Nový národ

(+ komentář J. Radegasta)

Stojíš uprostřed velkoměstského davu. Stojíš klidně a rozhlížíš se kolem sebe. Cítíš něco ve vzduchu, něco, co navzdory navoněným věcem v barevných obalech vyvolává neklid a vzrušení. Vidíš důsledky, všude kolem sebe. A hledáš příčiny. Pod povrchem věcí.

Není to peněžní krize nebo hospodářská – to jsou, řekněme, přechodné jevy, které časem odezní. Je to krize celého státu, která se projevuje ve všech důsledcích každodenního života. Je to krize státu předurčující krizi světadílu. Krize státu následující po peripetii národa a národnosti.

Pomiňme duchovní, duševní a kulturní degeneraci nevídaného rozměru, pomiňme v čele státu úřednický dobytek, jehož míra zkorumpovanosti, prohnilosti a zadluženosti dosáhla vrcholu v dějinách a ptejme se proč.

Není to v poprvé. Dříve by dal národ v rámci pudu sebezáchovy sobě do čela rozhořčeného Titána, který by zjednal nápravu nanejvýš moudře a přirozeně, tedy s ryzí bezohledností. Do dějin by vstoupil převrat.

K převratu nedošlo. Jak si to lze vysvětlit? Starý český národ je mrtev. Už není. Skonal. Hotovo.

Proč založit nový národ

Politické strany, které se snaží národ zachránit a obnovit, nebudou nikdy úspěšné, protože konzervují, co je k životu neschopné a co dějiny vyřadily na propadliště. Konzervují to, co ve skutečnosti smrt českého tělesa plíživě způsobilo.

Tyto strany nevytáhly do politického boje s touhou po vyšších hodnotách, ale pochodují pod korouhví maloměšťácké starosti o zpustlé pohodlíčko státního občanstva. Národovecké politické strany nikdy nebudou schopné národ zachránit, protože se opírají o vrstvu, která pád národa způsobila – o třetí stav, o změkčilou buržoazii. A především – uchovávají zkažené a nepotřebné namísto tvorby nového.

Chceme-li vytvořit nový národ podle obrazu zlatého věku, postavme do čela společnosti bráhmána, "knížete-kněze", který ji povede. To není třeba chápat doslovně. Nikdo kromě hrstky hloupých zakazovačů nehodlá budovat církevní teokracii. Ale je marné zachraňovat národ mečem navenek v pouličních střetech a vykřikováním na ulici, jestliže již zde nejsou niterné hodnoty, za které se tento boj vede. Nejprve je třeba vytvořit národu nový duchovní řád. A tomuto duchovnímu řádu, tomuto novém žebříčku hodnot podřídit druhý a třetí stav.

Jestliže češství nepochybně zdegenerovalo na čumění na bednu, nakupovačství v Tescu a obžerství v KFC, nemá naprosto žádný význam jej konzervovat. I ty nejhorší hodnoty s islamismem v první řadě jsou více než toto současné češství, evropanství, než celý Západ. Pět tisíc bílých francouzských muslimů v mešitách v Marsseille je přímým důkazem mých slov.

Český národ ve svých posledních letech sestává z rozbité a vykořeněné mládeže vyznávající vše možné, jen ne "češství". Jeden mládežník se halí do podivných okultních symbolů, kterým nerozumí a hledá v nich cosi, co v nich nenajde, druhý ulpívá v arabské čajovně a vyznává islám, jiný cvičí cviky, kterým říká kung-fu, dalších deset se probírá judaismem a křesťanstvím, což je víceméně módní záležitost.

Střední generace je tvořena omezenými sledovači televize a čtenáři státního tisku, neschopnými vlastního úsudku.

Všichni tito ještě dnes žijící lidé mají společné to, že nejsou šťastní. Nejsou proto, že jim k životu chybí něco, co nedovedou správně pojmenovat. Tím něčím je zázemí. Je to něco, co jim je vlastní, tedy vlast. Jsou vykořenění – nemají kulturní, národní ani rodinné kořeny. Pro důkazy nemusím chodit daleko, podívejme se na současné umění: Co je hlavním motivem společným všem odvětvím moderní kultury? Osoba hledající sama sebe, hledající své kořeny. Posranými Piráty z Karibiku počínaje, posraným Harry Potterem konče.

