1. Pokud se vojsko hne z místa a spěchá do nového ležení, musí každý
voják bez rozdílu poslouchat svého hejtmana. Pokud se tomu někdo
vzpříčí, čeká jej trest, který se nemusí odbýt pokutou, ale nejlépe
fyzickým trestem či možná i popravou.
2. Jakmile se vojsko hne z ležení, musí odcházet společně a vcelku. Tedy
ti první musí jít takovým tempem, aby jim poslední stačili a vojsko se
neroztrhalo.
3. Když někde vojsko leží nebo táhne, není možné zapalovati okolní domy
všemi, nýbrž k tomu budou určení jen někteří. Kdo přesto neuposlechne,
čeká ho velká pokuta.
4. Ještě než vojsko potáhne z ležení pryč, musí se všichni bezpodmínečně
pomodlit k bohu.
5. Když se všeci pomodlí, hejtmani rozdělí vojsko do šiků a rot a vojáci
tak po celý den potáhnou pod jednou korouhví. Nikdo nesmí přebíhat ani
se mísit s jinou korouhví, než pod kterou vyšel.
6. Jestli někdo udělá chybu a kvůli jeho neopatrnosti dojde ke škodě
nebo porážce vojska, bude potom takový potrestán. Navíc bude popraven a
bude mu zabaven majetek.
7. Jestli ovšem přijde vítězství, veškerá kořist se sejde na jednu
hromadu a bude pečlivě rozdělena. Pokud někdo něco ukradne, bude
potrestán jak na majetku, tak na hrdle.
8. Zakazují se veškeré hádky, potyčky, sváry i nadávky.
9. Když se stane, že by někdo někoho bil, zranil, zchromil či zabil,
bude potrestán podle zákona Božího, takže mu bude ublíženo stejným
způsobem.
10. Kdyby se někdo pokusil utéci z vojska, bude jako sprostý zloděj
ztrestán na hrdle i na majetku.
11. Trestat se budou také následující osoby, které mezi sebou nechceme:
lháři, zloději, hráči v kostky, loupežníci a lapkové, opilci, drbny,
nevěstky a cizoložníci, tedy vlastně všichni hříšníci.
12. Všichni muži k tomu určení budou trestat těmito způsoby: bitím,
mrskáním, zabíjením, stínáním, věšením, topením, pálením, natahováním.
Tyto tresty platí pro všechny stejně; pro pána i sedláka, pro pohlaví
mužské i ženské.
Celý text řádu:
Z milosti a z daru Otce a Pána Boha všemohoucího uvěřivše a přijevše
osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona Božího:
Nejprvé, abychom slovu Božímu svobodu dali v kázaní všudy, s žádného
místa nevymlouvajíce, a to v svých srdcích míle přijímajíce, skutečně
plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili.
Druhé, abychme tělo a krev Pána našeho Ježiše Krista, Boha všemohoucího,
všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí,
dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevyměňujíce, je k
tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý tejden.
Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna Božího, Pána
Jezu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a zboží
svatokupectví rušili a zkazili s pomocí Boží.
Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední
stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních,
na měšťanech, na řemeslnících, na robotěžích i na všech lidech mužského
i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevyměňujíce, starých ani
mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohoucího.
A kdož by těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich
skutečně vésti i plniti nechtěl, jich pomáhati hájiti a brániti, toho,
žádného nevymíně, aniž chcme trpěti na poli mezi sebou i u vojště s Boží
pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i
otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného miesta nevyměňujíce ani
vymlouvajice, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi,
honiti k tomu dobrému s pomoci Pána Boha našeho.
A protož hnuti jsouce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky
tohoto světa věci jsou padúci a minulé, ale pravda Pána Jezu Krista,
Boha všemohoucího, zůstává na věky:
My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z
Vřešťova, Jan z Počtajna na Žampachu, Boček z Kunstatu a odjinud z
Jevišovic, Bartoš a Bernart, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin,
bratři z Vysoké; a my, purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce
nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav
Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Řečice,
Jan z Studené; a my, purgmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře;
my, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z
Březové, Petřík Královec z Přibramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova,
Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purgmistr a konšelé i všecka
obec města Dvora; a my, Chústník z Košova, Ondřej z Studené, Šárka z
Slavného, Křiž Setník, Beneš Setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z
Hostačova, Polévka z Hošťky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z
Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštin, Mařík Velek Šeňk,
Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purgmistři,
konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných
nevyměňujíce ani vymlouvajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech
prosíme, řádně napomínajíce přikazujeme i chcme tomu, aby řádné
poslušenstvi bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vejtržky veliké
škody i jsme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel
Božích a našich trpěli. Již s pomoci Boží a vaší i všech věrných míníce
se toho vystříci těmito obyčeji:
Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, neboli kde se
hnouti chtěli z miesta, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed
nejezdil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody
zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázaní města
jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanuov, kteříž na to a k tomu
vydáni a jmenováni budou. A jestliže by se kdo jinde položil a vytrhl
neboli postavil bez rozkázaní těch staršich, chtěli bychom pomstiti a
popraviti nad nim i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto
k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob
nevynímajíce.
