|
Vlad III. Tepes (Drákula)
V srdci Transylvánie leží rodné město
Vlada Tepese - Sighisoara. Na domě, kde se Tepes roku 1431 měl údajně
narodit jako druhorozený syn Vlada Dracula, je umístěna malá deska. Dům
dnes slouží jako restaurace a pivnice pro turisty. Psal se rok 1431 a
území dnešního Rumunska bylo rozděleno na tři oblasti: Transylvánii
neboli Sedmihradsko ovládané uherskou korunou, Moldávii a Valašsko. Šlo
o tři samostatné státy, o které projevovali velký zájem Turci. Mezi
těmito státy nikdy neexistovala shoda. Jejich knížata velmi často
vzájemně bojovala, a pokud to bylo výhodné, neváhala požádat o pomoc
Turky. Když bylo Vladu Tepesovi šest let, následoval otce do valašské
metropole Tirgoviště, kde uherský král a římský císař Zikmund
Lucemburský jmenoval otce knížetem a rytířem Dračího řádu. Příjmení
Dracul je lidovou zkomoleninou titulu draconarius , (rytíř Dračího
řádu). Dracul znamená také "ďábel". Přidáním kocovky "a" vznikl výraz
Dracula neboli ďáblův syn.
Dětství prožil Vlad Tepes s mladším bratrem Radem Krásným v Turecku jako
rukojmí sultána Murada II. Tam poznal turecké tresty a krutost. Zajetí
pro Vlada skončilo v roce 1448, když se dověděl, že otec a starší bratr
byli zavražděni skupinou valašských šlechticů.
CESTA K TRŮNU
Po otcově smrti byl na valašský trůn
jmenován kníže Vladislav II., podporovaný tehdejším správcem uherské
říše Janem Hunyadym. To Vlada Tepese neodradilo. V nepřítomnosti nového
knížete vtáhl do Tirgoviště, hlavního města Valašska, a s tureckou
podporou se ujal dědictví. Po měsíci a půl byl knížetem Vladislavem II.
ze země vyhnán. Dalších osm let strávil Vlad Tepe na cestách, hlavně v
Moldavsku a Sedmihradsku. S pomocí Jana Hunyadyho a uherského krále
Ladislava Pohrobka začal znovu usilovat o valašský trůn a podařilo se:
vtrhl do Valašska, zajal Vladislava II. a nechal ho popravit. Sám pak
vládl dalších šest let.
ROZPORNÁ POSTAVA
Podle některých historiků se Dracula,
známý také jako Vlad Naražeč, snažil bránit zájmy a nezávislost Valašska
a křesťanství před osmanskou expanzí. Jiní ho považují za patologický
případ mučitele, který zabíjel z pouhé rozkoše. Skutečný Dracula - kníže
temnot a upír, jak ho popisuje Stoker - nikdy neexistoval a jen díky
Stokerovi se Dracula stal jednou z nejproslulejších legend našich časů.
Celý svět ho spojuje s nočními výpravami, při nichž uspokojoval svou
touhu po lidské krvi.
TEPESŮV HROB
Rumunsko v posledních letech legendy o
Draculovi plně využilo a vytvořilo z něho turistickou atrakci. Pán vlků
a divokých psů ze slavném Stokerova románu je prý pohřben v klášteře na
jezerním ostrůvku Snagov, asi čtyřicet kilometrů od Bukurešti.Avšak to,
co zůstalo zachováno v klášteře Snagov, nejsou ostatky upíra, ale
knížete Vlada Tepese.
Ten je skutečně historicky doloženou osobností. Na březích jezera stojí
několik výletních restaurací a víkendových domků. V okolí není téměř
vidět lidskou duši. S výjimkou víkendů vévodí krajině tíživé ticho. V
klášteře dnes žije jediný nemocný a nepohyblivý mnich a asi šedesátiletá
jeptiška, která se stará jak o mnicha, tak o celý areál. V letech 1931
až 1932 tam prováděli archeologové Florescu a Rosetti vykopávky, a
dospěli k překvapujícím zjištěním. Údajný Draculův hrob byl prázdný.
Obsahoval jen kosti zvířat a starou keramiku. Další výzkumy odhalily v
klášteře ještě jeden náhrobní kámen - na pravé straně kostela. V tomto
hrobě byla nalezena rakev zahalená do červeného rubáše vyšívaného
zlatem. Obsahovala lidské kosti, šlechtické roucho okrové barvy, šperky
s dračím motivem a dámský prsten. Předměty byly dopraveny do
bukurešťského Historického muzea, ale odtud záhadným způsobem zmizely.
STOKEROVA INSPIRACE
Klášter pochází ze čtrnáctého století a
podle pověstí to byl právě kníže Tepes, který jej v polovině patnáctého
století dal přestavět a obehnat hradbami. Ze čtyř věží pevnosti zbyla
původní jen jedna. Tři další byly po zemětřesení v roce 1940
zrekonstruovány. Úzkou náhrobní desku zdobí miniaturní portrét knížete
Tepese, který je věrnou reprodukcí obrazu ze sbírek jednoho tyrolského
hradu. Z ostrova na jezeře je vidět velkou budovu ze žlutého kamene,
bývalou rezidenci rumunského diktátora Nicolae Ceauseska. Třicet let mu
sloužila k odpočinku a byla také určena pro vládní hosty. Rumunský
diktátor tehdy výslovně zakázal, aby byl Stokerův román přeložen do
rumunštiny.
KRVEŽÍZNIVÝ PANOVNÍK
Kdo byl ve skutečnosti kníže Tepes?