Kulturní vykořeněnost lze sice do určité míry vyrovnat příslušností k módní subkultuře, která ale vzhledem ke svému tržímu původu nedovede naplnit potřeby těch inteligentnějších. Jiní dospívající obdivují hrdiny, kteří bez kořenů dovedou žít dobře. Ať už je to John Rambo, potulný pistolník, Jodžimbo, Rónin nebo rozervaný Léon a snaží se být jako oni, přičemž si neuvědomují, že napodobováním hrdinů moderny pouze hasí důsledek namísto potření samotné příčiny.

Osoba, která chce vysoko vyrůst, potřebuje hluboké kořeny. A to samé platí i o národu. Jako Číňan těžko nalezne své kulturní kořeny v Evropě, bílý člověk těžko najde svůj smysl v podivných odvětvích ke kterým nemá žádný jiný vztah než ten, který uměle vytváří televize, státní tisk a barevné filmy.

Český národ upadl a není již vůle k jeho zmrtvýchvstání. Pokud ještě nezemřel, umírá a zemře brzy. Proto je třeba založit národ úplně nový!

Dva lidé, spojí-li své síly, vykonají násobek práce oproti stavu, kdy by oba pracovali nezávisle na sobě. Tomu se říká princip synergie. Nyní si představme, co vykoná skupina. Co vykoná rod. Co dovede celý národ.

Jak založit nový národ

Ne nadarmo se říká, že rod, kmen je základ národa a základem rodu je rodina. Nové rodiny a rody nevzniknou následkem vykřikování hesel v ulicích, ale pouze tak, že jednotlivci tyto silné a mocné rody sami osobně založí. Vzděláváním, podnikáním a využíváním současného systému získají kapitál a potřebný vliv. Nových občanů národa stejně alespoň ze začátku bude jen tolik, kolik budeme mít sami dětí a ne víc, protože nikdo jiný nemá sílu se od buržoazního přežívání a městského pohodlíčka odpoutat.

Nový národ bude potřebovat životní prostor. Současná města jsou uchvácena bezduchými byrokraty, policajty a plutokraty. Ze zkažených měst je třeba odejít a začít tam, kde skončilo poslední národní obrození – na venkově. Nový národ musí obsadit půdu, která mu patřila do doby, než byly peníze povýšeny na nové slovanské božstvo. Vzhledem ke snaze státu národnost zničit je třeba, aby půda byla obsazena čistě a legálně. A také s rozmyslem a se zřetelem na její uchování následujícím pokolením. Půdu je třeba vykoupit a uctít, protože zajistí našemu tělesu výživu a rozkvět. V místech, kde osídlení nového národa převýší svým počtem či majetkem původní obyvatelstvo, může národ uplatnit svůj vliv a dosadit do čela obce svého zastupitele.

Aby nový národ rostl, je třeba plodit děti. Pokud chceme během jedné generace zdvojnásobit počet členů nového národa, je nutné, aby každá rodina měla nejméně čtyři potomky.

Je to příliš extrémní? Fanatické? Těžké a tvrdé? Je třeba si uvědomit, že naši potomci nebudou mít za mnoho let potřebu uctít hrdinskou zkazkou někoho, kdo strávil pohodlný život za pecí, nýbrž toho, kdo své potomky přivedl v těžkých zkouškách do pantheonu dějin.

Na jakých hodnotách založit národ

Rod, národ musí být založen na stejném principu jako rodina, musí vycházet z lásky a nikoliv z nenávisti. Hnacím motorem nového nacionalismu nového národa nesmí být nenávist k „nepřátelům“, kteří se domněle či skutečně přiživují na mrtvole starého národa, nýbrž láska k tomu, co je tvořeno a vytvořeno bude.

Jestliže má být strom života nového národa opřen o dějinné kořeny v souslednosti praotec Čech, Jan Hus, Masaryk, nenávist k sudeťákům, Švejk a Kundera, nemá význam jakýkoliv národ zakládat. Pokud chceme češství obrodit (znovustvořit), uchovat a zajistit mu dlouhou budoucnost, je třeba jej postavit na tom, co je přirozené, věčné – a humanitářská demokracie to, jak vývoj ukázal, jistě není.

Duchovní látka by proto měla obsahovat přirozené pravzory, praobrazy a pak také: Čím více bude sladěna s univerzálními zákony, tím delší bude její trvání. Samozřejmě potřebujeme objevit své hluboké kořeny, keré nám čas a církevní totalita usekly. Tedy uspokojivě nalézt exoterní stránku slovanství a uspokojivě vyložit esoterní stránku, která se uchovala ve značně zprofanované podobě a některé její části byly ztraceny úplně.

