VŘSR - první sociální a
nacionální revoluce 20. století
Velká říjnová
socialistická revoluce - první velká sociální a národní revoluce
dvacátého století. Revoluce při niž komunisté, anarchisté a nacionalisté
společně povstali, svrhly moc zkorumpované a v zájmu západních mocností
jednající prozatímní vlády a monarchistických přisluhovačů a nastolili
vládu lidu - vládu rad vojáků, dělníků a rolníků. Velká říjnová revoluce
navždy změnila svět - jako první ukázala lidem, že mohou své životy a
osud vzít do vlastních rukou, sami si vládnout a jakých chyb se přitom
vyvarovat, aby se svoboda nezvrhla v diktaturu a útlak, tak jak se do
nich nakonec zvrhla právě sama VŘSR. Proto je její výročí - 7. listopad
jedním z nejvýznamnějších svátků každého národního bolševika, inspirací
pro jeho sociálně nacionální boj a velkým varováním před chybami,
kterých se v něm může dopustit.
Deset dnů, které otřásly světem (John
Reed)
DEN PRVNÍ:
Pád prozatímní vlády
Ve středu
7.listopadu (1917) jsem vstal pozdě. Když jsem se ubíral po Něvském
prospektu, ohlašovalo dělo na petrohradské pevnosti poledne. Před
zavřenými vraty Státní banky stáli nějací vojáci.
„Ke které straně patříte?" zeptal jsem se. „K vládní?". „Vláda už není",
odpověděl s úšklebkem jeden z nich. „Sláva bohu!". To bylo vše, co jsem
z něho mohl dostat.
U vchodu do Zimního paláce staří švejcaři (zřízenci) od nás uctivě vzali
naše pláště a klobouky a my jsme se odebrali nahoru. Na tmavé, ponuré
chodbě přecházel mladý důstojník. Zeptali jsme se, zda můžeme
interviewovat ministerského předsedu.
„Bohužel ne", odpověděl francouzsky. „Alexandr Fjodorovič (Kerenskij) je
právě značně zaneprázdněn". Chvilku se na nás díval. „Vlastně tu ani
není". „Kde je?". „Odjel na frontu".
...Masivní průčelí Smolného zářilo světly a ze šera ulic, jež se k němu
sbíhaly, spěchaly proudy temných postav. Automobily a motocykly
přijížděly. Ze schodů se valil dav, mnohým visely pušky přes rameno.
Skončilo mimořádné zasedání Petrohradského sovětu. Zastavil jsem
Kameněva. Bez úvodu rychle přečetl ve francouzštině právě odhlasovanou
rezoluci:
„Petrohradský sovět dělnických a vojenských zástupců zdraví vítěznou
revoluci petrohradského proletariátu a posádky. Sovět zvláště vyzdvihuje
to, jak jednotně, organizovaně, ukázněně a naprosto jednomyslně jednaly
masy v tomto výjimečně nekrvavém a výjimečně úspěšném povstání".
„Domníváte se, že je věc tady vyhrána?". Pokrčil rameny. „Zbývá mnoho
práce. Strašně mnoho. To je jen začátek".
Bylo za pět minut tři čtvrti na jedenáct (večera). Plešatý Dan dal
znamení zvonem. „Prohlašuji první zasedání II.sjezdu sovětu dělnických a
vojenských zástupců za zahájené!".
Kameněv oznámil, že na denním pořádku je: 1. ustavení vlády, 2. válka a
mír a za 3. ústavodárné shromáždění.
Petrohradský sovět svrhl Prozatímní vládu a postavil sjezd sovětů před
skutečnost státního převratu. Teď zbývalo získat celé veliké Rusko.
DEN DRUHÝ
O míru a půdě
Čtvrtek 8.
listopadu. Na povrchu bylo vše klidné. Statisíce lidí časně vstaly a šly
do práce. V Petrohradě jezdily tramvaje, byly otevřeny restaurace, hrála
divadla. Složitý denní život probíhal jako obvykle.
Sjezd (sovětů ve Smolném) byl svolán na jednu hodinu. Avšak kolem sedmé
nebylo po předsednictvu ještě ani stopy. Bolševická frakce a frakce
levých socialistů revolucionářů zasedaly ve svých místnostech. Po celé
dlouhé odpoledne Lenin a Trockij bojovali proti kompromisu. Bylo právě
za pět minut tři čtvrti na devět(večer), kdy hromová vlna potlesku
oznámila, že vstoupilo předsednictvo s Leninem ve svém středu.