Národní hrdina, jak ho zobrazují rumunské národní pověsti, nebo despota
proslavený neobvyklou krutostí a sadismem? Zvyky Vlada Tepese byly
skutečně krvavé. Nepřátele nebral do zajetí, ale zaživa je narážel na
kůl a jejich těla nechával napospas zvířatům. Odtud dostal přezdívku
Vlad Naražeč. Nutil zajatce, aby si vykopali vlastní hroby a aby před
stětím hlavy byli přítomni vlastnímu pohřebnímu obřadu. Stovky těl
tureckých vojáků naražených na kůly v lese odradily od boje s Tepesem
dokonce i dobyvatele Konstantinopole, sultána Mehmeda II. V roce 1460
přijal Vlad Tepes turecké výběrčí daní. Protože před ním nesmekli
turbany, nechal jim je k hlavám přibít. Vyrovnal se i s bojary, kteří
rozvraceli zemi a osnovali různá spiknutí. Několik stovek předních
šlechticů pozval do svého paláce v Tirgovišti a dal je zatknout. Přes
pět set šlechticů včetně rodinných příslušníků bylo naraženo na kůly.
Zkonfiskovaný majetek rozdělil mezi nižší šlechtu a sedláky.
Stejně jednoduše vyřešil rovněž problém žebroty. Sezval všechny žebráky
do hodovní síně a posléze ji dal i s opilými hosty podpálit. Svůj čin
odůvodňoval tím, že zabil hned tři mouchy jednou ranou. Poctivé lidi prý
zbavil obtěžování žebráků, zemi zbavil chudoby a žebráky jejich těžkého
údělu. Na náměstí v Tirgovišti dal u studny umístit zlatý pohár.Každý,
kdo se jej pokusil ukrást, byl bez milosti naražen na kůl. Podle
rumunských kronik neexistovalo ve Valašsku za Vlada Tepese zlodějství,
žebrota ani nezaměstnanost. Je ovšem pravda, že během panování dal kníže
popravit asi sto tisíc poddaných. V té době dosahoval celkový počet
obyvatel Valašska pěti set tisíc.
STAVBY
Kníže Tepes zakládal kláštery,
obklopoval se pravoslavnými kněžími a účelově podporoval církev.
Kláštery dostávaly úrodnou půdu, ale v případě války musely Tepese
zásobovat penězi a potravinami. Nejznámější kláštery postavil kníže
Tepes na Snagově a Tirgsoru, poblíž Ploesti. Jeho hradem byla pevnost
Poenari. Je známa i pod názvy Castle Dracula, Castro Agrish či Nerx.
Pevnost Poenari je nejchmurnějším rumunským hradem. K jeho troskám musí
člověk vystoupat tisíc čtyři sta schodů. Namáhavý výstup však stojí za
to. Z výšky se otevírá pohled na průsmyky a karpatské lesy a na druhé
straně na údolí řeky Arges. Hrad byl postaven v roku 1459 na místě staré
dácké pevnosti. V době, kdy se kníže rozhodl vybudovat své sídlo, tyčily
se nad řekou Arges zříceniny dvou hradů - tvrze Poenari a staré dácké
pevnosti Decidavy. Jeden z nich měl být obnoven. Tepes si vybral
Decidavu, ale ke stavbě použil materiál ze tvrze Poenari. Hrad byl
postaven ve tvaru nepravidelného mnohoúhelníku. Měl obytnou věž (donjon)
a čtyři obranné bašty. Zdi byly dvojité, což zvyšovalo obranyschopnost
hradu. Na severní straně byla vyhloubena studna, z níž vedla tajná
úniková chodba vnitřkem hory až na břeh řeky. Poenari nebylo velké.
Pojalo nezbytnou vojenskou posádku a malý počet sloužících. Je možné, že
se zuřivost valašského knížete vystupňovala smrtí manželky. Podle
pověsti, již použil ve filmu Interview s upírem americký režisér Francis
Ford Coppola, se Draculova žena vrhla z věže pevnosti Poenari do řeky
Arges, aby unikla Turkům, kteří hrad obléhali. Od té doby se říká této
části řeky Riul Doamnei (Princeznina řeka). Tepesovi se tehdy podařilo
utéci tajnou chodbou. Uchýlil se do Transylvánie a věřil, že mu pomůže
uherský král Matyáš Korvín. Ten ho však nechal na dvanáct let uvěznit.
TŘETÍ VLÁDA
V září 1476 propustil Matyáš Korvín
Vlada Tepese z vězení a znovu ho jmenoval valašským knížetem. V
listopadu 1476 se Tepes ujal vlády ve Valašsku potřetí. Jen o měsíc
později se u Dunaje nečekaně objevil sultán Mehmed II. a postupoval s
vojskem do valašského vnitrozemí. Tepes se mu postavil poblíž Bukurešti
a byl zabit, údajně ve věku pětačtyřiceti let. Jeho smrt je dodnes
zahalena tajemstvím. Podle jedné verze byl zepředu proboden na pádícím
koni, podle jiné ho zezadu sťali mečem. Jiná verze hovoří o tom, že
skupina nespokojených šlechticů Tepesovi uřízla hlavu a podle líčení
tehdejšího kronikáře ji poslala Mehmedovi II. do Istanbulu v nádobě s
medem. Je nutné přiznat, že i jiní evropští panovníci té doby si možná s
Vladem Naražečem v krutosti nezadali. Trest naražení na kůl pocházel z
Asie a s příchodem Turků zdomácněl i v Evropě. Pozemský život Vlada
Naražeče skončil v patnáctém století tragicky. Jako literární postava se
objevil o čtyři století později v románu Brama Stokera, který mu pod
jménem Dracula zaručil nesmrtelnost.
|
