Nad zapatistickým Chiapasem se stahují mraky!

Zveme Vás na přednášky Ernesta Ledesmy, „veřejné“ ruky zapatistů a ředitele chiapaské organizace CAPISE

Mezi 2. a 6. květnem zavítá do Česka a na Slovensko na pozvání redakčního kolektivu časopisu A-kontra Ernesto Ledesma, pravá ruka vzbouřených zapatistů a ředitel organizace CAPISE (Centrum politických analýz a sociálních a ekonomických výzkumů) v chiapaském San Cristóbalu. Ernesto nyní objíždí Evropu a informuje o aktuální situaci v Chiapasu, kde se opětovně rozrostla vojenská přítomnost jak mexické armády (převážně speciálních složek), tak i paramilitárních protizapatistických skupin a kde výraznou mírou eskaluje násilí. A-kontra pro vás připravila čtyři přednášky na rozdílných místech (Praha, Zlín-Malenovice, Bratislava a Brno).

Klíčovým rokem oficiální politiky Mexika byl rok 2006. Na prezidentském postě střídá Vicenta Foxe pro-americký a silně pravicově orientovaný Felipe Calderón. Samotný proces volby byl více než problematický – hovoří se o zkorumpovaných volbách, z nichž jako vítěz vzešel Calderón jen díky podvodům s volebními lístky. Dodnes se v mexickém hlavním městě před prezidentským palácem scházejí příznivci opozičního kandidáta Lópeze Obradora, aby demonstrovali proti průběhu a výsledku volby. Calderón si křehkosti svého postavení byl velmi dobře vědom, a proto se rozhodl úzce napojit na složky mexické armády a skrze ni represivní cestou restaurovat v Mexiku zákon a tuhý pořádek a v neposlední řadě si také pojistit vlastní pozici. Pomoc mu přislíbila i vláda Spojených států amerických, jejichž nadnárodním společnostem se tuze snadno v Mexiku obchoduje. Ta se nabídla, že bude každoročně přispívat částkou 500 miliónů amerických dolarů na mexické speciální vojenské jednotky.

Restaurovat zákon nyní znamená mj. i snahu zvýšit pravomoc mexické armády a policie. Na půdě mexického kongresu momentálně leží návrh na změnu zákona, který by umožnil policii a armádě vniknout do obydlí osob bez předchozího rozhodnutí soudu. Pro schválení změny zákona se vyjádřily všechny hlavní (tedy mocné) politické strany Mexika. Symbolický signál, zdá se, je jasný: mít větší možnost „umlčet“ všechny ty, kteří nesouhlasí s vládní politikou a ekonomikou. Praktická aplikace již započala. Představitelé sociálních hnutí a občanských iniciativ se nechávají slyšet, že represe vůči nim dosahuje mnohem vyšší intenzity než v předešlých letech.
„Calderónovo“ Mexiko prošlo za poslední dva roky ohromnou militarizací. Armádní kontroly jsou téměř všude. Jedním z nejpichlavějších trnů v oku Calderóna a jeho vlády zůstávají nadále mayští povstalci z jihovýchodní části státu Chiapas, ve světě známí jako (neo)zapatisté. Zapatova armáda národního osvobození, vojenská složka v zapatistickém hnutí, otevřeně povstala na Nový rok 1994. Postupně se z jedné z mnoha latinskoamerických guerril proměnila až na to, co teoretik sociálních hnutí Alain Touraine označil za globální hnutí. Podařilo se jim vykličkovat z oprátky, kterou pro ně představoval vojenský potenciál mexické armády tím, že povolali na pomoc světovou veřejnost. Ta (konkrétně hlavně intelektuálové, novináři, lidskoprávní a grassroots aktivisté a členové nejrůznějších nevládek) vyslyšela výzvu jejich mluvčího subcomandanta Marcose a permanentním sledováním konfliktu znemožnila mexické armádě s definitivní a konečnou silou proti povstalcům zasáhnout. Rovněž se jim zejména ústy mluvčího Marcose podařilo artikulovat převážně sociální problémy (zejména v souvislosti s privatizací půdy, jež činí z řady soběstačných mayských rodin pouhou námezdní sílu) jazykem poetickým a literárním dovolávajíce se práv indiánů na vlastní kulturu. Tím inspirovali jedince, organizace, skupiny a komunity v Mexiku, Latinské Americe i po celém světě k tomu, aby zvedli svůj hlas za důstojný život ve strukturálně nevýhodných podmínkách a zachování svých kultur. Zapatisté urychlili vznik občanské společnosti v Mexiku, kterou již mexická vládní elita ignorovat nemůže.

Sama struktura zapatistického hnutí je originální. Skládá se ze dvou hlavních částí – armádní složky (EZLN) a autonomních komunit. EZLN již před několika lety přešla z ofenzívní vojenské taktiky k funkci reprezentanta hnutí a stala se jakousi ochrankou zapatistických komunit před vojenskými zásahy z vnějšku. Rolnické komunity v Chiapasu, které se přidaly k zapatistům, navazují na vlastní tradici kolektivního odporu, kterou živili a živí tzv. ejidálním obhospodařováním půdy (ejido je mexickou variantou zemědělského družstva a navazuje na letitou mayskou tradici obecní půdy), odkazem na Mexickou revoluci z let 1910 až 1917 a teologií osvobození. Katoličtí misionáři hlásající tuto teologii ožívají v Chiapasu v sedmdesátých letech. Brzy se jim a jejich víře dostává značné popularity mezi domorodými komunitami a je to do značné míry i zásluha teologie osvobození, že lidé (nejen muži, ale i ženy) ve vesnicích nabyli vědomí kolektivní identity a sounáležitosti, od níž již byl jen krůček k požadování autonomie v duchu zapatistické rétoriky.