Lenin(se) pevně držel hrany řečnického pultu a jeho živá očka přejela
shromáždění. Zřejmě na něho nezapůsobily bouřlivé ovace, trvající
několik minut. Když skončily, řekl prostě: „Teď přejdeme k budování
socialistického pořádku!".
„Prvou věcí je přijetí praktických opatření k zajištění míru. Národům
všech válčících zemí nabídneme mír na základě sovětských nabídek – žádné
anexe, žádné kontribuce a právo na sebeurčení národů".
Kameněv vyzval všechny, kdo jsou pro prohlášení, aby zvedli delegačenky.
Jednomyslně.
A pojednou všichni jsme povstali a v povznášející jednotě jsme společně
zanotovali Internacionálu.
Lenin četl dekret o půdě: Statkářské vlastnictví půdy se ruší ihned bez
jakékoliv náhrady. Půda prostých rolníků a prostých kozáků se
nekonfiskuje.
Ve dvě hodiny(už v pátek ráno) bylo hlasováno. Proti byl jenom jeden
hlas a delegáti rolníků byli radostí bez sebe.
O půl třetí Kameněv četl dekret o utvoření vlády. Když četl seznam
komisařů, propukl za každým jménem potlesk, obzvláště za jmény Lenina a
Trockého.
Rada lidových komisařů byla schválena obrovskou většinou.
DEN TŘETÍ
Protiútok Kerenského
V pátek 9.
listopadu. Rozkaz Kerenského vydaný v Gatčině:
„Prohlašuji, že jsem se postavil v čelo frontových pluků, jež zůstaly
věrné vlasti".
Telegram Kerenského veliteli severní fronty: „Město Gatčina bylo bez
krveprolití obsazeno věrnými pluky. Oddíly kronštadtských námořníků a
Semjonovského a Ismailovského pluku bez odporu složily zbraně a přidaly
se k vládním vojskům".
Gatčina, asi třicet kilometrů na jihozápad od Petrohradu, padla v noci.
Na revoluční frontě převládl zřejmě naprostý zmatek. Po třicet šest
hodin byli bolševici odříznuti od ostatního Ruska. Vlna povstání se však
valila rychlostí, jež překonávala všechny lidské síly. V Moskvě se
sověty převážnou většinou vyslovily pro podporu bolševické akce v
Petrohradě. Převážná většina prostých vojáků a dělníků podporovala
sověty. Důstojníci, junkeři(příslušníci vojenských učilišť-pozn.SV) a
střední vrstvy byli většinou na straně vlády. Vznikaly Výbory pro
záchranu vlasti a revoluce, jež se vyzbrojovaly pro občanskou válku. V
Petrohradě stávkovalo šestnáct ministerstev.
DEN ČTVRTÝ
Kontrarevoluce začala
Sobota, 10.
listopadu. Ve městě je klid. Strana socialistů revolucionářů odhlasovala
vyloučení všech členů, kteří zůstali na sjezdu sovětů a zúčastnili se
povstání.
Mogilev (štáb polní armády-pozn.SV) vystoupil proti bolševikům. V Kyjevě
kozáci svrhli sověty a zatkli všechny revoluční vůdce.
Když jsme přišli ke Smolnému – nebyl vyklizen, nýbrž živější než kdy
jindy. Vojenský revoluční výbor se přestěhoval do prostornější
místnosti. Šatov a Petěrs nám přečetli poslední zprávy: 179. náhradní
pluk jednomyslně projevil svůj souhlas, pět tisíc dokařských dělníků v
Putilovských pobřežních skladech zdraví novou vládu, ústřední výbor
odborů – nadšený souhlas, vojenské revoluční výbory ovládají Pskov a
Minsk, pozdravy od sovětů z Carycinu, Rostova na Donu, Pjatigorska,
Sevastopolu...
Pod povrchem radostné sebedůvěry byla však chladná výstraha. Kerenského
kozáci se rychle přibližovali. Měli dělostřelectvo. Byly vydány všechny
potřebné rozkazy, aby byl kontrarevoluční pokus nemilosrdně potlačen.
Vydali jsme se k nádraží v carském Sele. Velitel stanice: „Došlo k boji.
Kozáci přišli časně zrána. Zajali dvě nebo tři sta našich a asi
pětadvacet jich zabili".
Když jsme se vrátili do města, převalovaly se přes Něvský prospekt sem a
tam vlny vzrušeného davu. Něco viselo ve vzduchu. K ránu krátce před
výměnou stráží, se dostavila do telefonní ústředny rota junkerů,
převlečených za vojáky Semjonovského pluku. Zmocnili se ústředny, aniž
vzbudili podezření. Když přišla výměna stráže, přivítali ji střelbou z
pušek. Několik mužů bylo zabito.
