Výdobytky slovanské pohanské civilizace

Chtěl bych od „zostuzovatelů pohanství“ slyšet: z ČEHO (?) mohou obviňovat pohanství, kromě lživých a falešných  představ jako: modlí se ke sloupům… přináší lidské oběti… Nebudeme zvlášť uvádět argumenty vyvracející tento marasmus. Rozumní lidé je i tak znají. Ukazuje se, že tito „zostuzovatelé pohanství“ něco „takového“ mají: je to mezi historicky negramotnými lidmi obecně přijímaný názor, který tvrdí asi toto: jako by pohanští Slované „byli divošským a nekulturním národem a teprve až křesťanství jim přineslo vysokou kulturu a jiné výdobytky civilizace“. A tak pro všechny, kteří se zajímají o staroslovanskou historii (a také pro některé historicky negramotné, kteří se nechtějí učit historii a tvrdí nesmysly o „nekulturnosti Slovanů“), uvádíme krátký seznam výdobytků slovanské pohanské civilizace…

Historie dokazuje u Slovanů (pohanů) existenci:

písemné kultury

astronomických komplexů

rozvinutého stavitelství, znalosti zpracování dřeva a kamene

rozvinuté hrnčířské kultury

 rozvinuté metalurgie

rozvinuté znalosti vydělávání kůží; obdělávání půdy

rozvinutého lodního stavitelství

 - Předkřesťanská písemná kultura:

 U Slovanů existovalo runové a polorunové písemnictví. Nápisy se rozdělují jako:

 1. Severo-venedská skupina písemných památek Slovanů přinejmenším z 8. stol.

Sem patří:

-          Více než osmdesát bronzových sošek (s rukama i nohama, s hlavami i běžnými předměty – to k otázce metalurgie) i dalších předmětů z retranského chrámu Radegasta, na nichž se nacházely runové nápisy. Byly nalezeny na počátku 18. stol.

-          Mikorzyńské kameny s nápisy. Také nalezeny na území Luticů v třicátých letech 19. stol. (tři zachovalé balvany). Tam i tam byl tvar run totožný a nejedná se o futhark. Mezi nápisy lze jednoznačně přečíst jména Retra a Radegast.

-          Krakovský medailon – stříbrná mince s runovými nápisy retranského typu, nalezena na územ Polska.

-          Český nápis Krolmuse.

-          Malý brakteát Bolanského z poloviny minulého tisíciletí.

-          Nápisy Lecejevského na kamenech v Polsku.

2. Středoevropská skupina

-          Velesturský runový skalní nápis nalezený v několika předlohách na jižním Slovensku.

-          Osm skalních runových nápisů Žunkoviče v Čechách a na Slovensku.

3. Jižní skupina (Bulharsko) 5. – 6. stol. n. l.

-          Šutgardska (kolem pěti desítek znaků)

-          Malé šutgardské nápisy (kolem dvou desítek run), datovány do roku 542 n. l.

4. Čerňachovské nálezy Rybakova a Tichanovoje

-          Nápisy na keramice u vesnice Lepesovka.

-          Ripněvský fragment.

-          Ogurcovský fragment.

-          Číše z vesnice Vojskovoje.

5. Bělomořská skupina

-          Petrozavodský runový kalendář.

6. Ladožský runový dokument z archivu Děržavina (60 řádků) – rok 860 (něco mezi velesovicí a runami).

7. Samostatné zdroje:

-          Runové nápisy z terského pobřeží

-          Nědimovský nápis

-          Alekanovský nápis

-          Nápis na kravském žebru z Novgorodu (9. stol. n. l.)

-          Nápisy na předmětech z Běloruska (6. – 8. stol. n. l.)

8. Vedlejší zdroje, z nichž jejich některé ČÁSTI jsou dnes sporné:

-          Bojanův hymnus Slovenovi (4. stol. n. l.)

-          „Velesova kniha“ (8. – 9. stol. n. l.)

Viz A. Platov, Památky runového umění Slovanů / Mýty a magie Indoevropanů, díl 6., Menedžer, 1998, str. 90-130. Tam se také nachází NEJÚPLNĚJŠÍ SEZNAM zdrojů slovanských runových nápisů 18. – 20. stol., který má 36 položek.

Nakonec „kámen, kterého si nikdo nepovšiml“: SAMOTNÁ SLOVANSKÁ AZBUKA svědčí o dávném písemnictví! „Az“, „buki“, „vedi“, „glagol“, „dobro“… Tento text nemá křesťanskou paralelu, protože nepochází z hlubin staletí, ale tisíciletí! Skutečně musí vidět i slepý, že písmena jdou po sobě tak, aby tvořily posvátný text, božský odkaz svého rodu: Buki vedajtě, glagoltě dobro… (počáteční písmena těchto slov odpovídají jejich posloupnosti v ruské abecedě – pozn. překl.). Žádné křesťanské paralely k TOMUTO historie nikde nepřipomíná.

- Astronomické komplexy:

 Jsou známé observatoře pohanských Vjatičů na slavném Kulikově poli.

Obrovské posvátné kameny Kulikova pole jsou naskrz probité, přičemž jsou natočeny tak, aby skrz otvor bylo možno vidět sluneční bod při východu. Datují se až do pátého století n. l. Sám jsem viděl fotografie a mluvil s lidmi, profesionálními geodety, k nimž patří S. Ermakov (viz např. A. Platov, Posvátné kameny země Vantit / Mýty a magie Indoevropanů, díl 2., Menedžer 1996).

