je ještě důležitější, tyto iniciativy se speciálně zaměřují na lidi evropského původu.

Plakát 1948Mé dočasné přesídlení do Moskvy za účelem vedení dizertačního výzkumu mi dalo příležitost se s touto rozsáhlou kampaní seznámit osobně. Celkově vzato, stát svým občanům nabízí oslavy kulturních událostí, světské Velikonoce i ty v podání ortodoxní křesťanské církve, fotbalové zápasy, městské slavnosti, úspěšné historické filmy, vojenské přehlídky, a to vše ve jménu matky Vlasti. Rusové tak nabývají hrdosti na svou slavnou minulost, přičemž právě tento pocit západní i američtí akademici a instituce neustále označují za překonaný a opresivní. Rusové se ovšem v záležitosti zakládání rodiny a plození dětí staví na konzervativní stranu, a to i přes vysoké procento rozvodovosti v zemi. Není tedy vůbec překvapivé, že demografické záležitosti včetně výchovy dětí, ženské tradiční role v domácnosti, adopcí i pěstounské péče si v mediálním světě zajistily jedno z nejpřednějších míst, ať již se jedná o nesčetné televizní seriály, telenovely, bulvární talk show, seriózní politické debaty nebo o veřejné reklamy na státem financovaných televizních kanálech. Například mladíci a slečny účastnící se vysoce populární soutěže “Uzavřete manželství!” na prvním státním kanále takřka neustále zmiňují manželství s mnoha potomky jakožto primární důvod, proč se rozhodli zúčastnit televizní seznamky.

pro-natalism 2Nejexplicitnější pronatalistické reklamy se ovšem objevují v útrobách 75 let starého architektonického zázraku světa-moskevského metra. Tento typ propagace si podle agentury TNS Gallup Media získal pozornost zhruba šest miliónů lidí, již představují 90 procent všech uživatelů podzemního systému. Dlouhé jízdy na eskalátorech do hlubokého podzemí a ještě delší cesty napříč městem činí billboardy na stěnách a plakáty umístěné uvnitř vlaků takřka nepřehlédnutelnými. Jedna z nejčastěji vyskytujících se reklam vyobrazuje barevnou matrjošku, jež v sobě pojímá své zmenšené kopie, spolu se sloganem “´Láska k vlasti začíná v rodině´-F. Bacon” Na dalším z billboardů figurují dobře vypadající evropští prarodiče, rodiče a děti, kterak si společně vyšli na čerstvý vzduch, přičemž doprovodný slogan zní: “´Rodina je jedním z mistrovských děl přírody´-filosof George Santayana.” Nejvýraznějším prvkem obou vyobrazení není fakt, že jednoduše představující šťastnou rodinu, nýbrž kladení primárního důrazu na historickou kontinuitu multigeneračních rodinných “klanů.”

pro-natalism 3Nejexplicitnější billboard této kampaně volá: “Tato země potřebuje vaši spoluúčast. Každou minutu se v Rusku narodí tři lidé,” což doprovází výjev, na němž mladá žena slovanského vzezření drží tři blonďaté modrooké děti. Ačkoli obrovská Moskva je poměrně multietnického charakteru, vláda zde nikoho nenechává na pochybách o tom, jaká je její cílová skupina. Jestli současná kampaň na zvýšení porodnosti spolu s protialkoholním a protikuřáckým tažením přinese kýžené ovoce, se teprve ukáže. Každopádně těm, jimž leží na srdci “smrt západu,” může přinést určitý pocit ulehčení zpráva, že to, co v západní Evropě a Severní Americe představuje tabu, je v Zemi matek prioritou.

Tomáš Krajňák/Nina, Altermedia - doplněno redakcí