Taková specifická demonstrace

SMKČ (Svaz mladých komunistů Československa) je organizací, se kterou nemá naše strana dobré zkušenosti. Jejich aktivisté narušují naše akce, šíří o nás dezinformace a na každém kroku nás označující za neonacisty. Proto, když jsme byli pozváni na demonstraci „proti narůstající fašizaci společnosti“, kterou tato organizace spolupořádala, očekávali jsem z jejich strany nějaký podraz. Naše neblahé tušení posléze ještě utvrdily obstrukce, které nám někteří členové této organizace započali dělat ohledně našeho možného vystoupení na této akci. Byly nám střídavě povolovány a zase zakazovány projevy, byly vyjmenována témata o kterých nesmíme mluvit (např. náš nesouhlas se snahou o zrušení Dělnické strany viz. zde:  >>>) a také byly činěny snahy o potírání našich vlajek a transparentů.

Ze všech těchto signálů jasně vyplývalo, že na této demonstraci dojde ke střetu. Možná se teď sami sebe ptáte, proč jsme tam teda lezli, když s touto organizací máme zásadní ideové rozpory a předem jsem očekávali konflikt. Jenže to bychom se zase nemohli nazývat národními bolševiky, kdybychom stáhli ocas před lidskou blbostí a nedorazili na akci na níž jsme byli pozváni jen kvůli komplexům několika málo individuí :-).

Začali jsme se tudíž připravovat. Organizovat větší výpravu na akci, která zřejmě skončí konfliktem, jsme však považovali za zbytečné a kontraproduktivní, a tak byla vypravena jen nevelká skupina našich aktivistů složená z řad dobrovolníků. Její hlavní část dostala za úkol oficiálně se pod prapory naší strany zúčastnit demonstrace, zatímco zbytek měl zpovzdálí vše sledovat a pečlivě průběh demonstrace zaznamenávat. Všichni pak byli pro případ napadení našich lidí vybaveni vajíčky určenými na házení a dalšími náležitostmi. Když vše bylo připraveno, zbývalo už jen počkat na den demonstrace.

V sobotu 14. března jsme na Moravské náměstí před Nejvyšší správní soud dorazili chvíli po započetí akce. Na první pohled nás zde upoutaly dvě skutečnosti - jednak počet účastníků, který ani omylem neodpovídal počtu na pozvánce uvedených organizací, z nichž byla přítomna jen hrstka členů SMKČ, pár staroušku z KSČM a několik málo čumilů (Komise na ochranu lidských práv, která akci zaštiťovala, je loutková organizace SMKČ poz. red.) a jednak fakt, že až na jednu hysterickou důchodkyni, která mohla dostat amok z našich černých praporů, nikdo z přítomných neprojevoval snahu nás nějak napadat. Rozdali jsem tudíž na místě naše letáky a čekali co se bude dít.

Nedělo se však nic. Jeden povrchní projev střídal druhý – člověk žasne kolik proklamací a nic neříkajících frází se dá narvat do jednoho projevu, což však není jen problémem SMKČ, ale i většiny jiných radikálních politických organizací – a občas nad hloučkem demonstrantů zazněly výkřiky hesel typu „Fašisti z ulic pryč!“ (vzhledem k projevům však vůbec nebylo jasné, jak členové SMKČ fašismus definují – napočítali jsem tak šest různých významů) apod. K jedinému menšímu incidentu došlo jen při projevu pověřence komise mládeže KSČM, jemuž byl pořadateli projev zcenzurován v okamžiku, kdy se blížil ke kritice SMKČ (četli mu jeho obsah přes rameno). Po něm, navzdory všem demonstraci předcházejícím snahám o opak, promluvil místopředseda Národně bolševické strany Československa a pověřenec Levicové platformy Brno Dejv K., který přednesl projev kritizující chování řady tzv. levicových organizací, které se chovají úplně stejně jako jejich oponenti, které označují za fašisty. Následovalo ještě pár krátkých vystoupení a posléze se zúčastnění vydali na pochod k pomníku hrdinky protinacistického odboje Marušky Kudeříkové.

Zástupci naší strany se rozhodli taktéž uctít památku této oběti německé okupace a tak se k průvodu připojili. Opět se skandovalo, naši členové však systematicky ignorovali snahy vyhecovat je ke skandování hesel odporujících stanoviskům strany (viz. např. Dělnická strana). Jistý humorný nádech demonstraci dopřávala skupinka cikánských dětí, které si od účastníků akce vyprošovali půjčování vlajek, s nimiž poté kráčeli v čele průvodu. U památníku Marušky Kudeříkové proběhl krátký pietní akt s kladením květin a na popud našich lidí i zpěvem československé státní hymny.

Následoval společný odchod do blízké hospody, kde nakonec vskutku došlo ke konfliktu našich členů se členy SMKČ a to na základě kampaně proti domácímu násilí, k níž se připojila Levicová platforma Brno, jejíž je naše strana součástí. Aby jste rozuměli, součástí této kampaně je totiž i letáková kampaň, která mimo jiné obsahuje rozličné odstrašující příklady domácího násilí. A jeden tento příklad popisuje chování jednoho z předních představitelů SMKČ, známého tím, že s oblibou mlátí a tyranizuje své partnerky (což koneckonců někteří členové naší strany zažili na vlastní oči pozn. red.). Tuto letákovou kampaň pochopili členové SMKČ jako útok proti své organizaci a z jejího autorství započali obviňovat členy naší strany. Na jednoduchou otázku, zda by taky považovali za útok na SMKČ, kdyby se v jeho řadách nalézal vrah nebo pedofil a někdo na to upozornil letákem, nebyli schopni jeho členové doteď odpovědět. Členové NBS ČS reagovali na slovní výpady a teatrální projevy ze strany některých členů SMKČ s jim charakteristickým humorem (smáli se jim ještě dlouhé hodiny) a jejich veselí bylo završeno následným zjištěním faktu, že ony letáky rozšiřoval během demonstrace a průvodu člen SMKČ.
 

Karel, redakčně kráceno

Fotografie z akce najdete zde: >>>