Sultan-Galiyev
Mirsait
Mirsäyet Xäydärğäli ulı Soltanğäliev (1892?-1939?),
většinou znám pod jménem Mirsait (Mir-Said) Sultan-Galiyev, byl tatarský
bolševik, který na počátku dvacátých let dvacátého století zastával
významné funkce v Ruské komunistické straně i mimo ni. V roce 1939 byl
pravděpodobně popraven za porušování principů demokratického centralismu
a za to, že byl nezávislým muslimským představitelem. Jiné zdroje pouze
uvádějí, že se v roce 1939 jeho stopa ztrácí.
Sultan-Galiyev se narodil v tatarské vesnici
Kyrmyskaly v Ufské gubernii (jiné zdroje uvádějí chudou vesnici
Elimbetvo v též gubernii) v rodině učitele. Přesné datum jeho narození
se neví, obvykle se uvádí rok 1892; s největší pravděpodobností však
nebude pravdivé. Po dokončení vesnické školy odešel Mirsait do Kazaně,
kde studoval pedagogickou střední školu. Pak pracoval jako učitel,
knihovník, publikoval v různých periodicích a aktivně se účastnil
studentského revolučního hnutí 'Islakh'.
Po porážce revoluce v roce 1905 se Sultan-Galiyev
přesunul do Baku, kde také pracoval jako učitel, knihovník a publicista.
Jeho revoluční činnost v Baku byla vysoce ceněna Narimanem Narimanovem,
ázerbájdžánským revolucionářem, spisovatelem, publicistou a politikem.
(1)
V květnu roku 1917 se Sultan-Galiyev účastnil
Všeruské muslimské konference v Moskvě, na které byl zvolen do Všeruské
muslimské rady jí vytvořené. V červenci téhož roku se vrátil do Kazaně,
kde se seznámil s Mullanurem Vakhitovem. (2) Stal se jeho dobrým
přítelem a společně se účastnili založení Muslimského socialistického
výboru (MSC) s politickým programem, jenž splýval s programem bolševiků.
V listopadu roku 1917 Mirsait vstoupil do bolševické strany.
Po ustavení Lidového komisariátu pro národnostní
záležitosti (Narcomnats) v roce 1917 pod vedením J. V. Stalina byl
Sultan-Galiyev požádán, aby se stal hlavou jeho muslimské sekce. To byl
rozhodující moment v jeho politické kariéře.
19. ledna 1918 byl založen Ústřední komisariát pro
muslimské záležitosti ve středním Rusku a na Sibiři (Muskom) pod vedením
Vakhitova. Sultan-Galiyev pracoval v komisariátu jako zástupce Ruské
komunistické strany. Muskom byl orgán, který pracoval na politické
propagandě mezi muslimy Ruska. V červnu 1918 po založení Ústředního
muslimského vojenského kolegia byl Sultan-Galiyev jmenován jeho prvním
předsedou. Mirsait sjednotil tatarské vojenské jednotky k boji proti
Kolčakovi.
Sultan-Galiyev byl také velkým čtenářem ruské
literatury. Přeložil mnoho děl Tolstoje a Puškina do tatarského a
baškirského jazyka. “Láska k mému národu, jež zatížila mé srdce, mě vede
k socialismu.” napsal v roce 1917.
V květnu 1918 Ústřední výbor Ruské komunistické
strany svolal přípravnou schůzi pro Ustavující konferenci určenou k
založení Tatarsko-baškirské sovětské republiky (TBSR). 23. března 1919
jako výsledek souhlasu mezi sovětskou vládou a národní baškirskou vládou
(Baskrevkom), vedenou Akhmedem Zaki-Validovem, byla ustavena Baškirská
sovětská republika; 27. května 1920 Všeruský ústřední výkonný výbor a
sovětská Rada lidových komisařů vydala Dekret o ustavení Tatarské
republiky.
Mirsait chtěl dát marxismu islámskou tvář.
Muslimskou společnost viděl, kromě několika velkých pozemkových
vlastníků a buržoustů, jako jednotku, která byla kolektivně utlačována
Rusy pod carismem. Proto nebylo téměř antagonistických rozporů uvnitř
muslimské společnosti a třídního boje. „Chudší muslimové byli příliš
nekulturní pro poskytování kádrů; a proto by nikdo neměl váhat ke
spolupráci s maloburžoazními intelektuály a dokonce s reformistickými
duchovními, kteří podali důkaz své věrnosti revoluci. Islám bude mít
v revoluci důležité místo.“ Podle Mirsaita by muslimové Ruska a zvláště
ti nejvíce osvícení mezi nimi, Tataři, byli schopni hrát velkou
historickou roli. Socialistická revoluce by tedy měla začít na Východě.
A proto bylo zásadní působit proti tendenci Kominterny soustřeďovat se
hlavně na Západ. A kdo by mohl nést pochodeň kultury a socialismu do
Asie lépe než bolševičtí muslimové Ruska? Revoluční ideologie náležející
utlačovaným národům byla národně-osvobozeneckého typu a ne jen čistým
třídním bojem. Aby Sultan-Galiyev našel společný jazyk s revolučními
demokraty, navrhl odevzdat relativní autonomii východním komunistům, aby
společně mohli přizpůsobit vědecký socialismus východním podmínkám.
Stalin nejprve podporoval Sultan-Galiyeva proti těm,
kteří fandili třídnímu boji v muslimských komunitách a chtěli přerušit
veškerý kontakt s neproletářskými elementy. Pokus vzít v úvahu specifika
sociální psychologie utlačovaných orientálních národů později sloužil
jako základ pro obvinění Sultan-Galiyeva z nacionalismu, pan-turkismu a
pan-islamismu. V roce 1923 byl uvězněn a vyloučen ze strany, krátce poté
byl propuštěn. V roce 1928 byl znovu uvězněn a odsouzen na deset let.
Podle některých zdrojů byl v roce 1939 propuštěn a dále se jeho stopa
ztrácí, podle jiných byl v roce 1939 odsouzen k smrti a zastřelen.
Nejzajímavější pokus kombinovat marxismus a islám
v nacionalismus a první učení o koloniálním boji proti bílé hegemonii
v rámci socialismu patří Sultan-Galiyevovi. Mirsait by měl být také
uznáván jako první zástupce Třetího světa v komunistickém hnutí a de
facto jako předchůdce maoistického komunismu.
MS6
Poznámky:
(1)
http://en.wikipedia.org/wiki/Nariman_Narimanov
(2)
http://en.wikipedia.org/wiki/Mullanur_Waxitov ,
http://ww.nord.kazan.ws/cgi-bin/eng/view.pl?a=fa&id=334&mr=4&idr=38
Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/Mirs%C3%A4yet_Soltan%C4%9F%C3%A4liev
,
http://ww.nord.kazan.ws/cgi-bin/eng/view.pl?a=fa&id=341&mr=4&idr=38
,
http://www.europe-solidaire.org/spip.php?article3638
| 