Kontrarevoluce začala.
DEN PÁTÝ
Boj o telefonní ústřednu
V neděli 11.
listopadu. Petrohrad se probudil střelbou z pušek a hromovým dupotem
pochodujících mužů. Na úsvitu se silné oddíly junkerů zmocnily
telegrafní ústředny. Námořníci oblehli ústřednu. Odolávala až do
odpoledne, kdy se objevil obrněný vůz bolševiků a námořníci ji vzali
útokem.
Po celý den docházelo ve všech částech města ke srážkám mezi junkery a
rudogvardějci.
Z Moskvy přišla zpráva, že junkeři a kozáci obklíčili Kreml a nařídili
sovětským vojskům, aby složila zbraně. Uposlechla a když opouštěla
Kreml, byla přepadena a postřílena.
V deset hodin večer (v Petrohradě) promluvil Lenin na schůzi delegátů
městských pluků, kteří se převážnou většinou vyslovili pro boj. Ráno v
časných hodinách opustily pluky kasárna v plné zbroji.
DEN ŠESTÝ
Kerenskij ustupuje, my postupujeme
Pondělí 12.
listopadu bylo dnem úzkostného očekávání.
V mocných vlnách po celé zemi pronikaly zprávy o nastalém zázraku a v
probuzených městech, městečkách a vzdálených vesnicích to začalo vřít –
sověty a vojenské revoluční výbory proti dumám a vládním komisařům,
rudogvardějci proti bělogvardějcům, docházelo k pouličním bojům a
vášnivým projevům.
Smolný byl takřka prázdný. Meškovskij nám řekl, že se projevuje účinek
stávek na ministerstvech. Například řada lidových komisařů slíbila
zveřejnit tajné smlouvy, avšak úředník, jenž za ně byl odpovědný, zmizel
a smlouvy vzal sebou.
Ze všeho nejhorší však byla otázka bank. „Bez peněz", řekl Menžinskij,
„jsme bezmocní". Mzdy železničářů, poštovních a telegrafních zaměstnanců
musí být proplaceny. Banky jsou zavřeny. A klíč k situaci, Státní banka,
je rovněž zavřena.
Lenin však nařídil otevřít trezory Státní banky dynamitem a právě vyšel
dekret, který nařizoval soukromým bankám, aby zítra otevřely, „...nebo
si je otevřeme sami!".
Petrohradský sovět byl v plném proudu. Zaplnili ho ozbrojení muži.
Trockij podával zprávu: „Kozáci ustupují" (nadšený potlesk). „Bitva však
teprve začíná. V Pulkově pokračuje tuhý boj. Všechny volné jednotky musí
rychle tam".
Byly už skoro tři hodiny ráno, když jsme odcházeli ze sálu a z
Vojenského revolučního výboru vyběhl Golcman s obličejem zářícím
radostí.
„Dobře to dopadlo!" zvolal a uchopil mne za ruce. „Telegram z fronty.
Kerenskij byl poražen!".
Hlasitě a okázale odříkával: „Pokus Kerenského přivést kontrarevoluční
vojska proti hlavnímu městu revoluce byl rozhodným způsobem zmařen.
Kerenskij ustupuje, my postupujeme".
DEN SEDMÝ
Vítězství u Pulkova
„Rozkaz č.1.
Vojskům pulkovské posádky. (V úterý) 13. listopadu 1917, 9. hodin, 38
minut ráno. Po tuhém boji vojska pulkovské posádky porazila na hlavu
kontrarevoluční jednotky, jež opustily v nepořádku své pozice".
Podepsán: Vrchní velitel všech jednotek bojujících proti
kontrarevolučním vojskům Kerenského, podplukovník Muravjov.
Ještě před dvěma dny bylo petrohradské okolí plno tlup, které se
pohybovaly bez vůdců, z místa na místo, bez proviantu, bez
dělostřelectva , bez plánu. Co spojilo dezorganizovanou masu
neukázněných rudogvardějců a vojáků bez důstojníků v armádu, která
poslouchala vrchní velitelství, jež si sama zvolila, a dovedla zadržet a
rozbít nápor dělostřelectva i kozácké jízdy?
Pokud jde o Kerenského – přetiskuji tu výpověď generála Krasnova:
Uprchl, sám, „přestrojen v uniformě námořníka" a tímto činem ztratil
zbytek své popularity mezi masami ruského lidu.
DEN OSMÝ
Moskva pohřbívá 500 obětí
Pozdě v noci
(ve středu 14. listopadu) jsme prošli prázdnými ulicemi na Rudé náměstí
před Kremlem. Ani stopy po nějakém poškození. U zdi byla nakupena
obrovská hromada. Mladý student nás oslovil německy: „Bratrská mohyla",
vysvětloval. „Zítra tu pohřbíme pět set proletářů, kteří padli pro
revoluci".
