Egypt je v plamenech a Mubarakův režim drží na
vlásku. Je to v posledních týdnech třetí lidové povstání, které hýbe
břehy Středomoří. Tunis, Albánie a Egypt. A ještě je tu Alžírsko. Na
první pohled Berisha, Ben Alí a Mubarak jsou tři problémy mezi sebou
nijak nesouvisící. Ale určité "série" jsou jen stěží náhodné. Je tu
dojem, že stejná vlna - znepokojení a naděje současně - letí nad celou
oblastí.
Tento dojem může mít ne okamžitě viditelný původ, ale jediný: jsme
svědky projevu velkého prolomení zdi hegemonie impéria.
Zdá se, že Spojené státy nejsou už více schopné provádět kontrolu
scénáře, což byly výsadou jejich neoddiskutovatelné nadvlády v
posledních padesáti letech. Faktem je, že systémová krize, která
zachvátila Západ, začala ve Spojených státech, a že Spojené státy ji
v posledních třech letech nedokáží čelit, což již vážně poškodilo
jejich prestiž u evropských a asijských vůdců a o latinskoamerických
ani nemluvě.
Nebylo by překvapením, kdyby se ukázalo, že tyto pocity oslabení,
vnímají se stále větší jasností lidové vrstvy, které se musí bránit
režimům chráněným Washingtonem. Slabý pán, slabý vazal. Pryč s
vazalem!
Wikileaks zesměšnil americkou diplomacii. Afgánská válka nemá
východisko. Hamid Karzai a jeho bratr, drogový překupník, ztrácejí
kontrolu i nad bojovými předáky, které Američané a Angličané platí,
aby byli hodní. Irán se nepodřídil. Jemen je rozžhavený. V Libanonu
Hezbollah převzal zcela vedení. Izrael je zpupný ve vztahu k
Palestincům. Irák se stal fraškou, ale pokračuje prolévání krve. Chu
Tintao pokračuje odvážně na své cestě. Zbývá pouze podepřít scénu
zbabělé Evropy, ale jak? Když budou držet otěže na Wall Streetu,
bude nucena porušit sociální dohody mezi svými vládami a lidem.
Obama byl obklíčen republikány a už se vzdal, aniž by bojoval,
když si šel sednout na čajový dýchánek, kde se jakožto dezert
podávají bomby připravené padnout na hlavy neukázněných v každém
místě zeměkoule, kde se zvedají protesty proti nebezpečné situaci
světa, který teď nemá žádné vedení.
Amerika spěchá - zakrývajíc pravdu a dělajíc si iluze, že je
ještě imperiální - nahradit hegemonii silou. Ale vraťme se nyní do
Egypta. Mubarak se může "chlácholit" podporou Washingtonu (zejména
viceprezidenta Johna Bidena); provládního islamistického kléru a
Izraele. Tyto tři "chlouby" mu pravděpodobné neprospějí.
Obama a Pentagon, spolu Izraelem, posuzují, zda si mohou dovolit,
aby hranice mezi Gazou a Egyptem byla spravována jiným egyptským
vedením, než je to, které učinilo z Palestinců mučedníky. Mohou se
rozhodnout pro intervenci a společně potlačit revoltu v Káhiře a
Alexandrii.
Ale rovnalo by se to, ve
světle toho co se odehrává, nejen v Egyptě, utáhnutí posledních
šroubů nejen na rakvi Mubaraka, ale i na perspektivě kontroly celé
oblasti.
Giuletto Chiesa, v letech 2004 - 2009
poslanec Evropského parlamentu