Před fakultou, za fakultou nesmí SMrKáČ stát, nebo jej začneme srát...

Každý, kdo se někdy zúčastnil demonstrace mladých prýkomunistů, ví, že je to lepší než hulení a Alpa dohromady. Když jde ještě o demonstraci proti školnému, vznikne z toho sranda velká jako prdel Heleny Růžičkové. Proč? No třeba proto, že nikdo ze SMKČ nemá šanci se na akademickou půdu dostat jinak, než jako vycpaný exponát ve sbírce přírodopisné fakulty. A to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Ale teď už k samotné akci. Nejprve bylo nutné se řádně připravit. Přece nepůjdeme na demonstraci prýkomunistů jako nějací trapní civilisté. A tak se na místo konání vydala skupinka složená z Velkého kormidelníka Maa, krále obočí Leonida Brežněva, Pepka Džugašviliho a samotného V.I. Lenina.

Hned po příchodu nás upoutaly zástupy účastníků akce. Zvláště, pokud jsme tyto zástupy svoji přítomností zdvojnásobili. Zkrátka žádné masové, dělnicko-rolnické protesty se nekonaly, a kdybychom nepřišli my, neměli by zde jediného vysokoškoláka, za což nám ani nepoděkovali.

Naopak, velký protirežimní bojovník a vůdce Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) David Pazdera (slavný svým výrokem "studium na vysoké škole je nechutná kolaborace s režimem") neváhal poštvat proti nám policii, sloužící režimu, proti kterému tak usilovně brojí. Ale vzhledem k tomu, že jsme mistry improvizace a náš příchod vzbudil značnou pozornost (aby se na demonstraci dostavila grupa složená z nejhorších diktátorů v dějinách se nestává každý den... dokonce ani obden), bylo mu to celkem vzato k hovnu. Ustoupili jsme mimo Pazderovi policií vyhrazený prostor (tři kroky dozadu) a roztáhli standardní transparent PISS (Politici I Strany Smrdí) o rozměrech asi třikrát větších než to, co si s sebou přinesli SMrKáČi.

Následoval velmi zábavný program - plamenné projevy, končící povětšinou zvoláním typu "Ať žije socialismus!", se jen hrnuly. Pazdera si nejdříve stěžoval na represi režimu, pak na nás zavolal policii, stěžoval si, jak jsou protirežimní aktivisté pronásledováni, pak na nás zavolal antikonfliktní tým a na závěr se prsil, jak on proti systému bojuje celý svůj život a jak mu ty svině zase zmenšily sociální dávky. Kolčak, papírový předseda SMrKáČů, pak pro změnu předvedl, jak brilantně si umí vypsat slovíčka z naučných slovníků a zakomponovat je do nijak s nimi nesouvisejícího proslovu. Ostatně „společenské vlastnictví výrobních prostředků“ bylo nejčastěji opakované sousloví celé této demonstrace k vysokému školství.

Třešničkou na dortu ale byl kandidát KSČM do zastupitelstva městské části Brno - střed Jiří Hráček, který v diskusi na téma idejí SMrKáČů s novinářkou, námi a jednou kolemjdoucí nejdřív nevěděl, jaké že to ideje mají, pak se málem rozbrečel a na závěr začal koktavě vysvětlovat, že SMKČ ovládají hnusní stalinisti a fašisti jako Vejr, s čímž nemůže nic dělat, ale že on takový není, protože on má demokracii rád. Následně rozdal kalendáříky se svým ksichtem a šel radši pryč.

Čas akce se pomalu nachýlil. Komparzisté z řad KSČM odešli kvůli špatnému počasí domu, neboť jim to nedělalo dobře na revma. Ani policisty už to nebavilo. Ne že by někdy začalo. Kolčak označil náš leták (viz. příloha) na téma „Co je a co není komunismus“ za maloměšťáctví nejhrubšího zrna. Byl jím dokonce tak konsternován, že okamžitě svolal seminář na téma "Proč je nutná diktatura proletariátu a proč soudruh Stalin neměl na výběr, když dělal to, co dělal." Pazdera na nás poslal svou matku, která nám začala vysvětlovat, jak je potřeba pracovat hlavně na sobě. Proč nám to říká, to jsme nepochopili. Sám se pak ještě chvíli prsil, jak bojuje proti systému, a když pochopil, že ho už nikdo neposlouchá, sbalil pár zbývajících nejvěrnějších a šel domů.

Ovšem ránu z milosti uštědřil demonstraci opět Jiří Hráček. Jeho článek o ní je jednou z nejlepších humoristických povídek, jaké jsem kdy četl. Docela by mě zajímalo, co může Hráček, který při svém pokusu o maturitu na otázku „literatura přelomu 19. a 20. století“ odpověděl jenom skřekem "Židi!", vědět o úrovní českého vysokého školství. Podezřívám ho, že přibližně tolik, co o těžkém průmyslu v jižním Somálsku. Dojemný byl taky Jirkův pláč nad tím, kolik miliard z našich daní se utopí ve státních institucích... Úkol za 10 bludišťáků: Zkuste si někdy najít daňové přiznání například pana Pazdery.

Z výše uvedeného jest patrno, že jsme zažili srandy kopec a soudruzi ze SMrKáČů si plně zasloužili diplomy, které jim byly předány samotným V.I. Leninem (Davidu Pazderovi diplom Pavlíka Morozova, Jiřímu Hráčkovi pak Naděždy Krupské, viz. fotopříloha). Co se dá říci závěrem? Jirka Hráček ve svém raportu o akci píše, že skupinka nacbolů byla k smíchu. Já k tomu dodávám - u nás to byl aspoň záměr.

Chrochta, hejtman NBS ČS

Leták z akce najdete zde: >>>

Fotografie z akce najdete zde: >>>