Čemu věříme?

Každý má právo žít svůj život podle vlastních snů a plánů, pokud tím neomezuje druhé. Toto je stejně naše země, jako je vaše. Naši předci ji budovali a bojovali za ní. Umírali. Vy si tu žijte jak chcete, to je vaše právo. Stejně tak my máme právo žít si tu po svém. A nebudeme uznávat žádnou vládu. A nebudeme uznávat žádný stát. A nebudeme uznávat nic, co jsme si sami nezvolili. Proto znepříjemníme život každému, kdo nám bude chtít vnucovat, jak myslet a jak žít. To víme nejlépe sami.

Nemáme recept na dokonalý svět. Naše cesta není pro všechny. To, v co věříme, je přirozené právo zvolit si svou cestu. Není důležité, jestli se člověk vydá cestou poustevníka-samotáře, se stejně smýšlejícími vytvoří komunu s vlastními zákony a pravidly, a nebo bude žít jako dnes většina. Vytváří se tak alternativy. A bez alternativ neexistuje možnost volby. Nám vadí tento svět, společnost a stát. Nesnažíme se je však změnit. Nejsme spasitelé ani revolucionáři. Nehodláme jiným vnucovat svoje představy. Chceme svět vlastní. Jsme separatisté. Hodláme si ho vzít.

Proč odmítáme tento svět?

Většinu naučili žít „normální“ dlouhé a bezvýznamné životy předem naplánované podle jednotné šablony: mnohaleté studium povětšinou nepotřebného svinstva, poté neustávající honba za prací a kariérou pod snovým příslibem budoucího bohatství a blahobytu, splácení hypoték a daní, utápění toho mála času co jim na sebe ještě zbývá ve všudypřítomné stoce laciné a primitivní zábavy a na stará kolena posupné uhnívání v podobě pro nikoho nepotřebných důchodců. Zkrotili tak jejich pudy, jejich přirozenost. Udělali z nich v králíkárnách ze skla a betonu žijící hloupá hospodářská zvířata s předem určeným osudem - tupě po celý život pracovat na své pány, aniž by se jakkoliv nezávisle rozvíjela, natož pak bouřila.

My se ale musíme bouřit. Musíme cítit, že měníme svět. To není logické myšlení. To je čistá emoce. Ta nás žene vpřed. Jen svou divokostí a nezkrotnosti můžeme být lidmi. Pro nás v tomto světě není místo.

Spasitelé patří na kříž?!

Svět je plný samozvaných spasitelů. Káží dokonalý svět. Všichni tam jsou šťastní, bohatí, slavní, úspěšní, zdraví. Na všechno tam mají jednoduchá a rychlá řešení. Nabízí konec dějin a spasení. A za to chtějí tak málo! Stačí odevzdat moc nad svým životem. To znamená, už se nemuset o nic starat, nemít za nic odpovědnost, přestat se o všechno rvát. Jen plnit spasitelovy příkazy a nechat se rozmazlovat.

Když se jich však zeptáte, zda to, co hlásají sami na sobě vyzkoušeli a ten svůj krásný svět na vlastní oči viděli, zarytě mlčí. Božské bytosti přeci nic neprožívají, jen zvěstují pravdu. A o požitky plynoucí z uctívání jejich osob jim samozřejmě vůbec nejde. Nelze jim upřít smysl pro černý humor.

My říkáme otevřeně: To co kážeme, chceme prožít! Děláme to pro sebe a nikoho jiného. Když nás bude víc, budeme se mít lépe. Když nás bude míň, probijeme se. A moc? Spasení? Ne, děkujeme. Buď se přidejte, a nebo běžte někam. Kosti proroků patří do relikviářů. Spasitelé přibít na kříž. My chceme žít!

Nová civilizace?

Naší alternativou je společnost v podobě federace komun(it). Komuna je skupina lidí s vlastním územím, kteří si žijí podle vlastních zákonů a pravidel. Společnou mají federální ekonomiku a obranu. O nich rozhoduje federální sněm, do něhož posílají své zástupce....

Nejdříve budou vznikat první venkovské komuny-statky. Cílem bude maximální možná soběstačnost. Komuny mezi sebou začnou vyvářet alternativní trh. Čím více komun bude a čím více bude alternativní trh vzkvétat, tím poroste životní úroveň komun a jejich přitažlivost pro nově příchozí.

Tento náčrt není recept na dokonalou společnost. Má dát jen základ, který život sám upraví podle potřeby. Cílem je maximální možná míra osobní svobody a odpovědnosti jednotlivce. NacBol. Nic víc, nic méně.