J. Radegast: Řeč nad místem posledního odpočinku Davida Pěchy

„Kdož sů boží bojovníci.“ - tak začíná husitský chorál. Píseň, která zněla nad řadami husitů, kteří svou krví na dvanáct let vykoupili tuto zem. Píseň, která zněla našimi městy, když si náš národ v osmnáctém roce vydobyl opět vlastní stát. Píseň, která zněla, když naši otcové a dědové na hranicích z betonu a oceli chtěli bránit svou vlast. Píseň, která zněla u Sokolova, píseň, která zněla na Dukle, ve slovenských horách i na pražských barikádách. Píseň, která zněla v oněch chladných únorových dnech, když pět milionů dělníku vyrazilo do ulic, aby se rvalo za lepší svět pro nás po všechny. Píseň, která zněla vždy, když nejlepší synové a dcery tohoto národa bojovali a umírali za lepší budoucnost svou i celého světa. A měla by zaznít i dnes a tady.

Zde ve své rodné zemi leží hrdina. Věrný syn svého lidu, který zasvětil celý svůj život boji za druhé.

Znal jsem jej. Vzpomínám, jak se vždy s vervou vrhal do bojů s tímto prokletým režimem, který nám ukradl naší svobodu, životy i čest. Vzpomínám, jak vždy nadšeně mluvil o budoucím světě, který na troskách této společnosti vybudujeme. Vzpomínám, jak i v těch nejtěžších a nejbolestnějších chvílích věřil, že za svobodu a šťastný život druhých stojí za to se bít. A tato víra mu vždy pomohla znovu vstát a vyrazil do dalšího a dalšího boje.

Jednoho dne se z něj však již nevrátil. Ustanul dech, zastavilo se srdce. Špatně maskovaná vražda ukončila mladý život.

Zabít však jde tělo, ne pravdu, ne sny, ne idee. Ty žijí dál. A tak, ač se Davidův hrob časem rozpadne, vzpomínka vytratí a jméno bude zapomenuto, jeho odkaz bude žít dál. Bude s námi pokaždé, když vytáhneme do boje proti tomuto prohnilému světu. Bude nám radit jak dál, když nebudeme moci najít cesty a bude nás pozvedat na nohy vždy, když se nám bude zdát, že už nemůžeme jíti dál.

A až jednou přijde den, kdy zničíme tento svět s jeho pány a jejich paláci a na jeho doutnajících troskách vybudujeme novou společnost velkých, rovných a svobodných lidí, tehdy to bude David, kterého uvidíme v očích každého spokojeně si hrajícího dítěte nového éry lidských dějin.

Zde ve své rodné zemi leží hrdina. Věrný syn svého lidu, který zasvětil celý svůj život boji za druhé. Onen vzácný typ lidí o kterých naši předci zpívali, jako o božích bojovnících.

Zdravíme tě Davide, vzpomínáme na tebe, pokračujeme v tvém díle a pomstíme tvojí smrt. Měli jsme tě rádi. Čest tobě a tvé práci!

Blaze každému, kdož na pravdě sende.

J. Radegast