Zapatistické komunity spravují tzv. Rady dobré vlády, které fungují na principu mandar obedeciendo, což v překladu znamená „naslouchajíc vládnout“. Jedná se o specifickou variantu přímé demokracie. Zástupci jsou kdykoli odvolatelní. Díky přílivu finanční i materiální pomoci ze zahraničí jsou komunity nezávislé na mexické vládě. Mají vlastní školy, zdravotní střediska, pracovní kolektivy i právní systém (včetně vězení). Vyvázáním se z chapadel mexického státu, který vesnice v Chiapasu po staletí ignoroval, popřípadě „sdíral z kůže“, ukázali svou sílu a rovněž slabiny státu. Tomu se to samozřejmě nezamlouvá.

Proto prezident koncentruje elitní vojenské složky zejména blízko autonomních území rebelujících rolníků v Chiapasu, které se snaží narušit a definitivně zabrat. Devadesát procent mexické armády tvoří v Chiapasu speciální jednotky. V současné době existuje na zapatistickém území šestapadesát vojenských základen mexické armády. Že je válka na spadnutí tuší i zapatisté. Mluvčí Marcos se nechal na konci roku 2007 slyšet, že: „Znamení k válce v blízké době jsou jasná. Válka i strach jsou cítit ve vzduchu. Již nyní se nad naším území vznáší jejich páchnoucí odér.“

Oficiální militarizaci Chiapasu a území původních obyvatel doprovází i reaktivace paramilitárních skupin, jež se rekrutují zejména kolem základen mexické armády. Vláda vábí potencionální protizapatistické bojovníky na půdu. Území, která zaberou zapatistům, mohou totiž připadnout některé z loajálních domorodých a rolnických organizací či celých komunit. Výsledkem je eskalace násilí mezi sousedními komunitami, kdy na jedné straně stojí zapatisté a proti nim stejně zchudlí a vládě naklonění (respektive vládou zmanipulováni) indiánští rolníci.

Ruku v ruce s paramilitárními skupinami výrazným způsobem ožívá i místní, státní a federální policie. Znovu se objevují případy mučení. Stručně řečeno musí nyní zapatistické vesnice čelit hned třístupňovému tlaku dobře spolupracujících sil – mexické armády, policie a paramilitárních bojůvek. Každodenní realitou a hrozbou se stávají brutální ataky, násilná vystěhování, zabírání majetku a celých území, vyhrožování, ztěžování práce Radám dobré vlády (politická instituce zapatistických komunit) a autonomním kooperativám, ničení výbavy zapatistických škol a zdravotních center, věznění z politických důvodů za vykonstruované prohřešky a podobně.

Zapatisté odmítají vstoupit do spirály násilí, konfliktu a války nízké viditelnosti (název pro válku s vyloučením veřejnosti, jež probíhá skrze dlouhodobá opatření a propracovanou „šikanu“, štvaní sousedů proti sobě a pokud možno za dveřmi, jež zavřela sama masmédia). Ví, že tudy cesta nevede. Zdůrazňují cestu dialogu mezi sebou a sousedními komunitami, v jejichž rámci je velmi snadné a stále častější napojit neškodnou místní organizaci na paramilitární skupinu a tím z ní udělat proti-zapatistické uskupení „na život a na smrt“.

Mexická masmédia o celé situaci cudně mlčí, maximálně vypustí okleštěnou zprávu o iracionálním vzájemném zabíjení se indiánů. Má–li být totiž válka nízké viditelnosti úspěšná, nesmí být vidět, ani o ní nesmí být slyšet. Masmédia poslušně mlčí… odkud se nám tedy všechny výše popsané informace podařilo získat? Od Ernesta Ledesmy a organizace CAPISE, v jejímž rámci se angažuje.

Je to právě CAPISE, která se soustavně věnuje rozbíjení informačního vakua. Iniciuje materiální a finanční pomoc, burcuje a koordinuje podpůrné aktivity. Zaměřuje se také na dokumentaci militarizace a reaktivace paramilitárních skupin v Chiapasu a konfliktů mezi zapatistickými a sousedními vesnicemi. Rovněž monitoruje porušování autonomie zapatistického území a lidských práv. K dispozici má i dobrovolnickou skupinu BOTT (Brigáda pro sledování půdy a území), která navštěvuje rodiny a komunity, jež jsou v bezprostředním ohrožení – a to zejména co se týče zabavení půdy nutné k přežití.


Byla to CAPISE, která z výše zmíněných důvodů ve spolupráci s jinými skupinami iniciovala informační kampaň a turné, jehož úkol je jasný: informovat o zamlčovaném dění v Chiapasu. Ernesto Ledesma, ředitel CAPISE a její zástupce na tomto turné, nejprve objel Mexiko a USA a nyní cestuje Evropou. Jak s informacemi naložíme je již čistě na nás.

Proto Vás všechny srdečně zveme na jednu z Ernestových přednášek. Ty se uskuteční na následujících místech v daných termínech:

- 2. května od 18:00 v Praze: v místnosti A1 Katedry Obecné antropologie FHS UK (zastávka metra „B“ Hůrka; adresa: Husníkova 2075, Praha 5 – Stodůlky)

- 3. května od 15:00 ve Zlíně-Malenovicích: hudební klub U Tetoura (Švermova 91)

- 4. května od 18:00 v Bratislavě: U Očka (zastávka Karpatská – MHD: 201,203,204,209,210, 34,61,74; adresa: Karpatská 3, Staré mesto)

- 5. května od 17:00 v Brně: aula v I. patře budovy C Filozofické fakulty MU (zastávka Grohova - tramvaj: 3,11,12,13; adresa: Arne Nováka 1/1)

Převzato z A-kontra