Jsou známy stavby podobné rozsahem Stonehenge – labyrinty dráhy Slunce na Kulském poloostrově v oblasti dnešního Murmanska. V oblasti Kandalakšie, u Bílého moře, na Soloveckých ostrovech, z nichž nejstarší patří přinejmenším do prvního tisíciletí n. l. Podobné se nachází i ve Švédsku. Přirozeně kultura jejich používání patří VŠEM národům východní a střední Evropy, VČETNĚ Slovanů.

(viz např.: A. Perepelicyn, Tajemství čertova hradiště. Monumentální megalitický komplex v centru Ruska, Mýty a magie Indoevropanů, díl 3., Menedžer, 1997)    

Níže články z Mýtů a magie Indoevropanů, díl 6., Menedžer, 1998.

A. Nikitin:  Kamenné labyrinty severu

E. Lazarev: Světiště sluneční panny — K otázce symboliky labyrintů evropského severu.

E. Lazarev: Zapomenutá kultura ruského severu

A. Platov: Severní Atlantida

viz práce V. Děmina

 - Rozvinuté stavitelství, znalost zpracování dřeva a kamene:

 Za prvé, na stavění domů z kamene nepřišli vůbec křesťané. Jejich prorok tehdy ještě ani neměl předlohu.

Za druhé, Slované stavěli z kamene tam, kde byl nedostatek dřeva, tj. na ostrovech (např. Arkona na ostrově Rujana).

Dietmar, Saxo a Helmold popisují chrámy v Arkoně, Retře a Rugevitský chrám v Kornici. Arkona a Vinetta (také dobyta Dány v letech 1173 – 1177) byly postaveny z kamene (ruiny dodnes stojí!). Jak je již dlouho známo, dle Gerarda Merkatora, v Arkoně se mluvilo slovinsky (stejně tak i  v Cholmgradu – Novgorodě) – jedná se jedinou kulturu.

Není tajemstvím, že skandinávské ságy nazývají Rus „Gardarika“ – zemí měst. Pro srovnání: v době, kdy v největším dánském městě Chedebo žilo pět tisíc lidí, v Novgorodě žilo již několik desítek tisíc obyvatel.

- Rozvinutá hrnčířská kultura:

 O kulturní úrovni hrnčířské kultury (dokonce i ve starých dobách) svědčí výskyt žíhané malované keramiky a oblast jejího výskytu. Akademik Rybakov v knize „Pohanství dávných Slovanů“ uvádí popis a reprodukce žíhané malované keramiky z Tripolja, a to přinejmenším z období let 1400 – 1200 př. n. l.! Tedy ne pouze v „pozdním pohanském období“, a tak dokonce v dávných dobách druhého tisíciletí př. n. l. bylo hrnčířské umění na vysoké úrovni. Toto umění (již ne tak členité)  se dále zdokonalovalo. Nahlédněte do libovolné ze tří dílů knihy Archeologie SSSR.

- Rozvinutá metalurgie:

Četné kovové (bronzové i železné) předměty denní potřeby, kultovní předměty, zbraně.

Nahlédněte do libovolného ze tří dílů knihy Archeologie SSSR (redigoval Rybakov 1987 – 1988).

 - Rozvinutá znalost vydělávání kůží; obdělávání půdy

Ve všech ohledech vyspělí dávní Atéňané by bez skýtského chleba pomřeli, sami ho neuměli vyrábět a nakupovali ho přes Skýty.

A Skytové-Sarmati zásobovali celou Evropu a její Římskou říši řemeny z holiny.

- Rozvinuté lodní stavitelství

Na jakých lodích Sloveni dorazili k Rurikovi?

Na jakých lodích Rugijci přivezli Rurika a jeho rody do rané Staré Ladogy?

A na jakých 200 lodích Oleg přitáhl k Cařihradu? (9. stol.)

A jak si Novgorodci podmanili Solovky a Kolský poloostrov?

A proč tehdy stavěli Slované města na řekách a u moře?: Rerik – přístav Vargů-Slovanů, zničený Dány v roce 830; proslulá Arkona; Karenze (Rügen); Vinetta (nyní Volin); Vyžba (Visbju na Gotlandu); Novgorod (Volchov a Ilmeň), který již v 9. století obchodoval s Lübeckem a Hansou.

Nahlédněte do libovolné encyklopedie o námořnictví: Normané se plavili na snekkarech a drakkarech, ale Slované na bárkách.

 ——

Co ještě může doplňovat představu o NEprimitivní materiální kultuře? Někdo možná podotkne, že to je ražba vlastních mincí jako prostředku placení.

To však nelze zcela považovat ukazatel. Pohanská společnost (jmenovitě slovanská) byla postavena na takových základech, že razit mince nebylo třeba! Ražba mincí rozděluje kmeny, ničí samotného dávného DUCHA rodové (veče) demokracie. Proto se používal obyčejný navážený kov, výrobky z něj a také dobytek. Dle tohoto znaku (ražby vlastních mincí) lze kulturu Mayů, kulturu Aztéků, i mnoho starých kultur Východu zařadit mezi primitivní. Různé kultury mají různé způsoby a různé hodnoty, jež se odlišují od těch obvyklých dnes či obvyklých v sousedních kulturách, kde hraje materiální aspekt důležitější roli.

Dmitrij Gavrilov