|
„PRAVDOU TŘEBA PROTI
VŠEM“
„Pravdou třeba proti všem“ je heslo prvního československého
ministerského předsedy Dr. Karla Kramáře, jež je umístěno na zábradlí
balkónu tzv. Kramářovy vily, kde dnes sídlí – pokud chce – český
ministerský předseda.
Co jest pravda? Slovo pravda bylo v lidských dějinách tolikrát zneužito,
že dnes už téměř nikdo na něj nereaguje. Pravda byla zneužívána všemi
možnými režimy, každý režim vydával svou ideologii za jedinou pravdivou,
správnou. Fašisté, komunisté, nacisté, anarchisté, všichni vydávaly své
„bludy“ za pravdivé. Dnes by se řeklo, že to už není možné zneužívat
pravdu a spravedlnost ke svým účelům. Přesto se tak děje stále.
Dnes světem „vládne“ demokracie, alespoň to tak vypadá. Demokracie je
snad považována téměř za něco posvátného, za kouzelné slovo, pojem. Kdo
se příčí demokracii a jejím pravidlům a principům je okamžitě označen za
fašistu, komunistu, nacistu, anarchistu, teroristu a bůhví jak ještě.
Politici po celém světě, tzv. demokratičtí politici, se předhánějí, kdo
je víc demokratický, kdo je víc liberální. A myslím, že to je další
pojem, slovo, které je dnes s demokracií nejvíce používáno. Liberální
demokracie – svoboda jednotlivce, divoký tržní kapitalismus a jiné jevy,
které tento systém provází. Jakmile někdo názorově vybočuje, je okamžitě
popotahován po soudech aj. Nepřipomíná Vám to něco?
Demokracie si vzala monopol na pravdu. Ale to si vzal i komunismus,
fašismus, nacismus, anarchismus. I tyto systémy se prohlašovaly za
demokratické, či jakýmsi předvojem ke skutečné, pravé demokracii.
Demokracie – slovo složené ze dvou slov řeckého původu. Demos – lid, a
kratia – vláda. Dnes je obvyklé překládat to jako vláda lidu či
lidovláda. Ano, vláda lidu. Kde vládne ten lid? Lze považovat za pravou
demokracii to, že jednou za čtyři roky smí lidé vyslovit „svůj názor“
prostřednictvím voleb? Není to málo? Princip zastupitelské demokracie či
parlamentní demokracie je považován za ten nejlepší systém. „Zvolte nás
a na čtyři roky vám dáme pokoj a nic po nás nechtějte“ – tak nějak si to
asi demokratičtí politici představují. „Zvolili jste nás, tak nás nechte
rozhodovat o vašem bytí a nebytí, na váš názor se zeptáme až za čtyři
roky, kdy vás budeme zase potřebovat.“ To je realita.
„Demokracie je nejhorší formou vládnutí, nepočítáme-li všechny ostatní,
které se čas od času zkoušely.“ Tak nějak zní slova britského
ministerského předsedy Winstona S. Churchilla. Ano, je to nejhorší
způsob vlády, resp. nejlepší způsob jak se dostat k moci. Je to však
nejlepší způsob vlády, pokud vládnou správní lidé. Platón si
představoval, že v čele státu/vlády budou stát filozofové – ti
nejmoudřejší. Česká republika, potažmo Československo, má s „filozofem“
v čele své zkušenosti, blahodárný účinek to nevyvolalo.
Každý člověk chybuje a vždycky chyboval, proto žádný systém nemůže být
dokonalý. Jeden systém klade důraz na stát, druhý na sociální jistoty a
třídní boj, jiný na rasu, další na osobní svobodu. Osobní svoboda je
velmi důležitá, nikdo nemá právo zasahovat do soukromí lidí, ať je
jakékoli. Nicméně osobní svoboda bez státního dohledu na různé aspekty
života ve společnosti lidí, bez určitých sociálních zásahů, je takřka
nemožná. Úloha státu není pouze v tom, aby ze svých občanů ždímal daně,
ale aby také tyto daně, vybrané od občanů, byly vráceny zpět lidem
nejrůznější formou – především službami lidem. Člověk platící daně živí
stát/vlády/parlament, ale on osobně z toho nic nemá. Stát mu zadarmo nic
nedá, stát pouze číhá a vyhledává, kde by svého občana – svého živitele
de facto – ještě více „oškubal“ o jím pracně vydělané příjmy. Stát má
sloužit lidem, ne lid státu. O rasovém základu státu netřeba se
zmiňovat. Každý, kdo je obeznámen s historií lidstva moc dobře ví, že
existence čisté rasy je nesmyslná. Rasy a národy se po staletí míchaly
mezi sebou.
V éře tzv. „reálného socialismu“ v Československu bylo známé heslo
„Veškerá moc ve státě patří pracujícímu lidu“. Toto heslo nebylo plně
naplněno. Stát hleděl především na to, kdo pochází z jakého rodu, zda má
„správný kádrový posudek“. Pokud člověk nebyl z dělnické či rolnické
rodiny, nebo neměl správné konexe, jeho existence v ČSSR byla odkázána
v zapomnění – de facto. Třídní původ hýbal vaším životem. Člověk, který
nepracuje, záměrně nepracuje, vyhýbá se práci a žádá po státu, aby bylo
o něj postaráno, nemá právo být občanem takového státu. Každý občan má
svá práva, má však i své povinnosti vůči společnosti, která jej de facto
živí.
Proč tedy pravdou třeba proti všem? Pravda je jak v demokracii, tak byla
i ve fašismu i v komunismu. V každém systému je něco pravdy. Není možné
paušálně odsuzovat něco, z čeho vlastně dnešní systém čerpá. (Tripartita
není výmysl socialistů ani liberálů, je to výmysl fašistů, kdy společně
jednají za společným stolem zástupci státu, zaměstnavatelů a
zaměstnanců. Síly však musí být rovnoměrně rozloženy, nikdo nesmí mít
tzv. prim, jako tomu bylo právě ve fašistické Itálii, kdy vše měla pod
dohledem Národně fašistická strana.)
My dnes žijeme v době, kdy demokratickým silám dochází dech, kde se tzv.
demokratické vlády uchylují k totalitárním praktikám. Pozvedněme prapor,
kde je zlatým písmem vyšito heslo „PRAVDOU TŘEBA PROTI VŠEM!“ a bojujme
za novou demokracii.
Viktor Weber |