Hlavními principy fungování nového národa tedy musí být:

1) Skupinová strategie ve formě kapitálové a finančí provázanosti jeho příslušníků. Například zaměstnavatel zaměstnává přednostně své soukmenovce, kteří mají nejlepší vůli podávat nejlepší pracovní výkony, neboť získaný kapitál slouží k budování nového národa. Obchodní smlouvy se uzavírají přednostně rovněž mezi příslušníky národa tak, aby kapitál zůstával uvnitř.

2) S tím souvisí skutečnost, že národ potřebuje vlastní sociální systém.

3) Novému národu musí být udán jednotný, pevný, platný a neměnný duchovní řád (žebříček hodnot).

4) Národ musí být založen na principu svobodné vůle, lásky a volnosti. Dějiny podávají jasné svědectví, že duchovní řády a režimy založené na peněžnictví, spotřebnictví, násilí a pološíleném diktátorství nemívají dlouhé trvání.

Král Šumavy

Komentář J. Radegast

Skvělý článek. Když pominu některé zmíněné, ale nerozvinuté a tudíž významově ne zcela jasné myšlenky (viz. vůdčí entita v podobě kněze-knížete a původnost kořenů "bílého" člověka) vidím v celém článku jen dva větší problémy, a to 1. absenci tématiky vztahu nového národa a státu a 2. absenci rozboru struktury a organizace nového národa.

Stát, jako dobově nutná forma organizace společnosti vzniklá za Velké francouzské revoluce, se již přežil. Z tribunů lidu jenž jej měli řídit skrze vůli lidu se vývojem stala nová vládnoucí kasta, jenž ze státu všech lidí (občanů) učinila stát svůj, svoji teokracii modloslužebníků „demokracie” a “trhu”. Ano, můžeme se snažit stát “očistit” a navrátit jej k původním ideálům, ale to by bylo jen snahou o navrácení historie, ignorující vývoj lidské společnosti. Stát se přežil, zdegeneroval, odumřel. Nyní je potřeba nový národ a s ním i novou civilizaci založit na novém způsobu organizace společnosti, fungujícím na komunitním principu. Jen tehdy, pokud lidé pochopí, že svoboda není něco samozřejmého, co jim někdo dá a pak už to mají navždy, ale je celoživotním bojem, celoživotní snahou, odpovědností a nelehkým údělem, jen tehdy a s takovými lidmi má cenu začít budovat nový národ.

Od toho se pak odvozuje i vztah k organizaci společnosti a její ekonomické podobě. Jak sám píšeš, základem nového národa musí být znovu učiněn ROD. Z rodů pak sestává kmen, z kmenů civilizace. Pokud by však měly být rody podřízeny kmenům a kmeny civilizaci ve formě pyramidového (hierarchického) uspořádaní společnosti, povede to jen ke vzniku nové vládnoucí elity – kasty jenž si podřídí a domestikuje člověka. A co jiného je podstatou nového národa, než stvoření nového člověka – člověka velkého činy, umem i věděním, člověka svobodného a nezkrotného?!

Odpovědí není centralizace ale decentralismu, tj. federalismus. Nový národ, potažmo nová civilizace musí být formována jako federace (svazek) autonomních kmenů (komunit), společně kooperujících, společně koexistujících, avšak nijak navzájem a nikomu dalšímu nepodřízených. To pak platí i o ekonomické podobě nové civilizace a ekonomických vztahů uvnitř nového národa. Ve článku zmiňovaný vztah “zaměstnavatel-zaměstnanec” je přežitek současné společenské formace a jejího tržního hospodářství, který v nové společnosti, ostatně jako celé tržní hospodářství vůbec, nemá místo. To musí být nahrazeno společenským hospodářstvím, stojícím na principu kolektivního vlastnictví a správy. Tím však nemyslím něco po vzoru komunistických ideí a reality minulého režimu (!!!), ale situaci, kdy to jsou komunity (kmeny), které přebírají úlohu firem – zaměstnavatelů, kdy to jsou ony, které organizují výrobu, spravují ji a vzájemnou kooperací a obchodem s dalšími komunitami tvoří ekonomiku nové civilizace. Příslušníci komunity tak společně tvoří kmen, společně řídí kmen, společně pracují pro kmen, sami jsou kmen.

Více o s národě bolševické myšlence nového národa v podaní J. Radegasta dočtete zde: >>>