Brněnští národní bolševici společně s iniciativou P3S uspořádali akci „Zapatisté v brněnských ulicích“

Kdyby jste šli v pondělí 27. října v odpoledních hodinách centrem města Brna, určitě by jste už z dálky uslyšeli latinskoamerickou hudbu. A pokud by jste se jí nechali dovést až přímo k jejímu zdroji, čekala by na vás výstava fotek z Chiapasu a infostánek s letáky a materiály o historii a současnosti zapatistického hnutí. A nakonec především organizátoři, kteří byli ochotni každému příchozímu sdělit alespoň základní informace o zapatistech a následně se zájemci diskutovat.

Řeč je o naší první akci tohoto typu, kterou jsme pořádali. Účel následujících řádků bude popsat nejen průběh a dojmy z akce, ale hlavně naznačit skutečnost, že každý může pomocí podobných akcí, či jen šířením informací měnit veřejné mínění.

Začnu tedy od začátku - nejdříve proč jsme se rozhodli dělat kampaň za zapatistické hnutí

Problematiku zapatismu už známe dlouho, avšak přednáška Ernesta Ledesmy, která se na jaře jako blesk prohnala po velkých městech ČR a SR, nás upozornila na opravdovou vážnost a vyhrocenost tamní situace. Nejde již tedy jen dál mlčky se zapatisty souhlasit - pokud se zapatisty chceme projevit opravdovou solidaritu a podpořit jejich boj proti neoliberálnímu systému, který koneckonců začíná požírat i nás, je potřeba o jejich situaci a boji informovat veřejnost a spustit tak veřejnou diskusi. A to byl vlastně i účel naší akce.

Začali jsme tedy jednat s radnicí a shánět potřebná povolení. Můžu vám tedy říct, že tak únavný a byrokratický proces jsem dlouho nezažil - přes neochotu a mnohdy nevědomost úředníků jsme se však nakonec prolámali až do finále. Akci nám povolili, avšak moje poslední iluze o svobodě shromažďování se rozplynuly. K čemu je to, že podle zákona můžete podat žádost o povolení shromáždění pouhých 3 až 5 dní předem, když stejně vyřízení všech potřebných papírů trvá téměř 3 týdny!

Nyní už ale k samotné akci

Ráno jsme se sešli a začali odnášet věci na náměstí Svobody. Vše jsme připravili a konečně spustili latinskoamerickou hudbu, kde nechyběla ani hymna zapatistů a čekali na první zájemce o výstavu…
Každý příchozí ihned dostal leták s historií, popisem a ideály zapatistického hnutí a po prohlédnutí výstavy si mohl zakoupit kávu přímo ze zapatistických území. Samozřejmě, že také všechny dotazy, na které jsme byli schopni odpovědět, jsme zájemcům zodpověděli. Reakce kolemjdoucích byly různé - asi dva návštěvníci nám řekli že jsme komunisté (asi kvůli zapatistické vlajce na které je rudá hvězda), jeden že Mexiko je demokratický a regulérní stát, kde mají volby, a že zapatisté jsou jen teroristi (na argument že v Mexiku vládla v letech 1927- 2000 jedna strana, o které jsou důkazy, že mučila a vraždila nepohodlné obyvatele a aktivisty, jen nasupeně odešel, aniž by reagoval) a další dva lidé jen stroze konstatovali, že zapatisty nemají rádi, že se zastáváme vrahů a odešli. Ale většina reakcí, i k našemu překvapení, byla veskrze kladných a hlavně hodně příchozích mělo opravdu o věc zájem - byli ochotni diskutovat a ptát se.

V průběhu akce taktéž byly do mikrofonu přečteny naše krátké projevy k tématu, se zaměřením na minulost, přítomnost a potenciální budoucnost zapatistického hnutí.

Na závěr akce přišlo malé zpestření, protože nás procházející polští punkeři a punkerky přemluvili, ať jim do reproduktorů pustíme několik singlů od Sex pistols a následně začali pogovat na ploše náměstí (ani my jsme se neudrželi :-)). Povyk přilákal další kolemjdoucí, kteří si fotili pogující dav a přitom i shlédli výstavu. Tak jsme jim pouštěli dál jejich punkrockové písně a užívali si pohodu, která dnes bývá na náměstích našich měst jen zřídkakdy. A když jsme tam tak skákali s nimi, tak jsem si v tu chvíli vzpomněl na jedno z poselství, které zapatisté prostřednictvím Ernesta Ledesmy vzkázali: „Kdybychom při tvoření nového světa ztratili humor, tak by nám ten svět vyšel z pod našich rukou hranatý.“

A tak se nám akce při vší skromnosti opravdu povedla tak, jak jsme si představovali. Doufám, že letáky, co byly rozdány, neskončily v odpadkových koších a že myšlenky a postřehy, které výstava nabízela, alespoň na chvíli zůstanou v paměti účastníků.

Lidí kterým jsme sdělili základní informace o zapatistickém hnutí a situaci v Chiapasu bylo opravdu hodně, a někteří nám i nabídli spolupráci na dalších podobných akcích. Můžeme si tedy říci, že i kdybychom touto akcí přesvědčili jen jednoho jediného člověka o oprávněnosti boje zapatistů a o jejich poselství svobody, rozhodně to nebyl ztracený den.

Mamut, redakčně kráceno

Fotografie z akce najdete zde: >>>