Sultan-Galiyev
Mirsait
Mirsäyet Xäydärğäli ulı Soltanğäliev (1892?-1939?),
většinou znám pod jménem Mirsait (Mir-Said) Sultan-Galiyev, byl tatarský
bolševik, který na počátku dvacátých let dvacátého století zastával
významné funkce v Ruské komunistické straně i mimo ni. V roce 1939 byl
pravděpodobně popraven za porušování principů demokratického centralismu
a za to, že byl nezávislým muslimským představitelem. Jiné zdroje pouze
uvádějí, že se v roce 1939 jeho stopa ztrácí.
Sultan-Galiyev se narodil v tatarské
vesnici Kyrmyskaly v Ufské gubernii (jiné zdroje uvádějí chudou vesnici
Elimbetvo v též gubernii) v rodině učitele. Přesné datum jeho narození
se neví, obvykle se uvádí rok 1892; s největší pravděpodobností však
nebude pravdivé. Po dokončení vesnické školy odešel Mirsait do Kazaně,
kde studoval pedagogickou střední školu. Pak pracoval jako učitel,
knihovník, publikoval v různých periodicích a aktivně se účastnil
studentského revolučního hnutí 'Islakh'.
Po porážce revoluce v roce 1905 se
Sultan-Galiyev přesunul do Baku, kde také pracoval jako učitel,
knihovník a publicista. Jeho revoluční činnost v Baku byla vysoce ceněna
Narimanem Narimanovem, ázerbájdžánským revolucionářem, spisovatelem,
publicistou a politikem. (1)
V květnu roku 1917 se Sultan-Galiyev
účastnil Všeruské muslimské konference v Moskvě, na které byl zvolen do
Všeruské muslimské rady jí vytvořené. V červenci téhož roku se vrátil do
Kazaně, kde se seznámil s Mullanurem Vakhitovem. (2) Stal se jeho dobrým
přítelem a společně se účastnili založení Muslimského socialistického
výboru (MSC) s politickým programem, jenž splýval s programem bolševiků.
V listopadu roku 1917 Mirsait vstoupil do bolševické strany.
Po ustavení Lidového komisariátu pro
národnostní záležitosti (Narcomnats) v roce 1917 pod vedením J. V.
Stalina byl Sultan-Galiyev požádán, aby se stal hlavou jeho muslimské
sekce. To byl rozhodující moment v jeho politické kariéře.
19. ledna 1918 byl založen Ústřední
komisariát pro muslimské záležitosti ve středním Rusku a na Sibiři (Muskom)
pod vedením Vakhitova. Sultan-Galiyev pracoval v komisariátu jako
zástupce Ruské komunistické strany. Muskom byl orgán, který pracoval na
politické propagandě mezi muslimy Ruska. V červnu 1918 po založení
Ústředního muslimského vojenského kolegia byl Sultan-Galiyev jmenován
jeho prvním předsedou. Mirsait sjednotil tatarské vojenské jednotky
k boji proti Kolčakovi.
Sultan-Galiyev byl také velkým čtenářem
ruské literatury. Přeložil mnoho děl Tolstoje a Puškina do tatarského a
baškirského jazyka. “Láska k mému národu, jež zatížila mé srdce, mě
vede k socialismu.” napsal v roce 1917.
V květnu 1918 Ústřední výbor Ruské
komunistické strany svolal přípravnou schůzi pro Ustavující konferenci
určenou k založení Tatarsko-baškirské sovětské republiky (TBSR). 23.
března 1919 jako výsledek souhlasu mezi sovětskou vládou a národní
baškirskou vládou (Baskrevkom), vedenou Akhmedem Zaki-Validovem, byla
ustavena Baškirská sovětská republika; 27. května 1920 Všeruský ústřední
výkonný výbor a sovětská Rada lidových komisařů vydala Dekret o ustavení
Tatarské republiky.
Mirsait chtěl dát marxismu islámskou
tvář. Muslimskou společnost viděl, kromě několika velkých pozemkových
vlastníků a buržoustů, jako jednotku, která byla kolektivně utlačována
Rusy pod carismem. Proto nebylo téměř antagonistických rozporů uvnitř
muslimské společnosti a třídního boje. „Chudší muslimové byli příliš
nekulturní pro poskytování kádrů; a proto by nikdo neměl váhat ke
spolupráci s maloburžoazními intelektuály a dokonce s reformistickými
duchovními, kteří podali důkaz své věrnosti revoluci. Islám bude mít
v revoluci důležité místo.“ Podle Mirsaita by muslimové Ruska a
zvláště ti nejvíce osvícení mezi nimi, Tataři, byli schopni hrát velkou
historickou roli. Socialistická revoluce by tedy měla začít na Východě.
A proto bylo zásadní působit proti tendenci Kominterny soustřeďovat se
hlavně na Západ. A kdo by mohl nést pochodeň kultury a socialismu do
Asie lépe než bolševičtí muslimové Ruska? Revoluční ideologie náležející
utlačovaným národům byla národně-osvobozeneckého typu a ne jen čistým
třídním bojem. Aby Sultan-Galiyev našel společný jazyk s revolučními
demokraty, navrhl odevzdat relativní autonomii východním komunistům, aby
společně mohli přizpůsobit vědecký socialismus východním podmínkám.
Stalin nejprve podporoval Sultan-Galiyeva
proti těm, kteří fandili třídnímu boji v muslimských komunitách a chtěli
přerušit veškerý kontakt s neproletářskými elementy. Pokus vzít v úvahu
specifika sociální psychologie utlačovaných orientálních národů později
sloužil jako základ pro obvinění Sultan-Galiyeva z nacionalismu, pan-turkismu
a pan-islamismu. V roce 1923 byl uvězněn a vyloučen ze strany, krátce
poté byl propuštěn. V roce 1928 byl znovu uvězněn a odsouzen na deset
let. Podle některých zdrojů byl v roce 1939 propuštěn a dále se jeho
stopa ztrácí, podle jiných byl v roce 1939 odsouzen k smrti a zastřelen.
Nejzajímavější pokus kombinovat
marxismus a islám v nacionalismus a první učení o koloniálním boji proti
bílé hegemonii v rámci socialismu patří Sultan-Galiyevovi. Mirsait by
měl být také uznáván jako první zástupce Třetího světa v komunistickém
hnutí a de facto jako předchůdce maoistického komunismu.
MS6
Poznámky:
(1)
http://en.wikipedia.org/wiki/Nariman_Narimanov
(2)
http://en.wikipedia.org/wiki/Mullanur_Waxitov ,
http://ww.nord.kazan.ws/cgi-bin/eng/view.pl?a=fa&id=334&mr=4&idr=38
Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/Mirs%C3%A4yet_Soltan%C4%9F%C3%A4liev
,
http://ww.nord.kazan.ws/cgi-bin/eng/view.pl?a=fa&id=341&mr=4&idr=38
,
http://www.europe-solidaire.org/spip.php?article3638
| 
