Paumer – komunisti a antikomunisti

V celku jsem byl překvapen z toho, jak se na některých „vlasteneckých“ webech objevily oslavné nekrology na Milana Paumera a tím potažmo na bratry Mašínovi. Prvně musím říci, že nemám nic vůči odporu proti zločinnému režimu. Jen prostě mám silné pochyby, jestli jsou zrovna tihle jmenovaní hodni nějakého obdivu. Nejde jen o to, že jako šílenci stříleli kolem sebe a poprava pokladního firmy vezoucího výplaty či podříznutí spoutaného policisty se zrovna moc za odboj považovat nedá, ale jde i o jejich pozdější postoje.

Zůstaňme ale u Milana Paumera, který se po návratu do ČR angažoval i v politice, a to konkrétně v Konzervativní straně. Zde si pomohu citátem z Wikipedie: „Konzervativní strana podporuje vojenskou a politickou přítomnost USA v Evropě – proto například souhlasí s výstavbou amerického obranného radaru na území České republiky.“ Podporovat přítomnost cizích vojsk je opravdu projevem nejryzejšího vlastenectví. Jako přítomnost vojáku Rudé armády zajišťovala klidný spánek komunistickým funkcionářům, stejně by to bylo s US army v případě tunelářů, defraudantů a jejich fanatických přívrženců z řad „konzervativně“ smýšlejících.

Dospívám k názoru, že se ve společnosti vyskytuje určité procento bezduchých fanatiků, kteří se pouze přizpůsobují době. V 50. letech z nich byli fanatičtí budovatelé socialismu, po sametové frašce nekritičtí obdivovatelé divokého kapitalismu. Tito lidé se chopí určité myšlenky a bezmyšlenkovitě a slepě ji vykonávají, přičemž fanatičtější z nich jsou schopni jít přes mrtvoly. Je jedno jestli se jedná o komunisty, liberály, konzervativce, křesťany, antifašisty či i nacionalisty. Těmto se je třeba vyhnout, zachovat vždy zdravý selský rozum a nepodléhat vlastním idejím škodícímu fanatismu.

RO, Bratrstvi