Problém je, že nikdo nepozná kdy. Jak se totiž ukázalo, nová dominanta brněnského Náměstí Svobody, totiž hodiny (o kterých někteří tvrdí, že vypadají jako náboj a já, že vypadají jako čurák) za 12 milionů korun využívají poměrně zajímavý způsob, jímž ukazují čas. Nenajdete na nich žádné ručičky, digitální číslice, písek, který se přesýpá, kapající vodu, hořící svíčku, dokonce ani binární kód. Musím se přiznat, že jsem nepochopil, jak to vlastně funguje a podle slov, která jsem zaslechl to nechápe ani sám autor projektu. Zachytil jsem pouze cosi o různém odklápění deklů, naklánění se do stran a podobně, z čehož jsem byl asi tak moudrý, jako z maďarského jídelního lístku. Jinými slovy, na Svoboďáku bylo postaveno šestimetrové dildo, které stálo 12 milionů, a které ani neplní svůj účel (teda, v podstatě plní, ale člověk musí být přinejmenším absolventem MatFyzu, aby věděl, kolik je kurva hodin). Tato skulptura tak do jisté míry připomíná české politiky… no vlastně politiky obecně – taky nás všechny stojí peníze, a taky nedělají to, co se od nich očekává. Jediný rozdíl je ve velikosti – v Brně je šulin šestimetrový, ve sněmovně zřídkakdy přesahuje výšku dvou metrů. Rozloučit se tedy nemohu jinak, než vyjádřením primátora Onderky, které by se dalo přibližně shrnout do věty: „Ty hodiny tady nejsou od toho, aby sloužily jako hodiny.“ Když absurdistán, tak se všim všudy!

Chrochta, hejtman NBS ČS

ZPĚT