Solidaritu s bojem řeckých pracujících!

Prohlášení zahraničních anarchistických skupin: Řecká pracující třída zuří! A má dobrý důvod! Vzhledem k pokusu naložit odpovědnost za bankrot řeckého státu na její bedra. Myslíme si, že odpovědné jsou naopak mezinárodní finanční instituce a Evropská unie. Finanční instituce vrhly svět, a obzvláště Řecko, do ekonomické a sociální krize, která nutí země do dluhů, a nyní si ty samé instituce stěžují, že u některých států vzniká riziko, že nebudou schopné své dluhy splácet. Odsuzujeme toto pokrytectví a říkáme, že i kdyby Řecko – a všechny ostatní země – mohlo splácet dluhy, nemělo by tak činit: mělo by to být na těch, kteří jsou za krizi zodpovědní – na finančních institucích, nikoliv na pracujících – aby zaplatily škody způsobené touto krizí. Řečtí pracující mají právo odmítnout splácet dluhy své země. Odmítáme platit za jejich krizi!

Místo toho postavme do první linie kapitalisty: řecký kapitál generuje jeden z největších profitů v Evropě díky svým investicím do chudých balkánských zemí, absenci sociální ochrany, kolektivních záruk a minimální mzdy pro řecké pracující, nemluvě o obrovské černé ekonomice v zemi a neúnosnému vykořisťování imigrantské práce. Řecký kapitál je také  kvůli slabosti státu velmi mírně zdaněný (co se týče bohatých) a zmítán závažnou korupcí, která umožňuje podvody a daňové úniky v masivním měřítku. Tak ať rovným dílem platí za krizi i řečtí kapitalisté!

Odsuzujeme taktéž postoj Evropské unie! EU nám byla prezentována jako domnělá záruka míru a solidarity mezi národy, ale nyní se ukazuje její pravá tvář – ta, kdy hraje roli bezpodmínečné opory neoliberalismu s kompletním popřením představ o demokracii. Jakmile se ekonomika dostane do potíží, všechna předstíraná solidarita je tatam. A tak můžeme vidět Řecko, jak je peskováno a obviňováno z laxnosti urážlivým jazykem, jenž hraničí s rasismem. „Evropa, která nás chrání,“ jak ji velebili liberálové a sociální demokraté v době ostudného vnucování Lisabonské smlouvy (zvlášť ve Francii a v Řecku), se zdá nyní být pryč.

Pokud jde o skutečnou ochranu, spojily finanční instituce a EU své úsilí, aby donutily Řecko k vynucené demontáži veřejných služeb prostřednictvím úsporného plánu, který je obdobou „plánů strukturálních úprav“ Mezinárodního měnového fondu: propouštění státních zaměstnanců, zmrazení mezd, privatizace a zvýšení DPH. Dnes požaduje EU, aby byl důchodový věk posunut na 67 let, a to nejen v Řecku. Hrozí odstranění systému sociální pomoci. Touto cestou se otevírají nové trhy pro investory, při zajištění zisků bohatým investorům na úkor základnách zájmů pracující třídy. To je Evropa vládnoucí třídy, ta, které se musíme všichni společnými silami bránit!

To je důvod, proč vyzýváme ke spolupráci napříč Evropou v solidaritě s iniciativou řecké pracující třídy a budoucími oběťmi náporu bank.

Vůči hodnotám nenasytnosti a hrabivosti, na nichž je Evropská unie založena, odpovídáme třídní solidaritou! Řecko je zkušebním příkladem sociální demontáže, která čeká nás všechny. Tato politika se line všemi institucionálními stranami, od konzervativních po liberální a sociálně demokratické, každou vládou a všemi institucemi globalizovaného kapitalismu. Je jediná cesta, jak zabrzdit tuto politiku barbarského kapitalismu: lidová přímá akce, která rozšíří stávkové hnutí a zvýší počet demonstrací po celé Evropě!

Solidaritu s bojem pracujících v Řecku!

Alternative Libertaire (Francie)
Workers Solidarity Movement (Irsko)
Federazione dei Comunisti Anarchici (Itálie)
Organisation Socialiste Libertaire (Švýcarsko)
Zabalaza Anarchist Communist Front (Jižní Afrika)