A když by se chtěli hnouti z toho místa, kdež by polem leželi, s
dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných aby vytrhli na pole,
kdež by místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se
všecko vojsko hnulo z stanoviště.
A žádný aby nezapaloval, buď ani kde jinde pálil, kdybychme táhli nebo
leželi, jedno ti, ješto k tomu vydáni a ustaveni budou, to pod velikou
pokutou, aby toho žádní jiní nečinili.
Potom, než by se ihned z města hnuli, prvé než by které věci činili a
rozkázali, aby se nejprv Pánu Bohu modlili, kleknouc a padnouc před
tělem Božím a před tváří Boží, když vytržení bude z vojska anebo z
města, aby Pán Buoh všemohoucí ráčil svou pomoc dáti a tu svou při
svatou provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným
k spasení a ku pomoci.
Pak potom lidi aby šikovali nebo zřidili, každou rotu pod své korúhve,
heslo aby bylo pověděno, a potom aby se hned i hnuli a tak táhli, která
napřed rota bude šikována ten den pod svejmi korúhvemi; a jiní aby se v
ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali. Jakož komu kde a
jakž které roty nebo korúhve šikovány budou, aby tak táhli v svém šiku a
pohromadě, jedni k druhejm se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i
na stranách vojska ostříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších
poručeno bude.
A jestliže by Buoh neuchoval, že by kterou škodu vzeli skrze jich
neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanův u vojště, neboli na
vartách nebo na poli neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svěřeno od
starších a od obcí, žádných osob nevyměňujíce, mínieť i chtie nad námi
hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti, i k
statkuom, a pomstiti, bud kníže, pán nebo ktožkolivěk, žádných osob
nevyměňujíce, ani vymlouvajíce.
Ale jestliže by kde Pán Buoh dal nepřátely přemoci a poraziti, města,
tvrze, hradu dobyti, táhnouce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí
dobyti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na
hromadu skladeny byly, kdež by bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od
starších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni
starší ze všech obcí, panských, rytířských, městčích i robotěncuov, aby
věrně způsobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho
sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo
zachoval. Jestli pak že by co kto vzal neboli zachoval, a to bylo
usvědčeno dobrejm, svědomím, k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho
hrdlu i k statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto k
zloději Božímu a obecnému, jakož se jest stalo Achanovi pro čepici dcer
královských a pro plášť, neboli jinou smrtí, buďto kníže, pán, rytíř
nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sedlák, ižádného nevymlouvajice
ani k vosobám hledíce a zříce, s pomoci Boží takovým činiti nad nimi
pomstu.
Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště ani mezi
námi.
Jestliže by kdo koho bil, ranil, ochromil nebo zabil, buď nad ním
pomštěno podlé zákona Božího, jako Pán Buoh dopustí, žádného
nevyměňujíce ani k vosobám zříce.
Dále vězte, že kdo by se kolivěk kradl nebo šel nebo jel aneb vezl od
nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění
staršich jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže,
pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník nebo robotěž nebo kterýžkolivěk
člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti
jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře Boží a věrných
bratří z vojsky, kdež vojsko bude nebo leží.
Také nechcem trpěti mezi sebou nevěrných, neposlušných, lhářuov,
zlodějův, kostkářův, loupežnikuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí,
smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic i všech zjevných
hříšníkuov a hříšnic; ty všeckny z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi
popravovati s pomocí Trojice svaté vedlé zákona Božího.
Míniť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané,
řemeslníci i robotěži svrchupsaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí
Boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti,
mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi
pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona Božího,
nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského
pohlaví.
A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a
spasitedlné, Pán Buoh bude s námi svú svatú milostí a pomocí, neb to
přisluši k boji Božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v
bázni Boží živu bejti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu
setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty.
I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuov,
rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotěžuov, sedlákuov i lidí
všech stavuov a zvláště napřed všech věrných Čechuov, abyšte se k tomu
dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též
držeti, plniti i mstíti chcme, pro milého Pána Boha, pro jeho svaté
umučení, pro vysvobození pravdy zákona Božího, svatých a jich zvelebení,
ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovenského, i
všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným
kacířuom a pokrytým i zloškvrníkům, aby to Pán Buoh všemohoucí nám i vám
ráčil svou pomoc dáti a svítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás
i s vámi bojovati svou mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen.
Budiž Pán Buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí Trojici
svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností
vedlé duchovenství nad bidný rozum světa tohoto, my svrchupsaní s dobrým
rozmyslem vědomě, dobrou volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a
svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí
nestvořené a na věky požehnané Trojice svaté. Amen.