Dověděl jsem se mnoho podrobností o krvavé šestidenní bitvě, která
roztrhla Moskvu vedví. Ztráty rudoarmějců byly těžké.
Nenašel se pop, který by sloužil mši na rudém pohřbu. Moskevský
metropolita Tichon zanedlouho vyobcoval sověty z církve.
DEN DEVÁTÝ
Ustavena dělnická kontrola
Prohlášení
práv národů Ruska (vydané ve čtvrtek 15.listopadu):
„Říjnová revoluce dělníků a rolníků začala pod společným praporem
osvobození. Rolníci se osvobozují z moci velkostatkářů, neboť v zemi
není již velkostatkářského vlastnického práva – to bylo zrušeno. Dělníci
se zbavují libovůle a vrtochů kapitalistů, neboť od nynějška bude
ustavena kontrola dělníků nad podniky a továrnami".
Podepsáni: V.Uljanov (Lenin), Josef Džugašvili-Stalin
Když bolševici rozřešili otázku vlády, obrátili svou pozornost na
problémy správy. Především je třeba krmit město, zemi, armádu. Hloučky
námořníků a rudogvardějců prohledaly sklady, zkonfiskovaly tisíce pudů
potravin, které našly u soukromých spekulantů. Na venkov byli vysláni
emisaři, kteří s pomocí pozemkových výborů zabrali sklady
velkoobchodníků s obilím. Výpravy po zuby ozbrojených námořníků byly
vyslány na jih a na Sibiř, ve skupinách po pěti tisících s úkolem
zmocnit se měst, která dosud drželi bělogvardějci, zřídit pořádek a
získat potraviny. Osobní doprava na transsibiřské magistrále byla
zastavena na dva týdny, zatímco třináct vlaků naložených textilem a
železem bylo posláno na východ. V čele každého byl komisař, jenž měl
toto zboží vyměnit se sibiřskými rolníky za obilí a brambory.
Smolný zhasl všechna elektrická světla v divadlech, obchodech a
restauracích, omezil počet tramvají. A když se továrny v Petrohradě
chystaly zastavit pro nedostatek uhlí, námořníci baltického loďstva
předali dělníkům dvě stě tisíc pudů z bunkrů válečných lodí.
Ministerstva stále ještě stávkovala, normální chod hospodářského života
byl ochromen. Za Smolným stály jenom široké masy lidu.
DEN DESÁTÝ
Rolnický sjezd
Nakonec
všechno záviselo na rolnících. I když byli zaostalejší a měli své
vlastní svérázné představy, tvořili přes osmdesát procent ruského lidu.
Po dekretu o půdě bylo jedním z prvních činů svolání sjezdu rolníků. Ve
všech vesnicích probíhaly kvasící změny, vyvolané nejen dekretem o půdě,
nýbrž i tisíci revolučně smýšlejících rolníků, kteří se vraceli z
fronty. Tito muži obzvlášť uvítali svolání rolnického sjezdu.
23. listopadu se sešlo v Petrohradě čtyři sta delegátů.
První hlasování ukázalo, že leví socialisté revolucionáři mají víc než
polovinu delegátů a že bolševici ovládají sotva pětinu. Téměř ihned se
jasně ukázalo, že většina delegátů je nepřátelsky zaměřena proti vládě
lidových komisařů.
Třetího dne vystoupil na tribunu Lenin. Po deset minut celý sál šílel.
„Pryč s ním", křičeli. Leninova argumentace byla prostá:
„Povězte mi upřímně, vy rolníci, kterým jsme dali půdu poměščiků: chcete
teď dělníkům zabránit, aby dosáhli kontroly nad průmyslem? Poměščici se
stavějí proti rolníkům a výrobci se stavějí proti dělníkům. Připustíte,
aby v řadách proletariátu došlo k rozkolu? Na čí straně budete?".
Nikdo z nich nevěděl, že ve Smolném probíhá už řadu dní řada tajných
porad mezi levými socialisty revolucionáři a bolševiky. Ve středu ráno
28.listopadu bylo po celonárodním strašném dohadování dosaženo dohody.
(Když ji později, ve Smolném, na společném zasedání ÚVV a rolnického
sjezdu) Zinověv oznámil, ozval se otřásající potlesk, který se zvětšoval
a propukl v bouři.
(Redakčně kráceno)
Fotografie národně bolševických oslav 92. výročí
VŘSR:
>>>
