KAPITOLA TŘETÍ - NÁZEV „NÁRODNÍ BOLŠEVISMUS“

Název „národní bolševismus“ je dnes nejčastěji chápán jako chytře vybrané slovní spojení, působící jako rána pěstí tomuto světu, jeho pseudohodnotám, normám a korektnosti. Slova „bolševismus“ a „nacionalismus“ označující hnutí, která v minulém století mocným tohoto světa nejvíce zatápěla, jsou dnes ztotožňována s tím největším zlem. Ve školách, v novinách, na televizních obrazovkách i rozhlasových vlnách se nás snaží přesvědčit, že slovo nacionalismus znamená koncentrační tábory, Adolfa Hitlera, rasismus, vyvražďování židů, tlupy holohlavých goril mlátících každého kdo se jim znelíbí a slovo bolševismus zase hladomory, vládu zlodějů a lhářů, pracovní tábory, teror vůči všem schopným a pracovitým lidem a rozkrádání poctivě nabytého majetku. Vždy když se někde demonstruje nebo revoltuje, nezapomenou nás ujistit, že za to můžou neonacističtí nacionalisti, nebo masoví vrazi bolševici. Pokaždé když se mluví o něčem špatném v minulosti, přítomnosti i budoucnosti nezapomenou nás s výstražně pozvednutým prstem varovat před nacionalisty a bolševiky. Strašidlo nacionalismu a bolševismu je v této společnost všeobjímající a všudypřítomné. Není proto divu, že lidé, kteří se proti tomuto systému bouří, berou za svoje tyto jím tolik nenáviděná slova a nazývají se jimi. Z tohoto úhlu pohledu je název národní bolševismus vskutku jasnou volbou pro každého, kdo chce vyjádřit svůj nejhlubší odpor k tomuto světu a nejvroucnější nenávisti k němu.

Přes tento novodobí efekt je však „národní bolševismus“ názvem s více jak stoletou historií. Ta začala na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se ilegální Sociálně demokratická dělnická strana Ruska rozpadla na dvě samostatně působící části, které sami sebe nazývají menševiky (menšinstvo = menšina) a bolševiky (bolšinstvo = většina). Zatímco menševiky bychom mohli přirovnat k dnešním sociálním demokratům, tak bolševiky tvořili stoupenci různých ideových směrů počínaje anarchisty a konče sociálními nacionalisty, které spojovala nenávist vůči carskému společenskému zřízení, buržoasii a kulakům, důraz na revoluční změnu, požadavky svobody a sociální rovnosti, radikalita a neústupnost. Vzniklo tak vlastně dříve nevídané hnutí kombinující ruské tradice a nacionalismus s moderními socialistickými a marxistickými ideologiemi.

Tato prvotní podoba bolševiků však neměla dlouhého trvání. Komunisté v čele s Leninem, kteří se začali mezi bolševiky prosazovat, nehodlali nějakou různorodost názorů a přesvědčení tolerovat a tak postupně vybili ostatní názorové skupiny a název bolševici si přivlastnili. Přesto odkaz prvotních bolševiků nezmizel, ale žil dál všude tam, kde okolnosti doháněly ke spolupráci národní a socialistické revolucionáře. Tak se s ním seznámil i mladý německý národní revolucionář Ernst Niekische, kterého inspiroval při pojmenovávání nově se rodící nacionalistické, ale zároveň hluboce sociální ideologie, reprezentující názory většiny tehdejších německých nacionalistů a socialistů roztříštěných v mnoha skupinkách a organizacích. Niekische ve svém názvu spojil nacionální povahu nové ideologie s označením reprezentujícím spojenectví národních a sociálních revolucionářů. Zrodil se název „národní bolševismus“.

Během další historie vzniklo pro národně bolševickou ideologii mnoho jiných a převážně dobových názvů (viz. například „národní komunitarismus“), avšak původní vymyšlený Niekischem odolal nové konkurenci a zachoval se až do dnešních dnů, kdy nabyl nového a dříve nečekaného významu.