O námluvách A-kontra a KSČM
Jan Hanuš
Od konce měsíce října již nejsem členem redakce A-kontra. Protože se na toto téma množí otázky a protože stávající redakce zřejmě šíří řadu mýtů, přicházím s vysvětlením celé události.
Redakce A-kontra procházela poslední dobou velkou krizí. Vztahy byly velmi napjaté a prostředí nezdravé, kromě toho od části redakce velmi sílil tlak na započetí spolupráce s autoritářskou a v západním stylu „nevyhraněnou" levicí.
Hranice se i přes nesouhlas některých členů kolektivu A-kontra a zejména mé osoby posouvala – příkladem budiž rozhovor s Ricardem Cristofem Remmert-Fontesem v posledním čísle, který byl do tisku protlačen na poslední chvíli, bez redakční diskuse a přes nesouhlas některých členů kolektivu.
Z A-kontra jsem neodešel dobrovolně. Byl jsem z ní vyhozen silou a za velmi podivných a nestandardních okolností.
Spuštěním událostí vedoucí k mému vyhození z A-kontra byl návrh na otištění rozhovoru s elitním partajním byrokratem KSČM, placeným poradcem jednoho z ještěrů z Poslanecké sněmovny. V A-kontra s ním má být otištěn rozhovor jako s „nezávislým levicovým ekonomickým specialistou" na téma ekonomické krize (jeho angažmá mělo být dokonce čtenářům utajeno!).
Proti tomuto návrhu jsem se vší silou prudce ohradil a přiznávám, že servítky jsem si směrem k autoritářské levici nebral. Ovšem – trefil jsem do živého. Šlápl jsem na kuří oko mnoha členů a členek redakce, protože zmíněný bolševik se pohybuje na akademické půdě a je dobrým známým a kamarádem velké části redakce (jak mnozí v e-mailech bez obalu přiznávali).
Následovala z obou stran ostrá e-mailová diskuse, ve které se téměř okamžitě objevil návrh na mé vyloučení z redakce. Jedním z důvodů bylo, že exkluzivně nálepkuji namísto diskuse. Dokonce jsem se dozvěděl, že „metoda ideologického označkování a pak vylučování je myslim jedna ze základních autoritářských strategií". Nestuduju politologii ani jiné sociální vědy jako ostatní v redakci, ale z dobrých důvodů vím, že s bolševiky se není dobré paktovat. Historie nám to ukazuje jasně. Vysvětlovat je na tomto místě je asi zbytečné... Nicméně, na základě svého odmítnutí bolševiků jsem byl označen za autoritáře a brzy poté z A-kontra pod průhlednými záminkami „vyloučen".
Ačkoliv A-kontra není schopna vydat ani slibovaná čtyři čísla do roka a každé jiné rozhodnutí se vleče dlouhé týdny, díky osobnímu zasazení největších kamarádů zmíněné osoby bylo rozhodnutí o mém vyloučení upečeno během pár dní, a to netransparentně v zákulisí. Nikdo z redakce neměl ani tak základní slušnost, aby mě vyslechl, nikdo mi dokonce ani nezavolal (ačkoliv jinak mezi sebou žhavili telefony o stošest). Oproti dosavadní zvyklosti v A-kontra se tato kauza dokonce ani neřešila na reálné schůzi (komunikace přes internet měla podle pravidel A-kontra pouze poradní charakter), ale „vyhazov" mi byl v rozporu s dosavadní praxí doručen e-mailem (!!!), pouhých pár hodin před řádnou schůzí spolu s upozorněním, že její místo se přesouvá a mě sděleno nebude.. Nikdo se mnou na téma mého vyhazovu nepromluvil ani slovo. Kuří oko muselo být obzvláště bolestivé...
Důvodem k hořkému pousmání je skutečnost, že o mém vyhození hlasovali i lidé, kteří již v A-kontra nejsou roky aktivní nebo ti, kteří pro A-kontru všeho-všudy napsali dva-tři články. Ti všichni byli zburcování rychlou telefonickou kampaní, která pochopitelně uváděla jen malou část pravdy. Shánění mrtvých duší evidentně není vlastní pouze parlamentním stranám...
S těžkým srdcem za sebou nechávám desetileté osobní nasazení a redakci A-kontra nechávám v rukou lidí, kteří nevidí problém ve spolupráci s elitními partajními byrokraty z KSČM. A-kontra tak, jak jsme ji znali, končí. Pokračovat zřejmě bude, nemohu tomu zabránit, i když bych si to ve světle uvedených skutečností přál. Z původní myšlenky A-kontra nezůstalo nic... Ztrácí přívlastek „anarchistická" a zcela vyprázdněna od původního ducha do budoucna bude zřejmě levicovou politologickou revue, na jejichž stránkách se budete moci setkávat i s takovými elitami, jako jsou poradcové poslanců KSČM. Po interní ideologické čistce tomu již nestojí nikdo a nic v cestě... Je mi upřímně líto, že jsem deset let pracoval na vybudování nečeho, co dnes někdo takto zneužije k pošlapání a pošpinění anarchistických myšlenek.